Svět je v knižní válce. Podle nakladatelů a ochránců autorských práv hrozí privatizace literatury a tím i jedné významné části kulturní ho dědictví lidstva. Jako rudý hadr na býka na ně působí projekt společnosti Google na digitalizaci knižního fondu. K žalobě některých amerických nakladatelství se připojila nakladatelství z Německa, Francie, Itálie, Španělska a Japonska. Svou polívčičku si přihřál i Amazon a Microsoft. Obviňují Google, že nerespektuje Bernskou konvenci o autorských právech a že si vytváří monopol na knihy, u nichž nejsou dědici těchto práv. Přitom s americkými nakladateli a autory se Google víceméně dohodl. Nabídl jim 125 milionů dolarů a vytvoření registru, který by umožňoval identifikovat a odměnit držitele autorských práv. Došlo navzájem i k dohodě o rozdělení dividend s tím, že by si Google ponechal jednu třetinu a držitelé autorských práv by dostali dvě třetiny v případě, že by došlo k prodeji díla přes internet prostřednictvím Googlu.
Google měl snahu se domluvit i s nakladateli a držiteli autorských práv v Evropě. Při jednání v Bruselu, ale ke svému zděšení zjistil, že neexistuje jedno autorské evropské právo, ale co země, to jiný zákon a že by musel vést nejméně třicet separátních jednání. Googlovští právníci to vzdali a odletěli zpátky do Států. Američtí nakladatelé své žaloby potichu stahují, evropští se rozhodli na nich trvat. A poněvadž okresní soud jižního newyorkského okrsku tlačí obě strany k dohodě, začali evropští nakladatelé žalovat Google u svých soudů. Dnes jsou vedeny s Googlem procesy v Itálii a Francii, procesy v dalších zemích se připravují.
Ono vůbec nejde o malý projekt. Google podepsal smlouvy s 29 knihovnami, což mu umožňuje digitalizovat 30 milionů knih. Z tohoto množství už zvládl zpracovat jednu třetinu. Z deseti milionů knih zatím digitalizovaných, u 75 procent by měla být placena autorská práva. Velká většina z nich jsou ovšem knihy, u nichž není nikdo, komu by tato práva bylo možno vyplatit. Jsou to knihy sirotci. U 20 procent knih se nejedná o autorská práva, poněvadž už jsou veřejným vlastnictvím a tudíž nemají copyright a pouhých pět procent jsou knihy, u nichž je potřeba platit tantiémy a které jsou stále ještě na pultech knihkupectví. Nicméně se jedná o půl milionu knih! A to už za právní bitvu stojí.
Nápad k realizaci uplynulo deset let.
Vše začalo docela nevinně. Sergey Brin a Larry Page během svého doktorandského studia informatiky na Stanfordské univerzitě se v roce 1996 podíleli na vypracování projektu technologií univerzitní digitální knihovny. Mimochodem, tento projekt jim vnukl i myšlenku na založení vyhledávače Google. Jejich myšlenkový pochod byl celkem jednoduchý. Představovali si, že v budoucnosti, až bude digitalizováno obrovské množství knih, budou lidé potřebovat vyhledávací systém, který by indexoval obsah knih, analyzoval spojení mezi nimi a určoval tak jejich důležitost a užitečnost na základě sledování počtu a kvality.
Podstatnou otázkou, kterou si oba kladli, byla doba, za jakou by se jim podařilo vše zdigitalizovat. Larry Page si zaskočil na svou alma mater - Michiganskou univerzitu a v univerzitní knihovně, která čítá 7 milionů svazků, zjistil, že ta už díla digitalizuje. Jednoduchým výpočtem mu vyšlo, že tempem, jakým knihovna postupuje, na kompletní digitalizaci bude potřebovat tisíc let. Bylo mu jasné, že tudy cesta nevede. Po návratu do firmy začal experimentovat. Nakonec se mu podařilo zvládnout třísetstránkovou knihu za 40 minut. S tímhle výsledkem se ohlásil u presidentky university Mary Sue Colemanové s nabídkou, že celou univerzitní knihovnu je Google schopen digitalizovat nikoliv za tisíc, ale za pouhých šest let. To Mary Colemanovou nadchlo. V následujících letech se stala nadšenou propagátorkou digitalizace à la Google a díky ní se další velké americké univerzity staly klienty Google.
