„Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy a la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.“ Kdybyste toto souvětí přečetli před čtyřiceti lety v kterékoli pražské hospodě, kam chodili studenti, cigarety v rukou by opsaly nadšený oblouk a ozvalo by se: „Ty vole, Salinger, čets to?“
Román Jeroma Davida Salingera Kdo chytá v žitě vyšel u nás v překladu Luby a Rudolfa Pellarových už v roce 1955, tedy čtyři roky po své americké premiéře a od té doby do dneška zaznamenal šest reedic. Jméno hlavního hrdiny Holden Caulfield čpělo v šedesátých letech dýmem nesčetných nadšených debat stejně jako třeba Yossarian z Hellerovy Hlavy XXII. Ta Salingerova knížka nás neuhranula příběhem, skoro žádný tam vlastně není, ale jazykem. Proto je potřeba mluvit o české verzi jako o tvůrčím činu. Naprosto jsme zapomínali, že jde o literární stylizaci a teenagerovo vyprávění jsme prostě sdíleli jako společný úděs ze světa, který se nepodobal místu, kde by se měl odehrát život, aby byl tak úžasný, jak jsme si přáli. Byli jsme rádi, když z nás Holden snímal břímě méněcennosti a potvrdil, že „u některejch holek prakticky nikdy nepřijdete na to, oč jde“. Sledovali jsme ho při putování od vyhazovu ze střední školy až po newyorský domov a cítili, že všemi těmi náhodnými hovory s jeptiškami, prostitutkami a taxíkáři se oťukává tajemství, pro které ještě nikdo nikdy nenašel správná slova. Řekl bych, že nás překonávala Salingerova autenticita a že jsme velmi rozuměli větám typu: „Já nevím přesně, co tím vlastně chci říct, ale myslím to vážně.“
Salinger vydal i některé další prózy, ale troufám si tvrdit, že pro většinu čtenářů zůstal autorem jedné knihy. Koneckonců od roku 1965 už nové texty nepublikoval vůbec a vězel zarytě ukryt před médii a světem ve své samotě. Dával o sobě vědět jen soudními spory s plagiátory či životopisci a vyrůstal tak v mediální éře paradoxně v mýtickou postavu. Zemřel v New Hampshire 27. ledna, bylo mu 91 let.
Jak to říkal Holden? „Páni, jak jste jednou mrtví, tak jste opravdu usazený. Kruci, já jenom doufám, že až doopravdy umřu, najde se někdo, kdo bude mít dost rozumu a jenom mě hodí do řeky nebo někam.“ Scházíš mi, J. D.