Stát už se nechce starat o památník Jana Žižky v Trocnově. Muzeum husitství v Táboře zase zachraňují peníze z Norska. Inu, není nad tradice.
Pod dvanáct metrů vysokým památníkem Jana Žižky v Trocnově leží jediná kytice, kterou si hrstka nadšenců z okolí loni připomněla 585. výročí smrti husitského vojevůdce. Nepřijeli jsme do těchto míst uprostřed jihočeských lesů vzdát opožděný hold polozapomenutému hrdinovi, ale přivedla nás sem trapná záležitost. Ačkoli za svého života Žižka nikdy neprohrál žádnou bitvu, teď ho čeká souboj se státní byrokracií, na kterou bude možná i on krátký.
Státu se zdá Žižkův památník zbytečný, tak ho chce prodat ve výběrovém řízení. Žádná z oslovených institucí Žižku nechtěla ani zadarmo. Takto vysvětluje své rozhodnutí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Národní kulturní památka na něj přešla v roce 2003, když byly v České republice zrušeny okresní úřady.
K památkově chráněnému Žižkovu rodišti patří vedle žulové sochy o výšce čtyřpodlažního domu také perfektně udržované budovy muzea a restaurace s parkovištěm. S lesem, rybníky a loukami dosahuje celý areál památníku rozlohy 15 hektarů. To vše má být nabídnuto k prodeji za sedm milionů korun, jak o tom mluví lidé v okolí. Co připadá nezajímavé veřejným institucím, může být pro soukromníka lukrativní záležitost. Ale kdo ví. Ono to totiž vypadá, že se dnešní úředníci za Žižku tak trochu stydí. Jakoby se do dnešní doby už ani nehodil.
Ideologicky nevhodný
Zdeněk Prokopec, ředitel Územního pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Českých Budějovicích, má jasno: „Památník byl určen pro konání mírových slavností pořádaných ÚV KSČ či KNV, proto ta nesmyslná rozlehlost památníku 15 hektarů. Přilehlé muzeum bylo vytvořeno před více než 30 lety poplatné tehdejší ideologii a náš úřad nemá odborníky pro aktualizaci náplně," uvedl Zdeněk Prokopec pro Literární noviny.
My jsme ovšem žádné ideologicky závadné artefakty v muzeu trocnovského památníku nenašli. V čem by mohl být ideologicky nevyhovující Jenský kodex, jehož faksimile jsou ve vitrínách? Někomu by snad mohly vadit pověstné obrázky mnichů v lázni, jejichž těla hýčkají krásné lazebnice. Ale výjev, jímž kreslíř v 15. století pranýřoval nemravný život služebníků církve, tu není. Z Jenského kodexu je vystaven Žižka v čele bojovníků, což je výjev, který zachycovala někdejší bleděmodrá dvacetikoruna. Je tu také obrázek Jana Husa na hranici, který si zase kdekdo pamatuje ze školních čítanek.
Nebo že by snad potřebovaly ideovou aktualizaci husitské zbraně či modely svedených bitev? Mezi kopiemi různých dokumentů je například bojový chorál Kdož sú boží bojovníci z Jistebnického kancionálu. Jsou tu také faksimile písemností, potvrzujících Žižkovu existenci v předhusitské době.
Pravdou ale je, že jedna z vitrín je prázdná. Správce areálu Miloslav Hruška vysvětluje, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových odvezl některé exponáty do úschovy, protože v zimě je muzeum pro veřejnost zavřené.
„Před rokem 1989 se v areálu pořádaly vojenské přísahy a pionýrské sliby," vzpomíná Miloslav Hruška. Jedním dechem však dodává, že rozlehlé prostranství před Žižkovou sochou bývalo přírodním divadelním hledištěm, kde vystupovali umělci krajského divadla z Českých Budějovic. Dokládá to i jeden z exponátů, vystavený program Smetanovy opery Libuše z června 1981.
Opery pod hvězdami
„Pro mě to byly nezapomenutelné operní večery pod hvězdami. Na louce, obklopené lesem byla úžasná akustika," vybavuje si někdejší zážitky František Řihoud, tehdy student, dnes dramaturg opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Opery Dalibor, Prodaná nevěsta nebo Kouzelná flétna přitáhly do přírodního trocnovského amfiteátru na každé představení přes dva tisíce diváků. Poslední představení se odehrálo v roce 1989.
„Bylo by krásné tradici obnovit, ale technicky si to neumím představit", uvažuje dramaturg Řihoud. Speciálně vyhloubený příkop pro orchestřiště je zavezený zeminou, zetlelé lavice pro diváky skončily na skládce a zubem času zdevastované jeviště také neexistuje. Je tu jen rozlehlá louka, kterou správce areálu Miloslav Hruška pravidelně seče.
