Poloha České republiky je poměrně příznivá, klimatické změny by u nás neměly být tak výrazné jako v jižní a severní Evropě.Klima na Zemi se vždy měnilo, mění a měnit bude. Mezi hlavní příčiny těchto změn patří změny astronomických faktorů (precese zemské osy, změny výstřednosti dráhy Země kolem Slunce, změny sluneční aktivity a podobně), ale i změny pozemského původu (vulkanismus, interakce mezi oceánem a atmosférou, které vedou k různým vnitřním oscilacím klimatického systému a podobně). V posledních desetiletích ale s největší pravděpodobností do toho všeho vstoupil další hráč – lidská činnost. Spalování fosilních paliv a změny ve využití půdy jsou ty hlavní antropogenní faktory, které mohou ovlivňovat klima v globálním měřítku.
Jedním z nejmarkantnějších projevů změn klimatu je zvyšování průměrné teploty vzduchu. Projevuje se na většině meteorologických stanic na Zemi i v globálních průměrných teplotách a vžil se pro něj název globální oteplování.
Změny nebudou všude stejné
Dosud pozorované změny klimatu v České republice i předpoklady dalších změn do budoucnosti do značné míry vyplývají již ze samotné polohy České republiky. Změny klimatu totiž nebyly a nebudou na všech místech Země stejné a má to své fyzikální důvody. Především lze čekat větší změny nad pevninami než nad oceánem. To je způsobeno hlavně tím, že voda v oceánu má velkou tepelnou kapacitu a působí tedy jako jakýsi „stabilizátor“ teploty. Nad kontinenty, kde je vody na povrchu výrazně méně, se tedy teplotní změny projeví více než nad oceánem. Druhým důvodem je fakt, že nad oceánem se velká část tepla přeměňuje v tzv. latentní teplo, související s vypařováním vody. I tento proces je nad pevninou daleko slabší než nad oceánem. Není tedy nic překvapivého, že změny teploty jsou na jižní polokouli menší než na polokouli severní. Druhým důležitým faktorem je závislost změn na zeměpisné šířce. Jedním z velice silných skleníkových plynů je totiž vodní pára a té je v mírných zeměpisných šířkách (tropy) v atmosféře mnohem více než v polárních oblastech. V mírných šířkách je tedy skleníkový efekt do značné míry nasycen právě vodní parou a další zvyšování koncentrací skleníkových plynů zde nebude mít za následek tak výrazné oteplování. Naopak v polárních oblastech, kde je vodní páry méně, bude nárůst koncentrace skleníkových plynů znamenat poměrně výrazný růst skleníkového efektu s odpovídající odezvou ve zvýšení teploty vzduchu.
Naše území leží na severní polokouli, v kontinentální oblasti a v mírných zeměpisných šířkách. Z výše uvedených důvodů lze tedy očekávat, že se na našem území změny klimatu projeví o něco více, než by odpovídalo celosvětovému průměru.
Klima se u nás měnilo i v minulosti
Souvislá přístrojová měření základních prvků stavu atmosféry na našem území sahají k roku 1775 (stanice Klementinum). Ta se však týkají jediné lokality, navíc ovlivňované postupně rostoucím tzv. tepelným ostrovem města. Až s rozvojem staniční sítě po celém území dnešní ČR lze hovořit skutečně o plošných měřeních, která dobře reprezentují území ČR jako celek. Taková měření jsou k dispozici přibližně od roku 1850. Zpracovaná teplotní data ukazují velice zřetelně, že i na našem území docházelo zejména ve 20. století k postupnému růstu průměrné teploty vzduchu. A zatímco v globálním průměru se za posledních 100 let oteplilo o cca 0,8°C, na území České republiky to bylo asi o polovinu více, konkrétně o 1,1 až 1,3°C. To je zcela v souladu s tím, že naše území leží na severní polokouli, na kontinentu a v mírných zeměpisných šířkách.To ostatně dokumentuje i následující graf. Na něm je znázorněn shlazený vývoj teplot vzduchu od roku 1990 pro globální průměr a pro území České republiky. Z něj je zřetelně vidět, že rychlost oteplování byla zejména v závěru 20. století na našem území větší, než jaké byly změny v celosvětovém průměru.
Další změnou, která již byla na našem území pozorována, je růst extremity srážek. Zjednodušeně vyjádřeno – stále větší část srážek vypadává ve formě krátkodobých intenzivních dešťů a naopak klesá podíl déletrvajících mírných srážek.
