Postup Magistrátu hlavního města Prahy při schvalování nového územního plánu je skandální a hraničí s cynickými úředními pokusy na lidech.
Oficiální veřejné projednání konceptu územního plánu obce Praha proběhlo koncem listopadu obvyklým úředním způsobem. Nejdříve byli po čtyři hodiny uspáváni hadi více či méně povedenými referáty zpracovatelů - a teprve když velká část veřejnosti odešla, mělo se diskutovat. Tiskový mluvčí magistrátu, který debatu moderoval, otevřeně prosazoval, aby mluvili jen jednotliví občánci o svých konkrétních připomínkách nebo námitkách. A aby je četli. Vůbec se mu nelíbilo, že by byly magistrátní koncept a vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území komplexně či obecněji kritizovány. Tomu se nelze moc divit, protože principiální kritika je nebezpečnější.
Co by mu taková principiální kritika mohla vytknout?
Řekněme si napřed, čeho se územní plán týká. Měl by to být závazný dokument pro využívání území a umisťování zásahů v dané lokalitě tak, aby slaďoval požadavky na zachování příznivého životního prostředí (na to má každý ústavní nárok) s hospodářským rozvojem a zájmem na zachování soudržnosti obyvatel. Má tedy zajišťovat soulad a rovnováhu mezi zájmy veřejnými a soukromými a zajistit udržitelné využívání území do budoucna, i pro příští generace.
To je však pouhá teorie, proti které stojí reálná praxe. Praha samotná je navíc poněkud atypická. Je to hybridní útvar, který je zároveň obcí i krajem. Územní plán obce Praha, jehož koncept byl nyní veřejně projednán, fakticky přesahuje svou složitostí, obsáhlostí a intenzitou využití území i četností různých střetů a záměrů cokoliv, s čím se setkáme v kterémkoliv kraji, a tím spíše v územním plánu běžných obcí a měst. Jeho veřejné projednávání by si tedy zasloužilo přiměřeně delší dobu, nicméně pražský magistrát víceméně zachoval běžné lhůty, které zákon určuje pro standardní územní plány.
Magistrátní tragikomedie
Je dobře známo, že v Praze jsou častým limitujícím faktorem imise z dopravy a hluk z automobilového provozu. Takto zatížená území bývají v těsné blízkosti obytných zón. Právě dlouhodobá expozice hlukovým a dalším imisím má závažný vliv na zdravotní stav obyvatel Prahy, na šíření závažných onemocnění dětí, na vyšší výskyt smrtelných zdravotních poruch u dospělých a zkracování průměrného věku. A právě v této situaci byla při přípravě konceptu sehrána těžko uvěřitelná tragikomedie. Povinné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území uvedená rizika částečně pojmenovalo a přineslo dokonce i řadu varujících konstatování a čísel - ale nic z nich nevyvodilo!
Do územního plánu tak vůbec nebylo promítnuto, že existují závazné environmentální limity, které nesmějí být dále překračovány. Fakt překročení limitu některé ze sledovaných imisí je podle českého práva jedním z omezení, které je prostě nutné při využití území respektovat. Jinými slovy, na takové území nelze umisťovat zásahy, jež by mohly překročení limitu způsobit nebo dokonce v územích s nadlimitní zátěží tento protiprávní stav ještě dále zhoršovat.
Žádné z těchto omezení však nebylo v územním plánu probráno a zapracováno. Posouzení vlivu na životní prostředí bylo provedeno formou nezávazného popisu situace případně i s nějakým tím grafem, ale neobsahovalo žádná opatření, jež by z toho měla nutně vyplynout. Nebyla ani naznačena, ani navržena. V tak zatížených územích, jako je nejužší centrum a okolí velkokapacitních a dopravně velmi zatížených páteřních komunikací, jde o skandální postup hraničící s cynickými úředními pokusy na lidech!
Kácení pilíře udržitelnosti
Autor posouzení vlivů konceptu na udržitelný rozvoj území, firma EKOLA Group, s.r.o dokonce zcela opominula zákonné limity hlukové zátěže i limity sledovaných znečišťujících látek, ačkoli zmínky o nich samozřejmě v materiálu jsou. Nakonec totiž vyhodnocovala hlukovou zátěž pomocí jiného ukazatele, nekompatibilního s předepsanými limity. Autoři se neřídili při formulací závěrů ani četnými překročeními limitů plynných a prachových imisí. Takže závěr celého toho vyhodnocení vlivů byl jednoduchý: „Zpracovatel vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území s navrženým řešením konceptu ÚP hl. m. Prahy souhlasí." A to bylo vše!