Do muzea ročně přijde čtyři tisíce návštěvníků. Mnohonásobně víc výletníků sem zamíří na procházku do lesoparku, kde je naučná stezka. Kámen označuje místo, kde se podle pověsti Žižka narodil pod košatým dubem. Strom byl lidmi z okolí uctíván až do začátku 18. století, kdy ho církev právě proto nechala porazit. Lidé věřili, že strom oplývá zvláštní silou, takže si z jeho větví vyráběli topůrka k sekerám. Duby, zpevňující hráze rybníků v širokém okolí, jsou vypěstovány z žaludů pověstného dubu.
Krtek archeologem
Na jiném místě areálu jsou odhalené základy stavby, kterou archeologové označili za pravděpodobné sídlo drobného zemana, jímž mohl být Žižkův otec. Odborníci z Archeologického ústavu Akademie věd objevili zbytky zdiva spolu se zasypanou studní v roce 1956. Pomohla jim náhoda. V čerstvě vyhloubené krtině našli střepy nádob a úlomky nástrojů, které svým charakterem odpovídaly době pobytu Jana Žižky v Trocnově, tedy druhé polovině 14. století.
Archeologické práce probíhaly až do začátku šedesátých let. V té době také vznikl v trocnovském areálu žulový pomník od významného sochaře Josefa Malejovského (1914-2003). Budova muzea je ze sedmdesátých let, kdy se v trocnovském areálu střídala jedna společenská akce za druhou.
Kulturní akce odvál čas, ale rekreační místo přitahuje turisty dál. Jsou snad jeho provoz a údržba tak nákladné, že stát areál nechce? „Námi navrhované řešení, což je například privatizace, není jen otázkou peněz," říká Zdeněk Prokopec, aniž by uvedl, kolik Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových za údržbu platí. Současný provozovatel areálu Miloslav Hruška o finanční stránce také nechce hovořit.
Hejtman přímluvcem hejtmana
Na případ chystané privatizace trocnovského památníku upozornila jako první Česká televize začátkem ledna. Jihočeský hejtman Jiří Zimola (ČSSD) se jako jediný ve vysílání husitského hejtmana Žižky zastal, když řekl, že by se stát neměl památky zbavovat. Zdálo se mu to stejně absurdní, jako by se Francie zřekla národního Napoleonova památníku. A zdá se, že nezůstalo jen u slov.
„Jihočeský kraj požaduje po Ministerstvu financí, aby zastavilo veškeré kroky, které prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových směřují k případnému odprodeji památníku do soukromých rukou. Zároveň považujeme za smysluplné, aby památník převzalo pod svá křídla Ministerstvo kultury," uvedl pro Literární noviny hejtman Zimola. Do vyřešení převodu památky je Jihočeský kraj společně s nedalekou obcí Borovany připraven zajistit provoz památníku. Jihočeský kraj se chce do konce února sejít k dalšímu jednání s ministerstvem a obcí Borovany.
Mluvčí Ministerstva kultury Jan Cieslar ochotu k jednání potvrzuje, i když opatrně a bez konkrétních podrobností. „Plánujeme setkání, aby se našlo společné řešení. Vše je ale na samém počátku," uvedl Cieslar. I to ale může být náznak pokroku, protože ministerstvo kultury původně převzetí památníku odmítlo.
Norové sponzorují husity
Pozoruhodné je, že s Žižkou a husitstvím měli problémy i v Táboře, což je město, které husité založili. Expozice husitství je ve zdejším muzeu už přes rok uzavřená kvůli rekonstrukci a modernizaci. Děje se tak za peníze, poskytnuté Norskem. Grant ve výši půl milionu eur, v přepočtu asi 14 milionů korun, přidělili Norové na české husity z prostředků, jimiž tamní království kompenzuje přístup do Evropského hospodářského prostoru, jinak řečeno na bezcelní unijní trh. Norové si vymínili, že peníze půjdou novým členským státům Evropské unie a mají sloužit k podpoře kultury a ochrany přírody.
„Některé expozice zůstanou beze změn, ale pokusili jsme se vnést i nová témata. Chceme ukázat husitskou epochu v kladech i záporech. Preferujeme neutrální hodnocení, aby si každý mohl udělat svou představu a zamyslet se nad touto etapou dějin," vysvětluje historik táborského muzea Zdeněk Vybíral. Připomíná, že expozice v muzeu se za uplynulých 40 let měnila třikrát.
Za hlavní klad husitství považuje Zdeněk Vybíral snahu o svobodu víry. „Češi se tehdy snažili prosazovat volnost náboženského vyznání podle osobního výběru jednotlivce a ne jak to tehdy diktovala vrchnost. Tím se blížili k dnešní názorově svobodné společnosti," uvažuje Vybíral. Zápornou stránkou husitství, jak dodal, byly války a smrt.
S tímto názorem ale polemizuje patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta. „Husovy reformační myšlenky by byly násilným způsobem potlačeny, kdyby se Jan Žižka rozhodným způsobem nepostavil na jejich obranu," obhajuje Žižku Tomáš Butta.