Není radostné zjištění, že začínáme cítit hmatatelný nárůst sociálního napětí. Stávková pohotovost v několika výrobních podnicích byla vyvolána neuvěřitelnými pracovními podmínkami.
V době projednávání nejdůležitějšího zákona roku, státního rozpočtu, pobýval předseda ODS ve Spojených státech amerických. Toto prosté konstatování je výmluvnější než tisíc vět o současném vztahu pravice k reálným problémům České republiky. Ve chvíli, kdy sociální demokraté předkládali změny rozpočtu, které pomohou v příštím roce překonat propady reálných mezd ve veřejných službách, učitelům, vědcům, policistům, hasičům a dalším; ve chvíli, kdy bojovali za změny, které pomohou přežít našim zemědělcům v nerovném konkurenčním boji s předotovanými farmáři ze starých zemí EU; ve chvíli, kdy předkládali návrhy na zachování úrovně financování sociálních služeb, tak v tu samou chvílí byl předseda ODS za oceánem, doslovně i obrazně řečeno, za vodou.
Libertariánský pickwickovský kapitalismus zemřel. Zemřel ve chvíli, kdy série mohutných krachů v USA spustila světovou ekonomickou krizi. Neregulovaný, do extrému liberalizovaný globální bankovní trh, virtuální finanční operace vzdálené skutečné výrobě, na nekonečném sobectví založené obchody, to vše byly příčiny krize. Svět se změnil, ať už se to ODS líbí, či nikoli. Při projednávání rozpočtu se pravice znovu oháněla svými tezemi o odmítání státních zásahů do ekonomických vztahů a usměrňování trhu a potvrzovala tak, že se nadobro rozešla se současnými evropskými trendy. Evropa již dávno překonala egoistický model a vydala se k solidární společnosti. Pochopila, že hospodářský růst má smysl pouze tam, kde slouží člověku.
Sociální spravedlnost není pomyslným požadavkem z říše utopie, je hmatatelným důkazem vyspělosti společnosti. Stejně tak spravedlnost v zaměstnaneckých vztazích není socialistickou propagandou, jakousi zástěrkou obírání úspěšných, ale je naopak důkazem vyspělosti a sociální zodpovědnosti podniku.
Důsledné trvání na právech zaměstnance, dodržování zákoníku práce, důraz na základní sociální jistoty, to není cesta k nesvobodné společnosti, jak je nám podsouváno pravicí. Naopak, je to koncept svobodné, sociálně ohleduplné moderní společnosti, která dává lidské práci smysl a důstojnost. V tomto světle může být Kalouskovo stanovisko při třetím čtení rozpočtu - „prožrat pět miliard, nebo neprožrat; já říkám neprožrat," - dokladem pohrdání starostmi běžného občana. Přesuny v rámci schváleného rámce rozpočtu ve prospěch sociálních jistot a širokého spektra občanů nejsou „prožíráním", stát tu jen plní roli instituce poslední záchrany v době krize. Podle pravice však běžní občané „prožírají", místo aby s pochopením zaplatili ztráty způsobené neoliberálním debaklem.
Není radostné zjištění, že začínáme cítit hmatatelný nárůst sociálního napětí. Stávková pohotovost v několika výrobních podnicích byla vyvolána neuvěřitelnými pracovními podmínkami. Management vidí v zaměstnancích pouhé nákladové položky výroby, čísla v účetnictví. Zaměstnanci překvapeně zjišťují, že jejich přirozená solidarita s podnikem, která se projevila nesobeckým jednáním ve chvíli nástupu krize, je náhle považována za slabost -mimořádné směny a přesčasová práce se mají stát samozřejmou povinností, kterou ani není třeba náležitě odměnit.
Jaký vzkaz dávají tyto firmy mladým lidem na prahu ekonomické aktivity? Troufnu si odhadnout, že se budou potácet mezi frustrací a cynismem. Buď se vyučí a nastoupí do dělnických profesí, a pak je čekají podmínky ne nepodobné těm v továrnách, kde vyhlásili stávkovou pohotovost. Dostaví se frustrace. Nebo vystudují a dostanou se do řídících struktur, kde po nich ovšem bude vyžadováno, aby se dívali na podřízené jako na materiál, který má cenu pouze potud, pokud je schopen plnit příkazy výroby. A přijde cynismus.
Pokud se tento nesolidární přístup v kombinaci s ekonomickým egoismem prosadí jako standard řízení firem, mohou být nad brány továren a vrátnice úřadů vytesána slova, která Dante čekal nad branou Pekla: „Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců; mnou prochází se do věčného bolu; mnou prochází se k říši zatracenců." Alternativou je solidární společnost, hájící svobody a práva všech účastníků trhu a ohleduplná k člověku stejně jako k životnímu prostředí.