Před čtyřiceti lety vznikl na pohraniční řece Ussuri ozbrojený konflikt mezi tehdejší Čínskou lidovou republikou a Sovětským svazem, který byl dodnes zahalen mnoha záhadami.
Podle jedné z verzí se na pochod dalo přes hranice 50 000 čínských vojáků, aby obsadili sovětský Dálný východ. Před sebou hnali civilní obyvatele, ale laserové zbraně, které proti nim Sověti nasadili, je zcela zlikvidovaly. Podle jiné verze se doslova vypařila hora i s vojáky a jejich technikou. Další hovořila o použití palivo-vzdušných bomb a dokonce o umělých van Allenových radiačních pásmech, které umožnily proniknout atmosférou slunečním větrům s ničícími paprsky.
I o příčinách konfliktu panovaly dohady. Kdo jej vlastně vyprovokoval a kvůli čemu? Mělo se jednat o totální válku, jako vyvrcholení ideologického boje mezi oběma socialistickými jadernými velmocemi, nebo jen o přílišnou horlivost místních velitelů pohraničních vojsk?
Odtajněné dokumenty a svědectví
Na tyto otázky odpovídám ve své nejnovější knize Tajná zbraň na Ussuri s podtitulkem Záhady sovětsko-čínského konfliktu z března 1969 na základě nyní odtajněných dokumentů. Už roku 1860 sice byly ratifikovány rusko-čínské smlouvy o hraniční čáře, ale pro její nejasnost zejména na říčních tocích byla jablkem sváru, který nevyřešila ani nová smlouva dohodnutá Mao Ce-tungem se Stalinem v Moskvě v roce 1950.
A ani četné pohraniční šarvátky. Ty začaly poměrně nevinně pokřikováním, hesly, pak pěstními souboji, kláním holí, až nakonec vyvrcholily v ozbrojeném střetu s tisíci oběťmi. Přitom se jednalo o ostrov Damanskij uprostřed Ussuri o rozloze necelý čtvereční kilometr. Všem sporům učinila konec smlouva, podepsaná v roce 2004. A právě od té doby se začínaly otvírat bývalé archivy NKVD a promluvili také očití svědci, velitelé. Jen čínská strana dosud drží své archívy pod trojím zámkem.
Záhada první: Kdo vystřelil jako první?
Až dosud platí sovětská oficiální verze, že první použili zbraň Číňané a první padlí byli na sovětské straně. V časopise Rodina (Vlast) č. 10 z roku 2004 bylo otištěno svědectví přímého účastníka Vitalije Bubenina, veterána pohraniční služby, hrdiny Sovětského svazu a generálporučíka, tehdy pouze poručíka: „Proti Číňanům stály tři stovky našich zelených furažek (ušanky se štítkem - pozn. aut.) a k nám se stačila připojit motomanévrovací skupina. Po půl hodině pěstního boje jsem pochopil, že váhy se pomalu, ale jistě přiklánějí na stranu protivníka. Bylo třeba zachránit situaci. Běžel jsem k BTR (obrněnému vozidlu - pozn. autora) a mechanikovi jsem přikázal, že musí tu tlupu rozehnat. ,To jsou však lidé´, pohleděl na mne ten humanista řidič. ,Tak se nedívej, jen hejbej pákami a o víc se nestarej´.Vyskočil jsem na vozidlo, zakryl jsem řidičův průzor a velel jsem - napravo, nalevo... Když jsme se vrátili, viděl jsem, že na sněhu leží čtyři Číňané. Ostatní nečekali, co bude dál, a utekli na čínský břeh."
Záhada druhá: Jakou tajnou zbraň SSSR použil?
Po půlnoci 15. března na rozkaz vyššího velení obsadili ostrov sovětští pohraničníci, zakopali se a čekali na čínskou reakci. Přišla po 10 hodině. Nejdříve slovní, z megafonů, poté dělostřelecká a minometná palba a pak nastoupily k útoku postupně tři roty pěchoty. Začal úporný boj, ale bylo zřejmé, že sovětští pohraničníci nevydrží nápor několika set čínských vojáků. Navíc jim docházelo střelivo a čínské dělostřelectvo úspěšně ničilo sovětská obrněná vozidla. Padli velitelé včetně plukovníka Leonova.
Zejména ztráta tanku T-62 s nejnovější aparaturou přiměla velení této divize, aby porušilo usnesení politického byra ÚV KSSS, že do konfliktu nesmí vstoupit regulérní armáda a v 17 hodin vydalo příkaz svým dělostřelcům, mj. i oddílu s raketomety BM-21 GRAD, aby zahájili palbu na Číňany.
V čem bylo „tajemství" této zbraně?
Jednalo se o reaktivní systém pro odpálení 40 kusů raket ráže 122 mm, který byl umístěn na podvozku automobilu Zil-131 (6x6). Odpal raket je možný jak z kabiny řidiče, tak z okopu, střelbu z tohoto zařízení je možno provést jednotlivě či salvově. BM-21 GRAD byl později ze Sovětského svazu vyvážen do mnoha zemí světa.
