Jak to vidí Martin Blažka, sekretář vládní Rady pro výzkum a inovace
Tyto obavy jsou zbytečné, jde jen o část rozpočtu. Spor je v tom, že Akademie věd navrhuje, zachovejte nám peníze na provoz budov a platy a zredukujte ty účelové, to znamená ty, za které se převážně bádá - ať už granty, projekty a tak dále. Rada však snížila oboje stejným procentem, něco kolem deseti procent.
Akademie má v jednom balíku provoz i peníze na výzkum, kdežto vysoké školy mají výzkum financován zvlášť.
To platí jenom v jednom případě, týká se to velkých investic. Když se staví fakulta, tak se nerozlišuje, jestli tam je laboratoř, prostory na výzkum, posluchárny a tak dále, a na to jdou prostředky mimo výzkum a vývoj. Akademie věd má tyto prostředky uvnitř svého rozpočtu.
Proč to není stejně?
Akademii věd rostly prostředky na výzkum v minulých letech podstatně více než na vysokoškolské vzdělávání, ty dokonce klesaly. Navíc to má v gesci Ministerstvo školství a pro každou investici tam musí proběhnout složité dohadovací řízení, zatímco Akademie věd si o tom rozhoduje sama. Čili, ano, byla to jedna z věcí, o které jsme diskutovali, a bude se zcela jistě jednat o tom, aby podmínky byly stejné. To znamená i s investicemi. Ale Akademie věd tím za prvé ztratí podstatnou část rozhodování o těchto investicích a za druhé, budou mít stejné tempo růstu jako výdaje na vysoké školy a další instituce.
Na první pohled je vidět, že částka, o kterou se sníží rozpočet Akademie věd, se přesouvá do průmyslového výzkumu.
To není pravda, prostředky pro Akademii věd pro základní výzkum v posledních deseti letech rostly. V průmyslu došlo v posledních třech letech k jejich poklesu. Problém je v tom, co všechno se jimi počítá. Akademie věd hovoří pouze o prostředcích na mzdy a budovy. Máme tady ještě dvě další kategorie, a obojí jsou státní, nikoliv soukromé peníze. Jedna část, to jsou ty granty a projekty. To je mimochodem 50 procent institucionálních peněz.
A pak jsou to prostředky, ty jsou rovněž hrazeny ze státního rozpočtu, na výstavbu nových výzkumných ústavů, výzkumných center, které jsou částečně kryty z Evropské unie a částečně z České republiky, a to je obrovská suma prostředků, zhruba 50 miliard korun během osmi let.
Proč se nedaří využívat evropských zdrojů v oblasti školství a výzkumu?
Problém prý je v tom, zjednodušeně, že pokud lidé nedostanou peníze ze státního rozpočtu, proč by se o ně měli ucházet v náročné konkurenci v zahraničí? Skutečně velká anomálie je v tom, že to, co rozděluje stát, tak více než tři čtvrtiny z toho v České republice jde na základní výzkum. V tom jsme plně anomální, na celém světě takováto země neexistuje. Srovnatelné je Slovensko, které má podobnou minulost.
Pane doktore, víte dobře, že Akademie věd zpochybňuje, že na základní výzkum jsou tři čtvrtiny výdajů. Argumentuje údaji Českého statistického úřadu a dochází k jinému číslu, asi 57 procentům.
Ne, ony se zaměňují na dva údaje. První je, kolik Česká republika celkově dává do základního výzkumu. A tam jsme mezi těmi zeměmi, jak jsem na to upozornil. Důvod je ten, že u nás více než v jiných zemích dává do výzkumu a vývoje stát, podniky méně. To je jedna část problému.
Ale bavíme se o tom, co rozděluje rada - kritika směřuje na radu - a rada nerozhoduje o tom, kolik dají podniky do výzkumu. Pokud jde o státní, veřejné výdaje do základního výzkumu, tak je to podle statistického úřadu přes tři čtvrtě současných výdajů, to znamená vysokých škol a Akademie věd.
Proč do státních prostředků započítáváte i peníze z evropských fondů?
To jsou normální stání peníze, o tom probíhají nekonečné diskuse. A hlavně je můžete brát jako půjčku, protože samozřejmě ty peníze nejsou zadarmo, to není o tom, že se tu postaví 30 nových výzkumných ústavů, k těm, co tady jsou, ale ony také budou muset fungovat a produkovat výsledky a tak dále. A tam je schované jádro problému.
Vláda se rozhodla, že Akademii přidá, v příštích letech to skončí nějakým kompromisem, nechci předjímat, samozřejmě. Ale kdy nastanou problémy? To bude, až se kromě toho výzkumu, který už nyní Česká republika nedokáže uživit, ještě postaví polovina dalšího navíc.
Říkáte, že se musíme dívat na evropské fondy jako na něco, co je podobné penězům ze státního rozpočtu. Ve skutečnosti jsou to fondy, které jsou určeny k vyrovnávání rozdílů v Evropské unii.
Česká republika má smůlu, že v době, kdy se čerpají peníze z Evropské unie na toto dorovnání úrovní, tak nastala ekonomická krize. A tak to dál pokračuje, smlouvy s Evropskou unií, jak je Operační program vyhlášený, běží, vyhodnocují se, všechno funguje, ale zároveň - proti tomu, co se předpokládalo, - bude ve výzkumu od roku 2013 postupně chybět zhruba 10 až 12 miliard korun ročně. A to je problém, který nikdo neřeší. Dnešní krácení rozpočtu o pět procent, ano, je to nepříjemné, stejně jako úředníci křičí, že jim seberou čtyři procenta z platu. Ale není to kritické. Ve chvíli, kdy se bude řešit 12 miliard, a to tuto zemi nemine, bude to 50 procent. A tam půjde do tuhého.
RNDr. Marek Blažka (nar. 1958 v Praze) Jeden z nejdéle sloužících vládních úředníků. Od roku 1992 je sekretářem Rady pro výzkum, vývoj a inovace a od roku 2000 ředitelem odboru výzkumu, vývoje a inovací Úřadu vlády ČR. Založil Grantovou agenturu ČR jako instituci a samostatnou kapitolu státního rozpočtu. Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy..