Jen černé siluety postav a věcí, pozadí čistě bílé (respektive šedé, neboť kniha je tištěna na recyklovaném papíru). Komiks kreslíře Davida Böhma, finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2009, připomíná stínové divadlo. Černá? Jiná vlastně být nemůže, vždyť se ocitáme v Africe. Černá a bílá? To, co čteme prostřednictvím obrázků a slov, jsou pohádky - s jasným poselstvím, které nesnese dvojí výklad.
Nečekejte ale příjemný výlet do starosvětského zátiší etnografického bezčasí. V těchhle pohádkách najdete typické africké chýše a vesnice, ale i automobily, Jana Křtitele i prezidenta Kabilu. Navíc, mnohé ty příběhy jsou drsné, někdy až šokující (všudypřítomné násilí, každodenní smrt) - stejně jako život kolem dětí, které předlohy ke komiksovým pohádkám napsaly. Byl to školní úkol, který jim zadala malířova sestra Tereza, jež se na rok ocitla jako učitelka a vychovatelka v misijní škole a sirotčinci kdesi ve Středoafrické republice. Děti své příběhy zapsaly jednoduchou, kostrbatou francouzštinou, do které si je převáděly z rodného jazyka sango. Tak vznikla řada jazykových nedorozumění, mnohdy ovšem velmi půvabných - i ten titulní hroch měl být ve skutečnosti mořským koníkem. (O těchto jazykových peripetiích podrobněji píše Tereza Böhmová v doslovu.)
Kniha vychází v edici Raketa, určená dětem, ale typicky dětská kniha to není. Pobaví (a poučí) i dospělého čtenáře.
(David Böhm: Ticho hrocha. Labyrint 2009, edice Raketa, 64 str., 225 Kč, ISBN 978-80-8680317-3)