Národní soustava kvalifikací pomáhá lidem, kteří nepracují ve svém oboru
Na otázku, jakou mají kvalifikaci, odpovídají lidé různě: Mám maturitu. Jsem vyučený instalatér. Mám vysokou. Jsem bakalář. Mám práva. Všechny tyto odpovědi mají jedno společné. Všichni automaticky ztotožňují pojem kvalifikace s nějakým „papírem".
Zkusme zapátrat v okruhu našich známých nebo přímo mezi sebou, kdo z nás dělá práci, pro kterou ho připravovala škola. V určitých oblastech tomu tak sice bude, protože to tam ani jinak nejde, ale jejich podíl ve světě práce postupně klesá. Je absolvent chemické střední školy, který už deset let dělá správce počítačové sítě, více chemikem nebo IT technikem? Je kvalifikací absolventky keramického učiliště, která od mateřské dovolené už léta úspěšně provozuje masáže, ještě stále keramičkou, nebo spíše masérkou? V jaké profesi by nejspíš tito lidé raději chtěli pracovat? A jakou by asi dělali lépe?
Znamená to, že vzdělání ztrácí na významu? Že škola přestává být důležitou? Žádný závěr by nebyl chybnější. To jen život nám smazává absolutní rovnítko mezi pojmy vzdělání a škola. Role školy v získání vzdělání je stále nezastupitelná, ale už nikoliv dostatečná.
Neustálé změny v technologiích, v dělbě práce, vznik úplně nových druhů zboží i služeb, globalizace a s ní související mezikontinentální přesuny jednotlivých výrob i celých odvětví, to vše způsobuje, že znalosti ze školy je třeba neustále rozvíjet a doplňovat. Škola má přitom čím dál náročnější úlohu vybavit svého absolventa znalostmi a kompetencemi, které mu dají pevný a kvalitní „grund", díky němuž budou po jejím absolvování schopni nové informace, znalosti, dovednosti a kompetence efektivně vyhledávat, hodnotit, získávat a aplikovat. V průběhu své praxe, v kurzech, při samostudiu.
Benefit na trhu práce
Tyto nově nabyté znalosti a kompetence jsou pak benefitem, který člověku výrazně zatraktivňuje jeho nabídku na trhu práce. Teprve ony mu, spolu s tím, co se naučil ve škole, vytvářejí obsah jeho kvalifikace. Kvalifikace, která mu umožní se plnohodnotně profesně uplatnit. Celoživotní učení je zkrátka požadavkem doby.
A tady by měl čtenář vyslovit námitku. No jo, to je všechno hezké, ale jak už nám vyplynulo z úvodního pokusu o uchopení pojmu kvalifikace, lidé s kvalifikací neodmyslitelně spojují také ten papír, nejlépe s vodoznakem a kulatým razítkem. A kdo mi dá takový doklad potvrzující to, co jsem se naučil v praxi nebo sám doma po večerech? Leda tak v kurzu, tam mi možná nějaký ten certifikát rozdají, ale takových jsou tisíce a nikdo se v nich nevyzná.
To je samozřejmě zásadní problém. Problém, který však již našel své řešení, byť toto řešení ještě nedosáhlo svého plného uplatnění. Jedná se však o řešení komplexní a systémové, a to nejen na úrovni celostátní, ale i s potřebným evropským rozměrem, což na jednu stranu neumožňuje jeho příliš rychlý rozjezd, na druhé straně ho však staví na pevných základech. Tím řešením je na celostátní úrovni tzv. Národní soustava kvalifikací, na evropské úrovni pak tzv. Evropský rámec kvalifikací.
Národní soustava kvalifikací
Nový systém uznávání kvalifikací je založený na tom, že lidé dostanou možnost nechat se přezkoušet ze svých vědomostí a dovedností, ať už je získali kdekoliv. Pokud zkoušku složí, dostanou celostátně platný certifikát, který budou zaměstnavatelé uznávat stejně jako vysvědčení ze školy. Jenže přezkoušet někoho, jestli určitý obor ovládl, není jednoduché. Je k tomu třeba každou kvalifikaci podrobně popsat a stanovit kritéria, podle nichž je možné zájemce přezkoušet. Tuto funkci má právě Národní soustava kvalifikací (NSK).
Její strukturu, obsah i způsob uplatnění stanovuje zákon č.179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. V NSK jsou uvedeny všechny kvalifikace, které mají uplatnění na trhu práce. Popsány jsou prostřednictvím standardů, které vystihují, co by člověk měl umět (tedy znalosti, dovednosti, kompetence), ale nikoliv jakou školu a s jakými osnovami má absolvovat. Standardy popisují nejenom úplné kvalifikace, které člověk obvykle získá ve škole, ale především kvalifikace dílčí, které jsou částí určitého povolání (např. vazba a aranžování květin, příprava studené kuchyně nebo výroba zmrzliny) a umožňují uplatnění na trhu práce.
