Více než dvouhodinové vystoupení skupiny odhalilo vyzrálejší podobu jejich osobitého a experimentálního přístupu k práci s hlasem, který s hravým nadhledem kombinuje žánry world music, soulu, funky, r´n´b, jazzu i reggae. Tradiční, ryze ženský a vokální projev obohatila řada hostů - doprovodná kapela Magic Band, zpěvák Ondřej Ruml, beatboxer En.Dru či reggae zpěvák King Kalabash. Bílé ženy s černou duší, jak sami sebe zpěvačky rády charakterizují, ladí své autorské písně do etnických barev mnoha kontinentů, nejvíce se však v jejich hudbě ozývá inspirace Afrikou.
Jak byste našim čtenářům přiblížily vaši hudbu?
Je to hudba inspirovaná našimi životy. Jsme čtyři ženy, takže čtyři životy. Hodně cestujeme, proto je v ní tolik různých vlivů. Je tam slyšet Afrika, zaznívá v ní ale také Indie, někdy česká lidovka, či Mexiko, ale je to všechno autorská hudba, která vychází z nás a dává nám energii. Těžko ji zařadíte do nějaké škatulky. Prochází napříč žánry. Vychází z ženského srdce a je inspirovaná vším, co máme rády: soulem, jazzem, world music, hiphopem, r´n´b, klasickou hudbou, operou, lidovkou... prostě úplně vším.
Co cítíte, když jste na pódiu a vidíte, že publikum tam dole svítí?
Hlavní je spíše, co cítíme, když se podíváme na sebe a všimneme si, že jsme zrovna napojené a máme hezký moment. A když se vystoupení lidem líbí, tleskají, baví se - to je další vlna energie, kvůli které to děláme.
Poslední píseň koncertu byla improvizace? Využíváte ji často?
Ano, včetně toho, že já vůbec nehraju na basovou kytaru. (smích) Ano, úplná improvizace. Kdybychom měly na pódium přijít ještě jednou, tak by to byla zase improvizace. Naše hudba je hodně o improvizaci.
Jak byste charakterizovaly vaše chystané druhé album? V čem se liší od prvního?
Je určitě dospělejší. Minimálně cítíme, že už každá máme nějakou tvář, každá jsme se nějak našla. První album je takové zrcadlo našeho společně prožitého roku, takže je veselé, jsou tam písničky, které jsme přinesly z různých jiných kapel. Je tam i jedna převzatá věc. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaké to je využívat jenom hlas. Teď už víme, že je to hudební nastroj a jakou má moc. Takže se nám daří využívat všech možností, které hlas skýtá. Druhá deska je určitě vyspělejší. Ty písně jsou na jednu stranu složitější, na stranu druhou ale víc plynou. Je tam víc hostů, a dáváme si na ní asi víc záležet.
Titulní skladba alba se jmenuje Tubab Woman. Co se skrývá za názvem? A proč jste si vybraly právě ji?
Tubab Woman je píseň, která vznikla před rokem a půl v Egyptě, kde jsme byly společně. Vznikla tam u ohně na poušti a my ji v podstatě dodělaly, než jsme odjely. Každá z nás tam má svůj příspěvek, vznikla jamem, úplně perfektním napojením na jednom velice silném místě. Až si naši druhou desku poslechnete, bude pro vás ještě pochopitelnější, proč jsme vybraly právě ji. Jako jediná má nějakou stopáž, která se dá použít do rádia.
Je to taková ta rázná úderná píseň, která zároveň hodně popisuje náš vztah s Afrikou. Tubab Woman vychází z jazyka západoafrického etnika Wolofů žijících v Gambii, kde „Tubab" znamená „běloch". V Gambii jsme byly všechny, i když ne společně. Lidi tam na vás budou na ulici volat „tubab.. tubab!", jakože „běloch!". Podtitul té desky je „Bílá žena s černou duší" míněno zeměpisnými šířkami. Je tím míněno to africké, sluneční v nás, a to severské tady.
Jaký máte vztah k Africe?
Každá asi trochu jiný. Společně pro nás určitě znamená obrovskou inspiraci v hudbě. Je to život tady a teď, a tak se snažíme žít i my. Tady a teď. A speciálně v Gambii to perfektně funguje. Je to jedna z mála afrických zemí, která funguje, neválčí se v ní, lidé žijí, pěstují řemesla a prosperují. Pak je tam ještě osobní rovina, náš osobní vztah k této zemi: Hawa učí africké tance a v Gambii byla na stáži, Léňa s Bárou tam byly tančit a já mám manžela Gambijce.
Název Yellow Sisters asociuje u mnoha lidí různé výklady jeho významu nebo vzniku. Jak doopravdy vznikl?
Úplně prozaicky. V době když jsme se seznámily a ještě nic neprobíhalo, chodila Léňa s knihou Mayského kalendáře a zjišťovala u svých nejbližších, k jaké barvě náleží. U Báry se zjistilo, že je žlutá, Léňa byla taky žlutá. Pak přišla ke mně na návštěvu a podle data mi chtěla vypočítat, jestli jsem i já žlutá. A tak jsme zjistily, že i já jsem v tom žlutém spektru. Mayové rozdělují lidi podle data narození do čtyř světových směrů: žlutá je jih, červená je východ, modrá je západ a bílá je sever. No a my jsme všechny v té žluté jižní skupině. Jih je oheň, teplo, vášeň.
Jak vznikají vaše písně?
My se sejdeme ráno třeba v devět na snídani, povídáme, dáme si oběd. No a mezi tím vzniknou nějaké písničky. Nikdy je nikam nezapisujeme, pamatujeme si je.
Jak moc velkou roli ve vaší hudbě hrají osobní vztahy?
Naše hudba by nemohla vzniknout, pokud by za ní nebyly takové silné osobní vazby a vzájemné naladění. To je hodně důležité, je to v podstatě ta prvotní věc. To, že děláme hudbu, máme nějaké cédéčko a koncerty, to je druhá věc. To nejdůležitější ale je, že jsme se potkaly.
Kde vás budeme moci znovu slyšet v nejbližší době?
Doufejme, že na rádiu. Tam by měl znít ten singl Tubab Woman. A v lednu máme nějaké koncerty v Praze, konkrétně třeba patnáctého ledna v centru Druna. Všechno najdete na našich stránkách www.yellowsisters.com
Vokální kvarteto Yellow Sisters existuje od roku 2005. Už rok po svém vzniku skupina vyhrála soutěž Colours Talents pořádané Indies Records a festivalem Colours of Ostrava, a tím i možnost nahrát album. Debutové CD nazvané Singalana vyšlo v prosinci 2006 a bylo vybráno mezi 40 nejlepších alb akustické hudby na světě za rok 2007 v soutěži IAMA (Int´l Accoustic Music Awards). V následujících letech vystoupily Yellow Sisters na řadě koncertů, festivalů a v rámci divadelních projektů po celé Evropě.