Soud byl imunní k argumentům obhajoby squatterů, že majitel, který nechá zchátrat dům, ačkoliv si musí být vědom jeho památkové hodnoty, se dopouští trestného činu zneužívání vlastnictví.
Zatímco u stovek letitých nedořešených kauz v regálech soudních budov papír už notně žloutne, v případě squatterů z Albertova si služebníci bohyně Diké neobvykle přispíšili. O co vlastně šlo? Dům na Albertově obsadila skupina vyznavačů filozofie, podle které squatting není obsazování cizích domů, nýbrž přesvědčení, že objekty, které jsou neužívané nebo dokonce devastované, je možné nebo dokonce potřebné užívat. Ať těmi, kdo bydlení nemají, nebo pro obecně prospěšné účely. Bývalé prvorepublikové lázně s funkcionalistickými prvky potkal stejný osud jako mnoho domů v Praze. Po restitučních tahanicích skončily v rukou zahraničního vlastníka, pro kterého se stal lukrativním především pozemek. Nechá působit čas a počasí až do momentu, kdy je nemovitost odsouzena k demolici, a pak teprve nastupují podnikatelské aktivity. Samosoudce vytasil proti squatterům formulku nového trestního zákoníku o tom, že kdo protiprávně obsadí dům, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky. Zůstal zcela imunní k argumentům obhajoby, že majitel, který nechá takto zchátrat dům, ačkoliv si musí být vědom jeho památkové hodnoty, se dopouští trestného činu zneužívání vlastnictví. Většina odsouzených se odvolala, jelikož se domnívá, že byl potrestán názor, a nikoliv trestný čin.
Soud byl imunní k argumentům obhajoby squatterů, že majitel, který nechá zchátrat dům, ačkoliv si musí být vědom jeho památkové hodnoty, se dopouští trestného činu zneužívání vlastnictví.
