Galerie Středočeského kraje získala do svých sbírek unikátní iluminaci. Nákup vzácného díla se ovšem mnohým nelíbí.
Málokterý nákup uměleckého díla vyvolal takovou pozornost českých médií, jako londýnská aukce starých rukopisů západní provenience, jež se konala minulé úterý. Mezi osmačtyřicet dražených artefaktů totiž patřila - pod vyvolávacím číslem 18 - také iluminace z 15. století s motivem kutnohorských stříbrných dolů. A o tu se jako kupec rozhodl usilovat Středočeský kraj - zřizovatel Galerie Středočeského kraje, jež chtěla iluminaci získat do svých sbírek, s hlavním sídlem právě v Kutné Hoře. S číslem 516 v ruce dražil a přihazoval ředitel galerie Jan Třeštík. O sumě, která by byla hranicí, bezpochyby rozhodoval hejtman David Rath, jež se aukce osobně účastnil. Nákup se zdařil ... a vyvolal vlnu spekulací, polopravd, nepochopení, zášti.
Co se to vlastně v Londýně dražilo? Nebyla to miniatura, jak se objevovalo v některých médiích, ale poměrně velký kousek - 645 krát 443 milimetrů. Iluminovaná kresba vznikla patrně v okruhu tehdy velmi významné pražské dílny Mistra Matouše, patrně na objednávku kutnohorského měšťana nebo člena místního cechu. Aukční katalog klade vznik díla někam k roku 1490. I další osudy díla jsou plné slov jako patrně, možná, asi. Jistou dobu bylo patrně ve sbírkách Petra Voka z Rožmberka. Ten ji kolem roku 1590 daroval arcivévodovi Ferdinandu Tyrolskému, známému zájmem o umění. V roce 1920 se iluminace objevuje v soukromé sbírce ve Vídni. Co bylo mezi tím a potom, nevíme. V literatuře byla iluminace reprodukována vždy jen černobíle.
Námětem díla je těžba a zpracování stříbra v Kutné Hoře. Pracovní postupy jsou zobrazeny velmi detailně, v tom tkví - pomineme-li zřejmou historickou hodnotu - značný půvab iluminace. Skrze londýnskou aukci se k nám tedy vrací artefakt spojený s nejslavnější historickou érou Kutné Hory, díky níž se šířila sláva českého království daleko za jeho hranice. Tento věhlas zničil až příliv levných drahých kovů z bohatých ložisek kolonizované Jižní Ameriky a inferno třicetileté války. Hlavní období těžby stříbra začíná za vlády Václava II., jenž dal důlnímu podnikání moderní pravidla královským horním právem. S tou dobou je spojen také bouřlivý rozvoj města a vznik stavebních památek, které z Kutné Hory dnes činí lákavý cíl turistických cest.
Kutná Hora byla mezi čtrnáctým a šestnáctým stoletím nejen druhým nejvýznamnějším městem země, ale především zdrojem ekonomické moci českých panovníků. Miniatura je toho dokladem. I proto je dobře, že byla vydražena do českých, a navíc veřejných rukou. Ve středočeské kolekci bude přístupná k obecnému studiu i obecnému obdivu, má šanci stát se dalším lákadlem. Pochopitelně s tou výhradou, že citlivý materiál umožní jeho prezentaci jen při výjimečných příležitostech. Ale tak už to se starým uměním bývá. Mnohé světloplaché artefakty se veřejnosti ukazují jen v přísném režimu a jen občas.
Aukční katalog londýnské síně Sotheby's stanovil vyvolávací cenu 100 tisíc liber. Odhadní cena, tedy suma, na kterou by se cena určitě měla vyšplhat, se pohybovala mezi 200 až 300 tisíci liber. Středočeši získali iluminaci za 510 tisíc. Byli tedy vlastně velmi úspěšní. Média se pohoršovala nad pětinásobkem vyvolávací ceny. Úspěch či neúspěch dražitele se ovšem odvozuje od horní hranice předpokládaného odhadu. Zde konečná cena nepřestoupila dvojnásobek. Středočechy by bylo třeba proto spíše chválit - za zdatnost.
Na hlavu Davida Ratha, oblíbeného terče médií i politiků z opačné části politického spektra, se za tento nákup snesla hlasitá kritika. Hrdost nehrdost, silnice jsou prý důležitější než umění, než pěstování historické paměti. Halasná byla zejména středočeská ODS, jejíž zastupitelé dokonce zvažují podání trestního oznámení. O nešetrnosti v čase krize pak mluvili i někteří zastupitelé z řad komunistů (patrně pro tu chvíli zapomněli na kdysi okřídlené přirovnání, jímž Zdeněk Nejedlý pasoval komunisty na „dědice velikých tradic českého národa").
Odborná veřejnost zachovala naštěstí chladnou hlavu a středočeský postup ocenila. Hodnota iluminace je podle specialistů srovnatelná například s fragmenty Dalimilovy kroniky, které před několika lety také v aukci zakoupila Národní knihovna. Lidé, kteří jsou obeznámeni s aukčním provozem, také vědí, že taková příležitost, jaká nastala minulé úterý v Londýně, by se už nikdy nemusela opakovat. A vzácné dílo - v anglickém katalogu označené jako kolosální - by třeba zmizelo v nepřístupném trezoru soukromého sběratele. K naší škodě.