Básník a překladatel Michal Novotný se ve své sedmé vydané sbírce ohlíží za prvními třiceti lety svého života a za tehdejším světem, jak byl viděn v naší zemi.
Pokaždé, když vyjde další svazek v Edici současné české poezie, jde o svého druhu událost. Elitní řada, v jejímž rámci vyšly sbírky takových autorů, jako jsou Jiří Suchý, Petr Král, Ivan Wernisch, Bohumila Grögrová, Josef Hiršal, Zeno Kaprál nebo Vít Kremlička, právem přitahuje pozornost každého, kdo dění v poezii rád sleduje.
V pořadí sedmá sbírka Michala Novotného Zpátky obohatila edici o další rozměr. Vyprávění stojící formálně na pomezí poezie a prózy nás provede životem od let čtyřicátých až po raná léta sedmdesátá. Jednotlivým dějinným epochám i životním etapám autorovým odpovídá také struktura knihy. Prolog tvoří první vzpomínky z dramatických let válečných a klukovské zážitky těsně poválečné, kdy útěky do protileteckého krytu vystřídaly průzkumné výpravy do útrob opuštěných vraků vojenských vozidel. Stejně tak další část zachycuje tři předúnorové roky, plné odposlechnutých tajuplných řečí dospělých. Další strukturu takto rozvrženou navíc obohacuje jedna vsuvka z dospívání na pražské periferii a závěrečný shrnující oddíl epilogický.
Text každé části je rozvržen do samostatných stručných textů, jež u některých oddílů rozvíjejí jeho titul, zhruba jako se ve smlouvách dílčí body vztahují k úvodu jednoho jejího článku. Je zde mnohé záměrně smícháno na stejnou úroveň, od událostí dějinných přes sportovní výsledky, momenty z dospívání i dobové reálie. V jedné části je tak třeba zachycena doba kdy hlavním měnidlem kluků už nebyly praky a skleněné kuličky, ale obaly od žiletek a zároveň kdy Hillary a Tensing vylezli jako první obyvatelé zeměkoule na Mount Everest nebo „kdy moje rozběsněná máti vyběhla před dům a vykřikla: „Vokradli nás", a 5:1 a 50:1 nebyl sportovní výsledek..., případně „kdy pár spolužáků ze třídy dostávalo dopisy s divným razítkem, kde stálo: Poslouchej mámu, chovej se slušně a uč se, já se vrátím, táta" // a pak je vyloučili ze všech středních škol v zemi.
Zdaleka nejde jen o sentimentální ohlédnutí či výčet reálií, např. čím vším si dívky v chudších letech malovaly řasy, odkudže se pašovaly nylonky či jak vypadaly tramvaje a poštovský vůz. Mezi jednotlivými střípky se proplétá skrytý příběh osobního zrání a dospívání, doplněný navíc leitmotivem běžeckých závodů. Zatímco autor sám zprvu závodně trénoval (jeho trenérem byl dokonce jiný básník, Jan Hanč), v pozdějších dobách již jen sleduje výsledky světových závodů a nad půllitrem piva láme nad svou atletickou „kariérou" hůl. Tato rovina stojí za pozornost - konotace běhu i rezignace naň jdou ruku v ruce s celkovou situací v zemi, s možnostmi, jež režim lidem nabízel, i s celkovou skepsí.
Stojí za to najít si klidnou hodinku a sbírku „Zpátky" přečíst na jeden zátah. Vynikne tak proměna, kdy první zápisy čerpají své nepřímé sdělení z pohledu dítěte, jež nerozumí řečem dospělých, zatímco v pozdějších částech jsou rysy doby - mnohdy lapidárně - shrnuty očima dospělého (přesunování odznaků KSČ z klop do kapes, kde ale píchaly, takže nakonec skončily v šuplatech). Celý svazek výmluvně dokreslují dobové fotografie, zachycující tehdejší ulice.
Na barvité či všelijak pokřivené doby se zkrátka snadno vzpomíná, zejména tehdy, spadají-li do nich mladá léta. Jsem zvědav, jak ti mladší z nás budou vzpomínat na dobu současnou, až se jednou stane historií.
Michal Novotný
Zpátky
Nakladatelství Pavel Mervart
ISBN 978-80-86818-92-4
96 str., 160 Kč