Co je obzvláště zlověstné, je fakt, že ani v konceptu závazné části není zapracováno nic, co by regulovalo a limitovalo budoucí využití území na základě již existující a sledované zátěže. V textové části konceptu závazné části územního plánu je bod, který je věnován životnímu prostředí, snad nejstručnější z celého obšírného elaborátu. Zní: „Regulativy a limity jsou stanoveny jinými zákonnými předpisy." Nic víc! Takto byl dokonale potlačen environmentální pilíř udržitelnosti.
Na takový územní plán naváže pak územní rozhodování. Probíhá to tak, že developer nebo jiný investor si nechá zpracovat ve své režii rozptylovou a hlukovou studii, kde se to nějak zařídí, aby bylo zjevné, že nový zásah prakticky nepřitíží a je tedy proveditelný bez rizik. Lidé z Hygienické stanice hl. m. Prahy nebo z orgánu ochrany ovzduší rádi vydají souhlasná stanoviska a stavební úřad pak žadateli ochotně vyhoví. Tak se to v naprosté většině případů opravdu děje!
Důležité je, že takových zvýšení zátěže životního prostředí, ať erárními zásahy (tunely Blanka), nebo komerčními, se děje v problémových pražských územích mnoho. Únosné zatížení území se vyčerpává kousek po kousku, limity se naplňují a překračují průběžné, zvyšuje se dlouhodobé zatížení zdraví rezidentů, bez ohledu na neblahé následky. Tak to opravdu funguje. Proto je tak pobuřující, že v konceptu byla fakticky opomenuta environmentální a hygienická problematika, ať už v důsledku úřední nedbalosti nebo otrlosti, nekompetentnosti, nezájmu, nedůslednosti, pokrytectví či zbabělosti. Pražané jsou obětí trapného konformismu s nynějšími společenskými pořádky, jež jsou stejně nezákonné, jako škodlivé a nemravné.
Volební cesta k lizu
Tyto fungující společenské pořádky lze charakterizovat tím, že politické panstvo ve vedení státu, stejně jako ve vedení hlavního města, městských částí, krajů, větších obcí a měst se velmi často stává významnou soustavou pro vynakládání a přerozdělování veřejných prostředků, aby plynuly do té správné podnikatelské sféry. Pokud mluvím o politickém panstvu, nelze je ztotožnit s celým zastupitelským sborem či s obecní radou nebo vládou. Politickým panstvem je mafiánsky neformálně organizovaná skupina politiků a jejich pomocníků s reálným vlivem. Vždy rozhodují lidé, kteří mají velký neformální vliv a drží otěže skutečné moci, zatímco mnoho dalších osob je spíše do počtu. Tyto mocenské struktury velmi milují velké investiční akce, kde jde o mnoho milionů, stamiliónů i miliard z veřejných zdrojů. Když se takový kšeftík pěkně roztočí, plynou z něj pramínky i vydatné prameny bokem - zdaleka nejen do soukromých kapes členů oné mocenské mafie, ale také do černých fondů politických struktur, jež se udržují za pomoci těchto peněz nadále u moci, platí si politické kampaně před volbami, korumpují úřednictvo nebo si je podřizují jako svou posluhu.
Čert vzal Pražany
V Praze je hrozně důležité, aby místní politické mafie s reálnou mocí byly nadále schopny účasti ve kšeftech s veřejnými zdroji. Severní část městského okruhu (Blanka) je pro ně darem z nebes, i přes svou reálnou dysfunkčnost a škodlivost. Tady se točí desetimiliardy a ještě dlouho se točit budou! Ale nejen to. Soukromé obchodní případy různých developerů jsou podobným zlatým dolem. Takový podnikatel se nejprve vždy dojde domluvit s politickým panstvem. Pokud k dohodě dojde, stačí, aby panstvo pokynulo podřízenému úřednictvu - a případ je zprůchodněn.
K tomu, aby se tyhle bezvadné kšefty točily dál, je samozřejmě nutné zajistit nezbytné podmínky v území. Jednou z důležitých podmínek je uchránit se jakýchkoliv striktních ekologických a hygienických limitů, aby se dalo i nadále tvrdit, že se vůbec nic neděje, i když jsou zástavba a automobilový provoz stále zahušťovány a když je území bezohledně exploatováno nade všechny meze. Čert vzal obyvatele i jejich životní prostředí! Tak to v Praze opravdu je!