Nečekejte na nic a ovlivněte program, nabízí Miluš Kotišová, autorka projektu www.i-volby.eu.
Projekt autorky Miluš Kotišové je na první pohled prostý, nabízí však nespočetné možnosti využití. Je to síť pro dialog voličů a politiků, de facto volby naruby. Nastavte programové priority a systém zjistí, co voliči opravdu chtějí a kdo z existujících politických subjektů - pokud vůbec nějaký - je realizaci takových cílů nejblíže.
Do projektu se může zapojit kdokoliv, kdo se zaregistruje na webové stránce www.i-volby.eu. Elektronické volby naruby mají navíc výhodu, že se mohou konat častěji, poběží každoročně. V širším kontextu i-volby přinášejí vedle mimořádně rovné politické soutěže také potenciální zdroj politických inovací, vysokou přidanou vzdělávací hodnotu a nepochybně i trenažér a možné působiště pro politické talenty.
V popisu projektu na vaší webové stránce je uvedeno, že každý z i-voličů přispívá k vytvoření programu. Jak to funguje?
Každý i-volič má tři hlasy, jimiž zadá své tři priority. Vybere jednu z 23 oblastí (třeba ekonomiku, zahraniční politiku aj.), vypíše název priority - jedním nebo dvěma klíčovými slovy - a nakonec se rozepíše, limitován 150 znaky, co si pod tím heslem představuje. Může naznačit i řešení. Všechny odpovědi pak systém i-volby poskládá podle četnosti. Toto bude voličský program na daný rok. Lze to brát i jako průzkum veřejného mínění. Ale s rostoucím počtem i-voličů se už bavíme o zcela jiné kvalitě i úrovni.
Ale na i-volby se mohou přihlásit také politici, kteří budou nabízet svá řešení těchto priorit, je to tak?
Ano, i-volby dávají příležitost politikům a političkám zviditelnit se právě ve spojení s voličskými prioritami. A na druhou stranu, i-voliči získají přehled o celém spektru politiků a jednoduše srovnají jejich schopnosti. A nemusí to být jen politici a straníci, kdo se zaregistruje, mohou to být prvokandidáti, kteří teprve zvažují, že za tři roky půjdou do senátních či krajských voleb. Mohou to být nezávislé osobnosti, které prostřednictvím webu zjistí své možnosti a potenciál. Chceme podpořit schopné lidi, kteří mají zájem o jiný způsob komunikace s voliči, o jiný typ reklamy, než jsou třeba billboardy. Na i-volbách najdete jak sekci pro i-voliče, tak sekci pro i-politiky, a najdete tam také řešitelské týmy, kde se tyto dvě skupiny mohou potkat. Tým zakládají registrovaní politici. Čím více voličů se politikům podaří zapojit do svých týmů, tím budou výkonnější, pochopitelně. Jenže pozor, ty týmy nemusí být stranické, přístup do nich bude mít kterýkoli politik z kterékoli strany, který chce podpořit vyřešení určitého problému. Naše bodování a hodnocení politiků podporuje spolupráci jako princip. Nabídneme uživatelům šikovné nástroje projektového řízení, určitá vodítka k efektivní organizaci skupinové práce a řízení debat. Prvních Top 50 politiků získá k ruce poradenský sbor složený z nejrůznějších odborníků. No a díky tomuto virtuálnímu, ale i osobnímu setkávání mohou politici, potažmo politické strany...
Počkejte... na i-volbách se budou vytvářet i politická seskupení?
Ne... Tam je každý sám za sebe a soutěží i se spolustraníky. Chtěla jsem říct, že strany mohou touto cestou získávat do stran nové členy. Mimochodem i-volby mohou být zajímavé také pro někoho, kdo má pocit, že z různých důvodů nedostává ve své straně šanci na seberealizaci.
To znamená, že váš projekt má i v obecnějším smyslu nabízet jakousi alternativu k politice...
