Více než dvacet let po smrti Václava Černého (1905-1987) vychází konečně knižně jeho studie Barokní divadlo v Evropě, která si klade nároky na jednu z nejcennějších prací v oboru.
Rozsáhlá studie, napsaná původně pro časopis Slovenské divadlo, kde také vycházela v letech 1968-1970, není přitom jen sondou do dramatiky jedné kulturní epochy, se nachází na pomezí mezi teatrologií a literární vědou. Dílo navazuje na poněkud pozdně vyvolaný zájem akademiků o tvorbu barokního období. Zvláštní přínos této studie tkví, vedle jejího interdisciplinárního rozhraní, také v jejím sociologickém rozsahu. Málokterá práce, a u tohoto relativně vzdáleného období zvláště, dokáže zmapovat pohyb společnosti, její hodnoty a pohnutky.
Divadlo jako přenos
Autor vychází ve své studii z hlavních historických událostí, které znamenala renesance pro další pojetí a vnímání člověka. Ukazuje diferenciaci myšlenkových proudů a přístupů, například u výkladu Písma (od položení základního kamene reformace Erasmem Rotterdamským, přes učení o predestinaci Svatého Augustina, až po odlišný pohled teologických racionalistů), při kterých nová víra v rozum předjímá celkový způsob myšlení 2. poloviny 18. století.
A to již o 200 let dříve, ovšem bez patřičné podpory vědy, což způsobuje krizi dosud uznávaných hodnot: nejvíce v pocitu životní jistoty a spoléhání na vyšší autoritu. Profesor Černý velmi přesně vysvětluje, proč renesance nemohla plynule přejít v osvícenství. Je pravda, že v mnoha zemích se počátek baroka shoduje s vypuknutím válečného konfliktu. Onen známý „smutek renesance", nazývaný také „manýrismus", vede nakonec k pozvolné proměně aktivní činnosti lidského jedince v pasivní příjímání lidského osudu.
Boj dospěl do svého vrcholného okamžiku a člověk konečně spatřil Boží tvář. Doslova umlká a nemá slov, neboť je zcela pohlcen Boží přítomností. Dostáváme se tak k momentu teatrálnímu, dramatickému, což je jednou z nejdůležitějších složek charakteru baroka. Patos, podívaná, senzualita. Působení na smysly člověka je nepochybně velmi manipulativní prostředek architektury, církve i literatury. Divadlo se stává hlavním médiem.
Každá příležitost, oslava, prohra, setkání u dvora nebo na tržišti si žádá hru. Divadlo prosakuje do všech oblastí života, lidové žánry baví měšťanstvo i vesničany, dokonce i šlechta se občas ráda pobaví na lidový způsob, školské drama jezuitů působí jako prostředek výchovy i výuky latiny, proto poznání divadelní tvorby baroka je hlavním klíčem k pochopení přenosu informací, toho, co si lid žádal a co mu bylo předkládáno.
Cvičení prožitků a imaginace
V době zjitřené trvajícím sporem reformace a více méně násilného návratu katolické církvi na piedestal duchovní moci ovlivňující vladaře, bylo šíření pocitů odevzdanosti, hrdinné služby Bohu à la virtud (ke cti) víc než výhodné. V historii je patrné již od Tridentského koncilu roku 1545, kdy byl založen jezuitský řád a s jeho disciplínou, kdy byl postupně šířeny i duchovní cvičení jeho zakladatele Ignáce z Loyoly, jejichž podstata tkví ve cvičení smyslových prožitků a imaginaci Kristova života i smrti. Vypjatost, dynamičnost, teatrálnost barokní kultury se ale zároveň vzájemně prolíná s rituálností, bojem o čest a dramatem každodenního života.
Černý citlivě respektuje specifika jednotlivých národních kultur a výstižně je pojmenovává, zároveň na nich ukazuje jejich přínos baroku evropskému a uplatnění hlavních obecných rysů baroka v nich samotných. Vysvětlení základních barokních pojmů, jako je např. antitéza, barokní paralela, barokní tragikomedie a její vymezení vůči klasicistní komedii a tragedii, poskytuje prostor k zaměření se na jednotlivé země a jejich tvorbu. Baroko není jednoduchý pojem a jeho komplexnost je přímo úměrná počtu zemí, jimiž se z tohoto hlediska badatel zabývá.
Autor nás seznamuje s nejdůležitějšími dramatiky baroka západoevropského okruhu, tedy oblasti v tomto směru velmi produktivní, zvlášť pohlédneme-li na tvorbu umělců španělských, např. Lope de Vegy či Pedra Calderóna, dále okruhu středoevropského, kde značný prostor je věnován dramatické tvorbě u nás, zvláště dílu Františka Václava Kocmánka, a nakonec také oblasti východoevropské, která byla dlouho literární vědou poněkud zanedbávána, protože ruští literární vědci baroko jako samostatné kulturně-historické období na Rusi uznali teprve ve 30. letech 20. století, a to pouze v oboru výtvarném.
Tady je Černého studie cenná i v tom, že nás seznamuje nejen s díly, která jasně přebírají barokní prvky oblasti středoevropské a západoevropské, ale také ukazuje předpoklady vzniku vlastního baroka ve východní Evropě, které vznikalo z domácích impulsů. Vybraným autorům ze všech zemí se Černý věnuje s poctivostí sobě vlastní, aby nalezl to, co právě jeho tvorbu činí ojedinělou, v čem spočívají jeho rysy barokní a jak se vyjímá v kontextu literatury celé Evropy.
Rozmanité přesahy a dopady
Přestože v barokních hrách o cti, jak Černý uvádí, se ze sedmdesáti procent vyskytují postavy aristokratické, z dvaceti biblické a zbývajících deset procent připadá na všechny ostatní společenské stavy, existuje velmi obsáhlý repertoár barokních dramat s lidovou tematikou. Jeho žánrovou rozmanitost, charakterové typy a možný vliv na literaturu dalších generací předkládá Černý v předposlední kapitole. Ukazuje, jak baroko a jeho hodnoty dalece ovlivnily autory mnohem pozdější, než jen následující generace národního obrození a objasňuje rozdíl mezi pojmy baroko a barokismus. Značnou část poslední kapitoly studie věnuje tvorbě francouzského dramatika Paula Claudela, oblíbeného autora dalších samostatných prací Václava Černého.
Kniha zůstává, a to i přes čas svého vzniku, stále silným podnětem k dalšímu zkoumání tématu. Abstrahuje hlavní rysy barokního dramatu a baroka vůbec, a uplatňuje v jeho rámci kulturní specifičnosti na literaturách jednotlivých zemí Evropy či jejích oblastí. Je počátečním krokem, ale je i nadále naléhavou výzvou k dalším studiím barokního umění.
Autorka je studentkou české a anglické filologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Václav ČERNÝ: Barokní divadlo v Evropě. Pistorius & Olšanská, edice: Scholares. Praha 2009, str. 248, Doporučená cena: 270 korun. ISBN 978-80-87053-33-1.