Počet námezdně pracujících v USA prudce roste, reálné mzdy stagnují již od roku 1970, ale snahy odborů o nápravu slábnou a ztrácejí šanci cokoli změnit.Současnou situaci námezdně pracujících ve Spojených státech a reálné možnosti jejich hnutí přibližují údaje v nejnovější americké statistické ročence. Podle nich bylo v roce 2008 příslušníky „pracující třídy" 154 milionů lidí. Jejich celkový počet přitom v roce 1970 činil pouze 83 miliónů. Podstatný podíl na tomto dramatickém růstu mají ženy a přistěhovalci, výrazně přibylo i mladých lidí. Tak masívní příliv nových sil by mohl americkým pracujícím přinést novou energii, novou bojovnost a nová vítězství - takový potenciál se ovšem zatím pohříchu neprojevil.
Propast se prohlubuje
Je třeba konstatovat, že od roku 1970 reálné mzdy v USA stagnovaly - a to přesto, že v témže období neustávala růst produktivita. Jak ukazuje statistická ročenka, reálný hodinový výstup na hlavu od roku 1990 stoupl o 45 %, zatímco souhrnná mzda - mzdy a platy včetně všech sociálních příspěvků - se zvýšila pouze o 25 %. Rozdíl mezi oběma údaji zrcadlí rostoucí výnosy zaměstnavatelů, z nichž je placen zisk pro akcionáře, platy a odměny manažerů případně nové investice. Stagnující mzdy a rostoucí produktivita také vysvětlují prohlubující se propast mezi příjmy příslušníků vyšší, střední a nižší třídy.
Pracující tedy nedokázali prosadit, aby se rostoucí produktivita odrazila na jejich mzdách. Zdánlivým východiskem bylo rozsáhlé zadlužování, jež ovšem přineslo pracujícím pouze další břemeno dluhů. Dnešní krize představuje konec tohoto hospodářského „vývoje" - nastal čas bilancování jak pro zadlužené rodiny, jejichž členové až příliš často také ztratili práci, tak pro dělnické hnutí.
Čas sdírání z kůže
Počet lidí bez práce, včetně těch, kdo proti své vůli pracují pouze na zkrácený úvazek, představuje 16,8 % práceschopného obyvatelstva, postižen je tedy každý šestý americký dělník.
Rekordní úrovně dosahuje nezaměstnanost mezi mladou generací.
Ve věkové skupině 16 - 19 let dosahovala podle údajů Úřadu pro pracovní statistiku loni v listopadu 25,9 %, nejvyššího počtu od roku 1948, kdy tato statistika vznikla.
Ale i postavení zaměstnaných mladších než 35 let je truchlivé: 31 % z nich nemá žádné zdravotní pojištění (ještě před deseti roky představoval tento podíl „jenom" 24 %) a jen necelých 31 % vydělává tolik, že si mohou odložit něco stranou (oproti 52 procentům v roce 1999).
Ani starší dělníci na tom nejsou o mnoho lépe. Průzkum střediska Pew Research Center zjistil, že dva z pěti Američanů starších 62 let, kteří dosud pracují, museli odchod do důchodu kvůli krizi odložit a neuvěřitelných 63 % ve věku 50 - 61 roků je přesvědčeno, že jim nezbude než učinit totéž. Zatímco od roku 1950 do poloviny 80. let podíl seniorů na zaměstnanosti trvale klesal, od té doby naopak roste. (Pro srovnání: zatímco v roce 2008 pracovala téměř třetina Američanů starších 60 let, ve Francii byla v tomto věku zaměstnaná pouhá 4 %.) Problém starých se tak stává problémem pro mladé - čím méně starších odchází do důchodu, tím více mladších zůstává bez práce.
Výsledky společného šetření několika univerzit a nadací spolu s Národním projektem zákona o zaměstnanosti ukázaly, že 26 procentům zaměstnancům byla v předcházejícím týdnu nezákonně vyplácena mzda nižší než minimální a více než tři čtvrtiny těch, kdo museli pracovat přesčas, nedostali za tuto práci vůbec zaplaceno. Jakkoli jsou životní podmínky amerických pracujících tísnivé, otázkou zůstává, jak je změnit k lepšímu.
Odbory ztratily na síle
Žádná americká politická strana - nejméně ze všeho žádná ze dvou rozhodujících, tj. ani demokraté a tím méně republikáni - nepředstavuje ve svém volebním programu záměry, jimiž by hodlala postavení pracujících změnit. Výjimkou je slib Baracka Obamy během jeho prezidentské kampaně, že bude usilovat o přijetí zákona, jenž už od roku 2007 - poté, co byl v roce ve Sněmovně reprezentantů - je blokován v Senátu. Zákon o svobodné volbě zaměstnanců - Employee Free Choice Act - by měl poskytnout pracujícím právo na ustavení odborové organizace na pracovišti i v případě, že zaměstnavatel nesouhlasí. Všechny americké odborové svazy se o tento zákon usilovně zasazují, proto věnovaly miliony dolarů na Obamovu prezidentskou kampaň. Zatím to ovšem vypadá, že marně.
Jedinou organizovanou silou, která brání americké pracující proti sílící a v průběhu let zdokonalované strategii byznysu tak zůstávají odbory. Ačkoli počet jejich členů navzdory rostoucímu počtu zaměstnanců klesá, v roce 2008 měly přes 16 miliónů členů, což představuje značný potenciál. (Stranou ponecháváme vnitřní problémy hnutí, jež zvláště pro svou byrokratickou strukturu a vzájemné souboje tento potenciál snižují.)
Nejviditelnějším výrazem boje pracujících o svá práva jsou pochopitelně stávky. I když pomineme podrobnosti jednotlivých „přerušení práce", jak je nazývá oficiální americká statistika, jsou výmluvné následující údaje, převzaté rovněž z citované ročenky. Zatímco v roce 1970 bylo uskutečněno 381 stávek, jichž se zúčastnilo více než dva milióny lidí, v roce 2008 jen patnáct s účastí 72 tisíc stávkujících. I z tohoto notně zjednodušeného a velice stručného přehledu vyplývá obraz udupávané a umdlévající síly amerických námezdně pracujících. A to navzdory tomu, že bez přirozeného vzepětí této síly musí nutně slábnout celá americká ekonomika.