Národní soustava kvalifikací vzniká v rámci projektu, na který přispívá Evropský sociální fond a jehož druhá část (NSK 2) byla právě před nedávnem zahájena. V současnosti už existují standardy pro všechny učební obory a ty postupně procházejí schvalovacím řízením.Aby totiž celý systém uznávání kvalifikací mohl fungovat, musí jej akceptovat zaměstnavatelé. A to znamená, že musí být v maximální možné míře zapojeni do jeho vytváření. Za tímto účelem začaly vznikat tzv. sektorové rady složené z reprezentativních zástupců zaměstnavatelů daného odvětví. Ty pak všechny vypracované standardy posuzují a upravují, následně jsou postoupeny příslušným odvětvovým ministerstvům, jejichž požadavky se do standardů rovněž zapracovávají, vyjadřuje se k nim i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Teprve poté jsou předkládány Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy k definitivnímu schválení.
Zkoušky je možné skládat už nyní
Je zřejmé, že procesy se standardy jsou poměrně složité, ale mělo by to vést k jistotě, že kvalifikace odpovídají skutečným požadavkům zaměstnavatelů. Dílčí kvalifikace, které tím úspěšně projdou, jsou zveřejňovány na informačním systému NSK na adrese www.narodni-kvalifikace.cz.
Nyní tu lze nalézt standardy a další důležité informace pro více než dvě stovky dílčích kvalifikací, především z oblasti služeb a řemesel, zejména v gastronomii, hotelnictví, potravinářství, obchodu, masérství, bezpečnostních službách, pohřebnictví, stavebnictví, truhlářství, čalounictví, oděvnictví, elektrotechnice, výtahovém průmyslu, zemědělství, zahradnictví aj., které už mají celý tento proces za sebou. Přibližně 250 lidí už také využilo nové možnosti a složilo si zkoušky z jedné či více dílčích kvalifikací. Několika zájemcům se už také podařilo tímto způsobem získat výuční list.
Zájemce přitahují hlavně samostatné kvalifikace, které dnes nejsou součástí běžných oborů na školách a složení zkoušky je tedy jediným způsobem, jak se ke kvalifikaci dostat. Jde například o obory hrobník, barman, someliér, člen či instruktor horské služby, horský průvodce, průvodce cestovního ruchu či ubytování v soukromí. Podle Moniky Pokorné, která má problematiku na starosti na ministerstvu školství, se dá očekávat strmý vzestup počtu zkoušek hlavně u kvalifikací strážný a detektiv koncipient, protože na jejich základě lidé mohou provozovat koncesované živnosti „ostraha majetku a osob" a „služba soukromého detektiva".
Jak funguje nový způsob uznávání kvalifikací
Zkoušení občanů z dílčích kvalifikací provádějí tzv. autorizované osoby, čili fyzické nebo právnické osoby, které získají od příslušného ministerstva oprávnění danou kvalifikaci zkoušet. Zkouší se podle hodnoticích standardů a kdo uspěje, získá celostátně platné osvědčení. Za vykonání zkoušky se musí zaplatit, přitom výše úhrady se pohybuje nejčastěji v rozpětí jednoho až pěti tisíc korun.
NSK nabízí ještě další možnost, a tou je získat nejen dílčí kvalifikace, ale i tzv. úplnou kvalifikaci plně srovnatelnou s absolvováním oboru vzdělání ve škole, aniž by ale bylo nutné do této školy chodit. Některé úplné kvalifikace totiž lze poskládat z kvalifikací dílčích. V praxi to znamená, že získá-li občan osvědčení o všech těchto dílčích kvalifikacích, bude moci ve škole, která daný obor vyučuje, složit závěrečnou učňovskou zkoušku. Pro maturitní obory se standardy teprve připravují a skládání zkoušek tedy bude možné za několik let.
Autor pracuje v Národním ústavu odborného vzdělávání.
Evropský rámec kvalifikací (EQF) vznikl po několikaleté diskusi na půdě Evropské unie a definuje osm základních úrovní kvalifikací, které popisuje pomocí zobecněných znalostí, dovedností a kompetencí. Členské země by měly do roku 2011 přiřadit každou svou kvalifikaci do jedné z těchto osmi úrovní. Evropská unie současně doporučuje členským zemím, aby si vytvořily národní soustavy kvalifikací, jako se to děje v České republice. Díky všem těmto nástrojům vzniká srozumitelný systém kvalifikací, který bude dovolovat lepší srovnatelnost mezi evropskými státy. Když bude zaměstnavatel vědět, do jaké úrovně se řadí kvalifikace toho kterého uchazeče o zaměstnání, bude pro něj srozumitelné, jaké by měly být jeho pracovní schopnosti. Zařazení kvalifikace do nějaké úrovně v evropském měřítku tedy znamená, že její nositel splňuje určitý společně nastavený etalon.