Široce publikovaná (pseudo)analýza Jiřího Schwarze se snaží zdiskreditovat akreditační komisi. Někomu se nehodí její nezávislost.
Každý student vysoké školy prochází seminářem, kde se učí základní metody vědecké práce. Pokud student nezvládne metodologii výzkumu, těžko může projít do vyššího ročníku. Je s podivem, že docent Jiří Schwarz a s ním spolupodepsaní proděkani Národohospodářské fakulty VŠE ve spisku, který označují jako analýzu, se těmito pravidly, které zcela jistě vštěpují svým studentům, ani v nejmenším neřídí. Buďto je neznají, což se dá těžko předpokládat, jak by jinak ke svým vědecko-pedagogickým titulům přišli, neb jsou všichni docenti, nebo tak učinili úmyslně.Komise musí být nezávislá
Jako jednu z hlavních výtek používají autoři skutečnost, že akreditační komise má nezávislé postavení. Jejich výtka odpovídá snaze některých politiků, kteří se snaží získat moc nad institucemi, které jimi ještě nejsou ovládány. Kdyby byla akreditační komise poplatná politické moci, žádný skandál s plzeňskými rychlokvaškami by samozřejmě nebyl. Pěkně by se to zametlo pod koberec, jinak by se prostě komise odvolala a navolila či najmenovala jiná, povolnější.
Právě nezávislost umožňuje akreditační komisi, že může politickým tlakům odolávat. Navíc její nezávislé postavení vyžaduje evropské právo. Tuhle drobnost doc. Schwarz jednoduše přehlédl. Pokud by komise nebyla nezávislá, bylo by ohroženo uznávání našich vysokoškolských diplomů v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání EHEA.
Standard pro zajišťování kvality v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání ve svém článku 3.6 stanovuje, že závěry a doporučení akreditační komise by neměla být ovlivněna třetími stranami, například institucemi terciárního vzdělávání, ministerstvy nebo jinými zainteresovanými stranami. Co by na to asi řekli studenti Národohospodářské fakulty VŠE, když by zjistili, že jejich diplom není uznáván, poněvadž není uznávána akreditace jejich školy, poněvadž akreditační komise není nezávislá?
Fakta, fakta, fakta
Autoři pracují metodou, která se široce uplatňovala na východ od Aše před mnoha lety, se skutečným vědeckým výzkumem ale nemají vůbec nic společného. Fakta, která se nehodí, se prostě a jednoduše zamlčí, další se upraví nebo jinak interpretují. Kouzlit se dá i s matematikou a statistikou. Jenže aritmetický průměr není všechno. Práce Jiřího Schwarze má pět příloh, které jsou plné čísel. Jejich vypovídací hodnota je ale velmi problematická. Zdánlivě to vypadá velmi objektivně. Jenže každá kvantitativní analýza musí být doplněna analýzou kvalitativní. To se snad učí už na bakalářském stupni studia. Že to nevědí, nebo že tak nepostupují dlouholetí vysokoškolští pedagogové, je na pováženou. Je půvabné, že autoři vyčítají akreditační komisi, že se dlouhodobě soustřeďuje pouze na kvantitativní parametry, místo aby sledovala parametry kvalitativní. Přitom dělají přesně to samé!
Práce končí velmi efektně. Porovnává dvě fakulty VŠE ve snaze prokázat diskriminaci národohospodářské fakulty a nadržování fakultě podnikohospodářské. Tvrdí přitom, že národohospodářská fakulta má mnoho let doktorský studijní program a na fakultě podnikohospodářské doktorský studijní program v oboru ekonomie není. Buch vedle. Kdyby autoři zvedli interní telefon, mohli si obratem ověřit, že podnikohospodářská fakulta doktorandy v oboru ekonomie školí.
Část práce je věnována zastřeným obviňováním z korupce akreditační komise. Důkazy nikde. Možná si autoři řekli, že stačí vypustit jedovatou slinu a ona si už cestu mezi lid najde. Pak by se to nemělo ovšem tvářit jako solidní vědecká analýza, ale přiznat si, že jde o jasný pamflet. Buďto tato práce byla zplozena na objednávku někoho, kdo nutně potřebuje, aby byla akreditační komise zdiskreditována, a pak je třeba si položit onu tisíciletou otázku Cui bono čili komu to poslouží. Anebo to skutečně pan docent Jiří Schwarz myslel upřímně. Pak je to ještě horší. Poněvadž je Jiří Schwarz členem ekonomického poradního orgánu jedné strany, třesme se, aby podobné metody neuplatňoval i při radách, co s naší ekonomikou.