Předseda Evropské komise José Barroso v narážce na stížnosti bývalého ministra zahraničí USA Henryho Kissingera, že neví, komu má v Evropě volat, prohlásil: „Problém s čísly je díky nynějšímu výběru vyřešen." Také ostatní evropští státníci vyjádřili spokojenost s výsledkem volby.
Zvolení belgického premiéra van Rompuye předsedou Evropské rady a Britky Catherine Ashtonové evropskou ministryní zahraničí předcházela složitá politická jednání. Původním horkým kandidátem na post prvního prezidenta EU byl bývalý premiér Velké Británie Tony Blair. Jeho kandidaturu však musela ostrovní diplomacie stáhnout, protože se v očích ostatních levicových vůdců zprofanoval svou rolí při invazi do Iráku a protežováním amerických zájmů.
Kvůli neprůchodnosti jeho osoby a prohře v evropských volbách se evropská levice vzdala nároku na post prezidenta. Proto uzavřela politickou dohodu s pravicí a získala post ministra zahraničí. Na jednání osmi států, kterým v EU vládne levice, bylo rozhodnuto jmenovat Britku Ashtonovou. Ač se může její volba zdát překvapující, splňovala všechny předpoklady: Je eurokomisařka, žena a kandidátka levice. Ústupek levice se jeví jako předem dobře promyšlený krok. Formální hlava unie van Rompuy s týmem přibližně dvaceti pracovníků bude spíše mediátorem, Ashtonová bude disponovat diplomatickým sborem a kontrolovat rozpočet EU na zahraniční pomoc ve výši sedmi miliard eur.
Podle listu Financial Times Deutschland došlo také k dohodě mezi Francií a Velkou Británií, že Uwe Corsepius nahradí ve vedení generálního sekretariátu Rady EU. Merkelová bude následně usilovat o prosazení svého kandidáta Axel Webera na post prezidenta Evropské centrální banky.
Volba van Rompuye se zdá dobrou pro jeho schopnost nacházet konsensus. Jak tomu bude v případě málo zkušené baronky Ashtonové, ukáže teprve čas. A přitom právě ji čekají velké výzvy. Nejaktuálnějšími úkoly, před kterými stojí, jsou nadcházející klimatický summit v Kodani a reforma OSN, která by EU umožnila upevnit postavení ve Společnosti národů. Dosud totiž má pouze statut pozorovatele, a tak vystupuje až jako poslední a nemá místo ve Valném shromáždění OSN.
V případě jednání v OSN může EU pravděpodobně počítat s podporou Latinské Ameriky či Africké unie, které aspirují na stejný status. Nejlepší zprávou pro celou EU by však bylo naplnění slov německé premiérky Angely Merkelové, která „věří, že lidé mohou do svých funkcí dorůst". Dobrý politik se pozná podle týmu, kterým se obklopí. Nová ministryně zahraničí Ashtonová tak může jen příjemně překvapit a sebevědomě říká: „Suďte mě až podle výsledků."