Nejdůležitější bude zpráva o vznikajícím multipolárním světě, o světě dohod a kooperace.
Česko žije velkým očekáváním. Summit Evropské unie a nového prezidenta USA je sám o sobě historickou událostí. Navíc do návštěvy Baracka Obamy téměř všichni vkládají očekávání, že se podaří rozetnout jeden z gordických uzlů naší domácí politiky - odpovědět na otázku, zda bude radar v Brdech, nebo nebude. A tím odstranit jednu z frontových linií, na nichž v posledních letech došlo nejen k rozdělení politické elity, ale i vlády a veřejnosti.
Pravděpodobnost, že Obama do Evropy odpověď přiveze, je velmi vysoká. Řešení této velké otázky české politiky bude v sobě mít trpký nádech: rozhodnutí padne ve vazbě na řešení daleko širších a hlubších problému, než přestavuje náš vnitrostátní konflikt o radar. Řešení otázky radaru v Brdech je zakódováno v povaze změny zahraniční politiky USA, kterou přináší nová administrativa ve Washingtonu.
Multipolární svět
Prvním signálem této velké změny nebude názor na radar, ale schůzka skupiny G 20. Ta informuje nejen o tom, že svět je ve velkých ekonomických problémech. Přináší též zprávu, že dnes nelze řešit globální problémy ani unilaterálním rozhodnutím v Bílém domě, jak se o to pokoušel Georgie Bush ml., ale dokonce ani ve formátu G 7 či G 8.
Už na konci Bushova vládnutí zveřejnili experti zpravodajských služeb USA, tedy odbornici, kteří pracují s veřejně dostupnými informacemi i tajnými zdroji, prognózu Globální trendy 2025. Takovéto zprávy vycházejí každých pět let. V té nejnovější sami autoři vymezují, v čem se jejich dnešní názor liší od postoje, který byl zformulován v předchozí prognóze: multilateralismus. Svět budoucnosti bude podle této nejnovější prognózy multipolární, nikoliv unipolární - tedy nebude to svět s jedním hegemonem, ale s více svébytnými mocenskými centry. Probíhající 21. století už nebude dalším americkým stoletím, jak slibovali neokonzervativci Bushovi. Bude to svět, kde budou sice Spojené státy ještě nejsilnější (byť se bude ekonomické těžiště světa postupně přesouvat do Číny), ale kde Washington bude muset respektovat své partnery.
Jakmile přistoupíte na tezi, že svět bude multipolární, vaše efektivní zahraniční politika musí být kooperativní. Svět mnoha center potřebuje dohody. A to nejen o globální hospodářské krizi, ale i o globální protiraketové obraně, jejíž jednou částí měl být radar v Brdech. Musí to být svět dohod s Íránem i Severní Koreou, protože pěstovat nepřátelství s těmito státy znamená zatěžovat svojí ekonomiku i politickou důvěryhodnost.
Doktrína NATO
Návštěva prezidenta Obamy bude též spojena se summitem NATO. Bude to výroční summit - oslavy šedesáti let Aliance propojíme se vzpomínkou na desetileté stáří její současné doktríny. Ta zásadně změnila cíle NATO: už ne obrana členských států, ale vojenské mise v euroatlantickém prostoru. Mise, o jejichž vyslání rozhoduje Washington a Brusel, nikoliv Rada bezpečnosti OSN. Tedy mise, které mohou být v rozporu s mezinárodním právem. Několik dní po schválení této doktríny začalo bombardování Jugoslávie. Tak začal za prezidentství demokrata Billa Clintona přechod USA k unilateralismu, který pak proslavil republikán George Bush.
Summit NATO dobude příležitostí upravit doktrínu a vyslat signál, že cílem Aliance je kooperace, nikoliv globální NATO. Nikoliv NATO, které chce stále těsněji svírat srdeční krajinu euroasijského kontinentu - tedy Rusko. Summit NATO bude druhým vážným signálem, který nám naznačí, jaké povahy bude změna v zahraniční politice obamovských Spojených států.
Rusko a USA
Třetím signálem bude Obamova schůzka s ruským prezidentem Dmitrijem Medvědětem. Na vztazích USA - Rusko lze velmi dobře zaznamenat problém unilaterální politiky USA. Jak bombardování Jugoslávie, tak invaze do Iráku byly zahájeny v přímém rozporu se zájmy a přáním Moskvy. Konsolidace Ruska, především pak válka proti oligarchům, jsou představovány jako odchod této země od demokracie. Nejen rozšiřování NATO či výstavba Národní protiraketové obrany USA, včetně uvažovaného radaru v Brdech, ale i řetěz tzv. barevných revolucí přímo směřují nebo mohou být použity proti Rusku.
Přitom Rusko může být nesmírně užitečný parter schopný porozumění zájmům USA (jak ukázalo ve válce proti terorismu) a disponující obrovským surovinovým bohatstvím a velkými finančními rezervami. Kooperace s Ruskem je pro USA užitečnější než konfrontace, kterou s takovým nadšením hlásají jak neokonzervativci v USA, tak rusofobní části politických elit v postsocialistických zemích. Naopak z Berlína, Říma i Paříže směřují do Washingtonu naléhavé výzvy k uspořádání vztahů na ose USA - Rusko. Což nepůjde při pokračování jednostranného kurzu na výstavbu Národní protiraketové obrany USA, a to včetně radaru v Brdech.
* * *
Dnes žádný seriozní analytik nedokáže říci, jakou povahu budou mít odpovědi prezidenta Obamy na tyto nové výzvy. Kolem mladého prezidenta se již stačily zkonsolidovat staré struktury Demokratické strany, které mají jiné představy i o takových slibech z prezidentovy kampaně, jako je celosvětové jaderné odzbrojení či naplňování cílů OSN z „milenia". Zatím sbíráme jen kusé informace tom, které z četných frakcí uvnitř demokratické (ale i republikánské) strany budou mít vliv na prezidentova zahraničněpolitická rozhodnutí.
Obamova návštěva v Evropě bude první významnou zprávou o tom, jak vážně bere Bílý dům poznání o přesouvání geopolitického těžiště světa do Pacifiku, jak hluboce jsou Spojené státy připraveny přizpůsobit se poznání, že svět je stále více multipolární. Evropa, Česko i měnící se svět potřebují Spojené státy silné, ale kooperativní.
Profesor politologie, autor knihy Zahraniční politika USA (Praha, Professional Publishing, 2009)