Produktivní dluh je investicí, jen projedený dluh je pouhým dluhem - a k tomu určitě patří díra ve státním rozpočtu, která vznikla nesmyslným snížením daňové sazby pro nejvyšší příjmové skupiny.
Skutečně máme věřit tomu, že zvýšení rozpočtového schodku o 12 až 17 miliard korun, kterými se uhradí nezbytné sociální služby nebo zachovají platy učitelů a hasičů, představuje poslední hřebík do rakve státních financí? V prvních minutách po porážce ODS v Poslanecké sněmovně to tak vypadalo. Pak hlavy vychladly a spíše zazněly úvahy o špatném signálu, ve smyslu - teď se ještě otřepeme, ale dorazí nás to příště. Ale kde se ta díra v lodi vzala? Miroslav Kalousek, jehož klub TOP 09 jako jeden muž hlasoval proti výslednému návrhu státního rozpočtu, odmítal odpovědnost standardním: „Nemohu za to, že je světová krize. "
Jenže těch, kdo za to nemohou, je víc. „Břemeno nákladů krize by mělo být férově rozděleno na celou společnost. Tak tomu dosud bohužel není. Po Kalouskově a Topolánkově nadílce bohatým - rovnou daní a příliš nízkými stropy na sociální a zdravotní pojištění - zůstává ve společnosti oprávněný pocit, že daňové břemeno bylo příliš posunuto od horních sta tisíc na zbylých deset milionů," připomněl v bouřlivé debatě před hlasováním předseda ČSSD Jiří Paroubek.
Zadlužujeme naše děti? Budou se i vnoučata rodit s batohem stovek tisíc korun státního dluhu na zádech? Pokud by se dluh jenom projedl - a k tomu patří určitě ta jeho část, která vznikla nesmyslným snížením daňové sazby pro nejvyšší příjmové skupiny, pak je to skutečně jenom dluh, a čím dál hůře splatitelný. Pokud se však vloží peníze do něčeho, co opravdu povzbudí hospodářský růst a vynese víc, než jsme vložili, pak to jsou investice.
Kalousek nemůže za to, že je světová krize, ale přihlížel tomu, když se ryzím násilím prosazovalo vyhladovění státních financí prostřednictvím Topolánkova reformního batohu (na zásadní porušení demokratických pravidel tenkrát upozornil i Ústavní soud) a podílel se na oddalování protikrizových opatření. Nezasáhl, když se jeho šéf utrhl ze řetězu. Památné je školení, které Mirek Topolánek bezplatně poskytl americkému prezidentu Baracku Obamovi, když jeho výdaje na záchranu systému označil za „cestu do pekel". Radili jsme naopak škrty a úspory ve veřejných výdajích. Jenže v podvyživeném prostředí ještě rychleji vysychají daňové příjmy. Cesta do pekel tedy existuje, ale vede jinudy. Je dobře, že ODS dala zpátečku a při hlasování o rozpočtu aspoň odešla ze sálu a snížila kvorum. Pokud však bude chtít opravdu obnovit svou státotvornost, bude muset asistovat i při odstraňování svého daňového extremismu.