Evropské unii vděčíme za mnohé. Komu a proč se ji povedlo tak zdiskreditovat?
Výsledek posledního průzkumu veřejného mínění Eurobarometr napovídá leccos o stavu naší společnosti. A hodnocení rozhodně není lichotivé. Zmatek, který převládá v myslích občanů, je téměř neúnosný. Jak je možné, že pouze čtyřicet procent Čechů považuje členství v Evropské unii za dobrou věc?
Náš vstup v roce 2004 rozhodně nebyl výsledkem působení pověstných zlatých českých ručiček ani výrazem uznání obecného domácího přesvědčení o pupku světa ve středu Evropy. Spíše se jednalo o politický krok, jímž se vyspělé státy západní Evropy pokusily zamezit dalšímu pokračování Eldoráda, zlatého věku lupičů devadesátých let. Lepší, než se marně snažit uklidňovat situaci zvenčí, je přece kontrolovat ji zevnitř. Kdyby nebylo kontrolních mechanismů Evropské unie, dál by mohlo narůstat mafiánské prostředí. A nebýt peněz ze strukturálních evropských fondů (které neumíme ani pořádně využít),zaostalé regiony mimo Prahu by byly ještě zaostalejší.
Za potřebné k vyřešení krize považuje polovina respondentů podporu malých a středních podniků a především nové montovny. Avšak v západních zemích naopak kladou důraz na podporu investic a výzkumu. Český přístup se může jen vymstít. Stejně jako v minulosti kladou všichni větší důraz na opatření, která nám pomohou krátkodobě. Ano,investice do nových technologií jsou nejisté, ale mají dlouhodobý efekt. Ale majitelé montoven jednou odejdou za levnější pracovní silou. A zisk z jednoho vyrobeného satelitu je tisíckrát vyšší než například z automobilu.
Jako zmatek nad zmatek působí hodnocení české vlády. Češi prý úřednickou vládu milují. Věří jí tři čtvrtiny občanů, je to totiž prý vláda nestranických odborníků. Jak si tedy vysvětlit, že jen šest procent lidí si myslí, že tito „profesionálové“ jsou schopni vyřešit krizi?
A teď pozor, většina lidí si myslí, že řádí krize, a žije se špatně. Na druhou stranu je se svou osobní finanční situací spokojeno 62 procent obyvatel. Je tedy opravdu krize, nebo zavládla panika? Nejhorší však je nedostatek solidarity. Naprostá většina si myslí, že boj s chudobou není důležitý. To ve starších zemích unie je přesně naopak. Jak to tak tedy vypadá, českou kotlinu obývá chudý národ bohatých nevděčníků.