Přestože původně byl celý projekt zaměřen především na angličtinu, softwaroví inženýři podniku zvládli nakonec všechny technické problémy, vyplývající z různých velikostí písma, nezvyklými fonty nebo jazyky. Dnes jsou schopni jich zvládnout neuvěřitelný počet - 430 jazyků. Google věnoval také 3 miliony dolarů knihovně Kongresu, největší knihovně na světě. S touto částkou a dalšími sdruženými prostředky se začala budovat Světová digitální knihovna, která bude poskytovat přístup online ke sbírce vzácných a unikátních svazků z celého světa. Postupně se k americkým knihovnám připojily i univerzitní knihovny v Evropě (Madrid, Lausanne, Gent, Lyon, Barcelona, Oxford) i univerzitní knihovna Keio z Japonska. Tím se výrazně rozšířil počet knih ve francouzštině, němčina, vlámštině a latině. Na partnerském programu se podílí více než 10 000 nakladatelů a autorů z více než 100 zemí světa. Vyhledávač knih v Googlu mluví 35 jazyky, jedním z nich je i čeština. V roce 2007 umožnil Google i prohlížení v adaptivních technologiích, jako jsou velká čtečka obrazovky a displej v Braillovu písmu.
Google není sám.
Ze soukromých firem se na digitalizaci vrhl Microsoft se svým programem Live Search Book. Spolupracuje s British Library, která už nabízí 100 000 zdigitalizovaných knih.Digitalizaci knih zkouší i Yahoo, který spolupracuje s University of California a s Internet Archive Brzy se otevře Evropská digitální knihovna Europeana. V evropských knihovnách se nachází více než 2,5 miliardy knih. Zatím je jich v digitální podobě dostupných pouze jedno procento. Evropská komise proto rozhodla, že je potřeba urychlit digitalizaci. Z evropských fondů v tomto a následujícím roce na to bude vyčleněno 120 milionů eur. Odhad nákladů na digitalizaci asi pěti milionů knih z evropských knihoven se odhaduje asi na 225 milionů eur. Zbytek by tedy měly uhradit členské země. Řada členských zemí přes probíhající ekonomickou krizi vzala tento úkol vážně. Dobře si vede Slovensko, Finsko, Litva . Slovinci dokonce přijali speciální zákon a vyzvali soukromý sektor, aby se v rámci PPP na tomto projektu podílel. V České republice probíhá projekt České digitální knihovny (CDL), jehož nositelem je Národní knihovna ČR. Financování pochází částečně z evropských nebo norských fondů, zbytek je hrazen z vlastních zdrojů. V digitalizaci je u nás nejdále Knihovna AV ČR s kapacitou 4 TM. Na internetu lze u nás digitalizované knihy konzultovat na opensource systému Kramerius nebo prostřednictvím freeware programu Zoomify. V obou je možné najít pouze díla, která jsou podle autorského zákona volně přístupná. Ve většině našich knihoven je ovšem možné ostatní digitalizovaná díla konzultovat volně na intranetu, ovšem bez možnosti jejich vytištění. Za digitalizaci historických knižních fondů v projektu Memoria dokonce Národní knihovna ČR obdržela prestižní cenu UNESCO Pamět světa.
Zahynou knihy z papíru?
Digitalizace má umožní zachovat ta díla, která by se nahlodal zub času. Sice není jisté, jak dlouho vydrží digitální nosiče, jisté je ovšem to, že jsou méně náchylné k destrukci než papír. Digitalizace ovšem umožňuje velkou demokratizaci kultury. Kdekoliv na světě bude možné si přečíst jakoukoliv knihu. I tu nejvzácnější, doposud uzavřenou v trezorech národních knihoven. A dětští psychologové upozorňují ještě na jeden možný důsledek. Dnešní mladá generace, spojená s obrazovkou, se možná opět vrátí ke knize. Jen místo listování bude mačkat knoflík čtečky.