Kontroverzní šéfka německého Svazu vyhnanců Erika Steinbachová se stala noční můrou kancléřky Angely Merkelové. Otázka „kam s ní" vyvolává rozkol v nové německé vládě.
Jedním z mnoha privilegií, jimiž německý kancléř vládne, je právo rozdělit po volebním vítězství funkce ve vládě. Může je dát svým věrným, vládním křeslem může podpořit nějaký mladý politický talent - nebo této pravomoci může využít k tomu, aby umlčel rivaly a potížisty.
A právě to měla kancléřka Angela Merkelová v úmyslu, když po utvoření nové vládní koalice sáhla po telefonu a zavolala Erice Steinbachové, kontroverzní předsedkyni Svazu vyhnanců (BdV), který zastupuje Němce vyhnané po druhé světové válce z východní Evropy. Kancléřka jí oznámila, že jí může nabídnout post státní tajemnice na ministerstvu školství a výzkumu. Byla to velkorysá nabídka, neboť se k ní váže zajímavý plat v rozmezí devíti až dvanácti tisíc eur plus fondy na výdaje a limuzína s řidičem. Merkelová se zároveň zeptala, jak se Steinbachová dívá na své případné jmenování do rady nadace Útěk, vyhnání, usmíření, která má v Berlíně vytvořit centrum dokumentující poválečné vyhánění Němců. Právě možnost nominace Steinbachové do nejvyššího orgánu nadace totiž vyvolává v německé vládě v posledních týdnech silné pnutí.
Co však Merkelová nezmínila, byť to bylo nabíledni, byla volba: buď se Steinbachová postaví do čela nadace, nebo přijme nabízený vládní úřad. Steinbachová si vyžádala čas na rozmyšlenou a Merkelová na konci rozhovoru vesele zvolala: „Konečně můžete být šťastná. Budete členkou vlády."
Merkelová ale Steinbachovou - už poněkolikáté - špatně odhadla. Když jí Steinbachová zavolala zpátky, vysvětlila kancléřce, že funkci ve vládě přijmout nemůže, protože by to členové BdV považovali za zradu jejich zájmů. Steinbachová byla jako vždy velmi jemná, ale její poselství znělo jasně: tak snadno si ji Merkelová nezíská. V rozhovoru pro Bild am Sonntag to pak řekla naplno: „Nesmíme se nechat koupit. Pro nás je důležitá naše věc, nikoli peníze."
Polské veto
Ve znamení kontroverzí ohledně jmenování členů rady nadace Útěk, vyhnání, usmíření se nesl celý uplynulý rok. Centrum, které chce nadace v Berlíně postavit, má zdokumentovat osudy vyhnaných Němců, Varšava ale protestuje proti tomu, aby v radě ředitelů nadace zasedla právě Steinbachová. Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle proto její kandidaturu vetoval, což je zásadní věc, neboť všichni členové vedení nadace musejí mít podporu celé vlády.
Merkelová se nějakou dobu snažila přesvědčit Steinbachovou, aby se o místo v radě přestala ucházet, ale ta to odmítla. Tím nejenže vyprovokovala krizi v nové koaliční vládě Merkelové CDU, sesterské bavorské CSU a spřátelených svobodných demokratů (FDP), ale odhalila také meze vládního stylu kancléřky, která často tváří v tvář složitým problémům utíká k principu „počkáme a uvidíme".
Je to vyrovnaný souboj. Zatímco kancléřka má k dispozici nástroje moci, Steinbachová nachází oporu v tradiční voličské základně CDU a má sympatie všech konzervativců, kterým se politika Merkelové zdá příliš měkká a příliš náchylná ke kompromisům. A to z ní činí tvrdou soupeřku.
Merkelová k problémům vesměs přistupuje pragmaticky a soustředí se obvykle jen na ty, které lze řešit. Politika pro ni spočívá ve snaze zmenšovat odpor ostatních. Steinbachová své nynější postavení naopak získala díky konfrontačnímu stylu a svou autoritu opírá o umíněnost. A to je další důvod, proč to byla tak velká chyba úsudku Merkelové, když si myslela, že může Steinbachovou zvábit vyhlídkou kariéry ve vládě. Merkelová přitom o jmenování Steinbachové do rady nadace vždy pochybovala, protože si uvědomovala, že by to mohlo zhoršit vztahy s Polskem. A její obavy se potvrdily. Steinbachová má sice mnoho zásluh, včetně té, že se jí podařilo přivést BdV k umírněnější politice, nicméně v Polsku je hluboce neoblíbená už od roku 1991, kdy ještě jako poslankyně Bundestagu hlasovala proti uznání linie Odra-Nisa coby západní hranice Polska. A navíc měla ještě později výhrady vůči polskému vstupu do Evropské unie.
Politické hrátky
Ať už jsou reakce polských politiků sebevíc hysterické a nespravedlivé, faktem je, že pro Berlín jsou dobré vztahy s Varšavou mnohem důležitější než otázka, kdo usedne v radě nadace. Tento názor zastává dokonce i část křesťanských demokratů. Proti jmenování Steinbachové do vedení nadace se nedávno například vyjádřil i bývalý německý prezident Richard von Weizsäcker.