Záhada třetí: Jak to vlastně probíhalo?
Zní to až neuvěřitelně, a proto si pomozme vyprávěním přímého účastníka Jurije Sologuba, dnes už plukovníka ve výslužbě, tehdy podplukovníka:
„Výpočty pro střelbu na čínské pozice provedl štáb raketových vojsk a dělostřelectva (RViA) okruhu a nikoliv štáb divize, jak to ukládaly předpisy. Salvu vypálilo 18 bojových vozidel a 720 reaktivních, téměř stokilogramových raket letělo na dané cíle. Když se však rozplynul dým, vojáci viděli, že na ostrově nevybuchla ani jedna raketa. Všech 720 střel letělo dál, asi 5 - 7 kilometrů od předpokládaného cíle. Doletěly na čínské území a doslova roznesly celou vesnici se vším, co v ní bylo soustředěno - velitelstvím, sklady, nemocnicí i se všemi lidmi, kteří se tam v té době nacházeli. Proto se rozhostilo takové ticho, Číňané prostě nebyli připraveni na takový hrubý sovětský zásah.
Proč se tak stalo? Štáb raketových vojsk a dělostřelectva okruhu se prostě zmýlil ve výpočtech, nezapočítal do nich fakt, že sovětský pravý břeh je vyšší než čínský. Navíc každý palebný systém bylo třeba nabít po 40 raketových náložích v přesné kompletaci. Avšak vládnoucí nervozita a přílišný spěch - Rychleji! Rychleji! - vedly k tomu, že se systémy nabíjely podle toho, co komu padlo do rukou a bylo ve skladě. Tak se do jedné salvy dostaly střepinové, trhavé, dýmové, zápalné (typu napalmu) náboje bez ladu a skladu, nikdo se neohlížel na označení, jen se utřel ochranný olejový nátěr. A když to všechno přiletělo, tak to všechno trhalo, rvalo, zapalovalo, zakouřilo, nic nezůstalo - všechno bylo vyrváno, zničeno, sežehnuto, vše živé i neživé - prostě nejhorší peklo."
Záhada čtvrtá: kdo dal povel?
Zarazila mě ještě jedna okolnost. Bylo to konstatování, že rozhodování o prvém použití tajné a tak účinné zbraně si vzal na svou odpovědnost velitel divize. V sovětském systému by tak neučinil ani velitel okruhu, jak zněla ještě jedna verze. Zdá se mi nejpravděpodobnější ta, jež zní až groteskně. V tu dobu jel vlakem z Moskvy do Budapešti generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv. Zpráva o tom, jak se na řece Ussuri stupňují boje, ho zastihla na železniční stanici ukrajinského oblastního centra Vinnica. Nechal si podrobně vylíčit situaci a prý odpověděl: „Zažeňte všemi způsoby ty čubčí syny ke všem čertům!"
Záhada pátá: proč vznikl ozbrojený konflikt?
Čína nechtěla rozpoutat válku se SSSR, ale kromě vnitropolitických bylo podstatnějším důvodem to, že potřebovala dát signál třetí velmoci - USA, že její politika je samostatná, nezávislá na SSSR, a že je připravena jednat i s Washingtonem. Ze sovětské strany tím bezprostředním byla snaha odvrátit pozornost veřejnosti od situace v západním Německu, k němuž se přes Ulbrichtův odpor měnila sovětská politika. Otázkou zůstává, nakolik SSSR chtěl i vůči Číně uplatňovat Brežněvovu doktrínu „omezené suverenity", demonstrovanou i v srpnu 1968 proti Československu, a Čínu znovu zahrnout do svého blok
Záhada šestá: postoj USA
Konečně byla ve hře i americká politika s novými muži - Nixonem a Kissingerem. Ve Washingtonu zpočátku konfliktu vůbec nevěnovali pozornost. Jejich podezření vzbudila až neobratná sovětská diplomacie, kdy velvyslanec Dobrynin se několikrát ptal, jak budou USA reagovat, jestliže konflikt bude eskalovat. To přimělo Nixona k „nejodvážnějšímu rozhodnutí jeho prezidentství", jak to charakterizoval Kissinger. Vyslovil varování, že v takovém případě „USA nezůstanou lhostejné". Bylo to vůbec poprvé, kdy se USA postavily na obranu státu, s nímž nejen že neměly diplomatické styky, ale jehož politiku popíraly.
Toto varování přišlo do Moskvy pět dní předtím, než se sovětský premiér A. Kosygin setkal na pekingském letišti s čínským premiérem Čou En-lajem, kde se dohodli o příměří na hranicích a začátku rozhovorů o urovnání sporu. Uvedená fakta však potvrzují, že v té době hrozilo, že vzplane velká válka, možná i jaderná, aniž svět cokoliv tušil. A to byla možná ta největší záhada konfliktu na Ussuri. Od něj už uplynulo čtyřicet let, ale jeho memento je pořád aktuální.