Scénářů budoucnosti je několik
Obecně lze konstatovat, že předpokládané změny klimatu se i v rámci Evropy poměrně dost liší, a to zejména v závislosti na zeměpisné šířce. Ve Skandinávii lze očekávat především nárůst zimních teplot, v jižní Evropě by se naopak měly zvýšit především teploty letní. Pokud jde o srážky, i tady lze předpokládat velké rozdíly mezi severní a jižní Evropou (nárůst zimních srážek v severní Evropě a pokles letních srážek na jihu Evropy).Z tohoto pohledu se zdá, že poloha České republiky je poměrně příznivá a že změny by u nás neměly být tak výrazné, jako v některých jiných částech Evropy. Ale ani naše území se změnám klimatu zřejmě nevyhne. Se zvýšením teplot je třeba počítat v průběhu všech ročních období. Roční srážkové úhrny by se sice výrazněji měnit neměly, pravděpodobně ale dojde ke změnám v rozložení srážek během roku. Z hlediska úhrnů srážek u nás dosud na většině území (mimo horské oblasti) zřetelně převládají letní srážky nad zimními. To by se mohlo do budoucnosti změnit. Letních srážek by mělo spíše ubývat, což by při vyšších teplotách mohlo vést ke zvyšování četnosti, intenzity a délky suchých period, zejména v létě a na podzim. Navíc stále větší podíl srážek by měl vypadávat ve formě intenzivních krátkodobých dešťů. Zimních srážek by mělo naopak přibývat, ale při vyšších teplotách bude narůstat podíl srážek dešťových a klesat podíl srážek sněhových. Jen z tohoto stručného výčtu je jasné, že tyto změny mohou mít poměrně velké dopady na hydrologický režim povrchových i podzemních vod, na hospodaření s vodou, zemědělství, částečně i energetiku, lesnictví a další obory.
Časový vývoj předpokládaných změn klimatu obecně je závislý na dalším vývoji zejména koncentrace skleníkových plynů. To je ovšem parametr, který je závislý i na mnoha „neklimatologických“ faktorech (ekonomický vývoj, výsledky politických jednání o omezení emisí a podobně). Protože dnes nelze spolehlivě stanovit, jak se skutečně budou koncentrace skleníkových plynů v 21. století vyvíjet, zpracovávají klimatologové vždy několik možných scénářů vývoje. Od těch, které předpokládají pomalý růst koncentrací, případně jejich stabilizaci, až po scénáře s pokračujícím výrazným růstem koncentrací skleníkových plynů. Časový vývoj je pak vyhodnocován v rámci tří třicetiletých období: 2010-2039, 2040-2069 a 2070-2099. Výsledky pro první období ukazují, že prakticky bez ohledu na konkrétní použitý scénář vývoje emisí skleníkových plynů by mělo dojít ke zvýšení průměrné teploty vzduchu o cca 1°C (oproti průměru za třicetiletí 1961-1990). Předpokládané srážky pro toto období ale nevykazují statisticky významné změny oproti situaci z let 1961-1990 a oproti období 1961-1990 by se tedy ještě výrazně měnit neměly.
Jak to bude vypadat za třicet let, rozhodneme sami už dnes
Výsledky pro období 2040-2069 ale už vykazují určitou závislost na použitém scénáři vývoje emisí. V tomto období se očekávají teploty vyšší o cca 2-3°C oproti období 1961-1990. Ve srážkových úhrnech se už v tomto období začíná projevovat mírný nárůst v zimě a mírný pokles v létě, očekávané změny sezónních srážkových úhrnů jsou však většinou do cca 10 % sezónních úhrnů za období 1961-1990. Zde se tedy již začínají projevovat rozdíly v emisích skleníkových plynů a tím i v jejich koncentraci v atmosféře.Největší změny a nejvýraznější závislost na scénáři dalšího vývoje emisí jsou patrné pro období 2070-2099. Lze očekávat teplotu vyšší o cca 2,5 až 4,5°C vyšší, než jaká odpovídá období 1961-1990. Pokles letních a nárůst zimních srážek je oproti období 2040-2069 ještě poněkud výraznější, zimní srážky by mohly narůst až o cca 20 % oproti zimám v období 1961-1990, letní srážky by naopak mohly až o 20 % klesnout. Závislost na použitém scénáři vývoje koncentrací skleníkových plynů je tu už poměrně zřetelná.
Z provedených analýz vyplývá, že rizika, se kterými bude třeba v oblasti ČR zejména do 2. poloviny tohoto století počítat, souvisejí zejména se změnou hydrologického režimu. Jedním z projevů může být například výskyt delších a intenzivních suchých období, hlavně v létě a počátkem podzimu. Další riziko vyplývá z toho, že v zimě bude pravděpodobně ubývat sněhové pokrývky, která je při jarním tání výrazným zdrojem, doplňujícím zásoby podzemní vody. To by mohlo vést ke snížení vydatnosti zdrojů podzemní vody, včetně vody pitné.
Ať již budou na současných jednáních o omezení emisí skleníkových plynů přijata jakákoli opatření, na vývoji klimatu v ČR (a pravděpodobně ani jinde na světě) v následujících 30-40 letech to tedy nezmění prakticky nic. Tato rozhodnutí mohou ovlivnit vývoj klimatu až pro 2. polovinu tohoto století.
Autor je pracovníkem Českého hydrometeorologického ústavu