Merkelová se ale podobným jasným stanoviskům vyhýbá. Ještě coby kancléřka ve vládě velké koalice CDU a sociálních demokratů delegovala úkol zabránit Steinbachové ve vstupu do čela nadace na ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera, člena SPD. Pak ale přišla kampaň před letošními volbami a Merkelová v obavách ze ztráty konzervativních voličů podlehla nátlaku Horsta Seehofera, předsedy CSU, který požadoval, aby na platformě kampaně CDU/CSU Steinbachové jasně vyjádřila podporu. Podle tehdejších stranických dokumentů tak „CDU a CSU došly ke shodě, že Svaz vyhnanců může o obsazení vedoucích pozic v Nadaci Útěk, vyhnání, usmíření rozhodovat sám". A tato věta teď Merkelové visí na krku jako příslovečný kámen.
Poradci Merkelovou varovali, že nepokrytá podpora Steinbachové může ztížit činnost jejího nového kabinetu, zvláště poté, co šéf FDP Guido Westerwelle během kampaně prohlásil, že si Steinbachovou v čele nadace nepřeje. Svaz vyhnanců se nyní ale může o politické stanovisko z předvolební kampaně opírat. Když se řídící výbor svazu setkal před dvěma týdny ve Frankfurtu, mnozí z přítomných navrhovali, aby Steinbachová nastoupila do čela nadace okamžitě a bez odkladu. „Nastal čas, abychom se konečně rozhodli," prohlásil místopředseda BdV Christian Knauer. Nakonec musela toto rozhodnutí oddálit sama Steinbachová, která se podle všeho bála, aby Westerwellemu nedala do rukou trumfy, s nimiž by její jmenování jednou provždy potopil. Nebyla by to ale Steinbachová, aby tento svůj krok nepřikrášlila výpadem proti Merkelové. Vládní postoj k BdV, prohlásila, se stane „zkouškou demokracie".
Řešení v nedohlednu
Vztahy mezi oběma ženami jsou složité. Merkelová letos na jaře navštívila výroční recepci Svazu vyhnanců. Bylo to v době, kdy byla Steinbachová už týdny terčem ostrých útoků ze strany polských politiků, a Merkelová na její obranu neutrousila ani slůvko. Na recepci, která se konala v Berlínské státní opeře, tak musela Merkelová stát a poslouchat zahajovací projev Steinbachové. Ta formálně přivítala ministry, vysoce postavené církevní hodnostáře a dokonce si našla i čas pozdravit přítomné lokální činitele, ale jednu významnou osobnost v sále nezmínila: kancléřku. Merkelová se tvářila stále mrazivěji a přítomní začali mluvit o skandálu. Pak ale Steinbachová na závěr svého projevu - trval pro Merkelovou nekonečných patnáct minut - prohlásila, že si už jako malá holka to nejlepší nechávala vždy naposled a konečně pronesla: „Vítejte, kancléřko Merkelová."
Koncem srpna pak byla Merkelová pozvána do Berlína na Den vlasti. Ve svém projevu se snažila získat si přízeň Svazu vyhnanců, ten ale téhož dne udělil čestnou medaili nikoli jí, ale někdejšímu ministrovi vnitra Otto Schilymu, sociálnímu demokratovi. „Vždy jste byl připraven naslouchat starostem naší federace a byl vnímavý vůči osudům našich členů," prohlásila Steinbachová. Ta věta měla být pochvalou Schilymu, nicméně ji lze vyložit i jako skrytou kritiku Merkelové.
Merkelová se nyní tváří jako by na nejkontroverznější otázku současné německé vnitřní politiky, která navíc souvisí s neustálou debatou, jak by Němci měli vnímat svou minulost, neměla žádný názor. Westerwelle se rozhodl, že Steinbachové přehradí cestu do nadace a posílí tak svou image zásadového ministra zahraničí, neboť mnoho jiných oblastí, v nichž by se mohl kancléřce snadno a úspěšně postavit, beztak nemá. Šéf CSU Seehofer se zase rozčiluje, že Merkelová nebyla s to vyřešit celou tu citlivou záležitost v tichosti.
Umírněnější členové BdV přitom sami připouštějí, že situace se už stala natolik nepřehlednou, že je nejspíš na čase začít uvažovat o nadaci bez Steinbachové. Potíž je ale v tom, že i kdyby Steinbachová upustila od požadavku na místo v čele nadace, neexistují žádné záruky, že se tím všechny problémy automaticky vyřeší. Sudetští Němci, největší skupina v BdV, už totiž pohrozili, že z nadace vystoupí, pokud Steinbachová vypadne ze hry. Mluvčí sudetských Němců Berndt Posselt to vyjádřil lapidárně: „Nadace dává smysl jen se Steinbachovou."
René Pfister, Der Spiegel