Mohou se obce bránit proti vysokým cenám vodného a stočného, když už jednou ztratily kontrolu nad zprivatizovanými vodárenskými společnostmi? Snad ano, prostřednictvím regulace těchto přirozených monopolů, jak o tom již delší čas uvažuje Ministerstvo životního prostředí. Za podobný přístup se postavila také Transparency International v publikaci Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky? Nyní na něj znovu upozorňuje EnviWeb.
Pozornost se soustřeďuje na doporučení takové regulace, aby zajistila ochranu veřejného zájmu proti zájmům soukromým, a to především s ohledem na vyváženost smluvních vztahů, nastavení přiměřenosti zisků nebo zajištění podílu veřejného sektoru na zisku z provozu. Právě nevyváženost smluvních vztahů se soukromými vlastníky způsobuje, že vodárny mají mizivý přístup k dotacím z Evropské unie.
Regulace by měla dále přinést vzorec pro výpočet vodného a stočného, který motivuje k úsporám, místo aby navyšoval náklady. Další možností je sledování kvality poskytovaných služeb podle vybraných standardů.
Privatizace vodáren přinesla obcím a městům jen jednorázové finanční zdroje. Prodány však byly jenom služby vodohospodářské společnosti, zatímco vodárenskou infrastrukturu si původní vlastníci ponechali. Zbavili se tak výnosů, ze kterých by se dala financovat obnova a rozvoj těchto nezbytných zařízení.