Takovou kliku měli i brněnský primátor a jihomoravský hejtman, když si na vipáckém vánočním večírku koupili tombolové lístky. První vyhrál druhou cenu (exotický zájezd), ten druhý tu první (automobil). Představitel pořadatelské firmy, která s městem i krajem čile kšeftuje, se před kamerami zaklínal dohledem notáře a náhodou. Jednou televizí povolaný matematik tu náhodu přirovnal ke kostkou šestkrát po sobě hozené šestce. A teď komu věřit? Prase (samo též symbol štěstí) aby se v tom vyznalo!
Primátor i hejtman se svých výher promptně zřekli - věnují je (prý) někomu jinému. Bohulibé (a prozíravé)! Pánbůh (nebo někdo podobný) jim to určitě vynahradí. A místní občan by si jejich charismatickou charitativnost měl pamatovat. Nejmíň do voleb; je dobré držet se toho, na koho se lepí štěstí.
Mimochodem, zkusil jsem to s tou kostkou a, věřte nevěřte, šestkát za sebou jsem hned napoprvé hodil šestku! Takže to není nic nepravděpodobného. Anebo i já jsem dítě velké štěstěny. Možná bych měl uvažovat o vstupu do politiky - o klikaře bude mít nepochybně zájem každá rozumná partaj.
Ostatně, ta naše klika vznikla z německého Glűck (štěstí) a ta kachna (novinářská) z německého Ente (ve zvukomalebného ptáka se proměnila latinská zkratka „n. t." - non tastatur = neověřeno).
A ještě něco vám povím: ona ta moje kostka je malinko kliknutá - člověk musí být zatracený pechfógl (= smolík obecný), aby s ní hodil něco jiného než šestku. Štěstí (pomlčme o tom unaveném), jak známo, přeje připraveným.