Je to alternativa. I mě, kterou politika bytostně zajímá, stávající forma dělání politiky naprosto odrazuje. Slýchám kolem sebe, „když do toho chcete mluvit nebo když chcete něco změnit, musíte vstoupit do politické strany". Jakoby nic jiného než stranická politika nebylo možné, vše ostatní je degradováno, mocensky relevantní jsou prý tři čtyři strany. Tohle mě svým způsobem štve, protože dlouhodobě cítím, že zaběhnutý politický provoz je prostředí, kde bych většinu své energie vypotřebovala na negativní vymezování se vůči někomu, nepřátelení se s někým, a mě prostě přijde daleko zajímavější věnovat energii přátelské soutěži myšlenek, kooperativnímu zlepšování věcí, spíše zkoušet, jak co realizovat, než bránit někomu... Někdy až žasnu, že si politici myslí, že můžou vlastnit problémy.
Jak to myslíte?
Politické strany podivně kalkulují s časoprostorem politiky tím, že si říkají, my ten problém nemůžeme začít řešit teď, protože nejsme u moci. Kdybychom ho pomohli vyřešit vládnoucí straně, volební body získá ona, ale to nechceme. Takže v tom smyslu chtějí vlastnit problémy, chtějí kontrolovat, kdy a kdo jaký problém vyřeší. V konečném důsledku dochází k tomu, že po čtyřech letech, kdy se k moci dostanou, už je problém zcela jiný - daleko horší než dřív. Zatímco se čtyři roky mermomocí snažili neumožnit soupeři, aby ho vyřešil.
Nemyslím, že prostor oficiální politiky je tak jednoznačně vymezený, že má smysl bavit se jen o parlamentní politice. Uvedu příměr. Koncem 18. století se vybudovala na císařský pokyn u Jaroměře pevnost Josefov. Měla být na svou dobu nejmodernější v Evropě. Nejvyspělejšími technickými prostředky své doby tam budovali opevnění, které však bylo svým principem naprosto zastaralé. Protivník je jednoduše obešel a zaútočil rovnou na město. Výzvy, že lidi musí jít do stranické politiky, aby politiku změnili, vnímám podobně.
Náš projekt i-volby představuje tvořivý, radostný, zanícený pokus o alternativu. Jdeme do politiky, ale za podmínek, které si určujeme sami. Nejdeme hlavou proti pevnosti. Činíme troufalý pokus. Vycházíme z pozorování jiných úspěšných iniciativ, které ani nesouvisí s politikou, ale podle nás budou mít dopad na to, jak se politika vytváří, a to za relativně krátkou dobu. Vezměte si projekty, jako je Linux, Wikipedie nebo Google. A také vysoce inovativní firmy jako Gor-Tex, která existuje už 60 let, přestože je neřízená.
Působí to spíš jako nějaká odchylka od normálu, jako něco, co funguje opravdu jenom díky náhodě. A mě velmi zajímá, jestli tyto firmy a skupinové iniciativy jsou skutečně jen výjimkou. Lidé do nich přispívají dobrovolně. Nemají řízení, a přece chápou společný cíl, dokážou se na sebe naladit a dlouhodobě se rozvíjejí, vyšší smysl se neztrácí ... Myslím si, že tyhle projekty nás mnohému učí, zpochybňují věci, které bereme za samozřejmé. Například elity. Co je to elita? Je nám talent dán, nebo je jen otázkou svobody k tvoření? Je tvořivost skutečně dána jen malému procentu lidí?
Do jaké míry je Váš projekt inspirován samotnými možnostmi internetu?
Teprve se rozkoukáváme v tom, jak se dají informační technologie využít. Snažíme se, aby i-volby byly svobodným prostorem pro voliče a politiky, kde si oni sami volí intenzitu a povahu svého zapojení. Je tu škála příležitostí od pouhé sporadické návštěvy přes pravidelného i-voliče (ale už to bude obrovský kvalitativní posun, protože teď volíme jednou za čtyři roky a mezitím jako by nic neexistovalo) a skupiny sledující týdně naše úvodníky z ciziny, až po politiky, kteří se budou pilně činit. Střídmě odhaduji, že na rozdíl od facebooku si k nám budou lidé hledat cestu dlouho, ale je to spíš otázka důvěry a překonání odporu k „politice". Chtěli bychom trochu rozpohybovat naše česko-moravsko-slezské myšlení i v tom smyslu, že je možné dopouštět se chyb. Rádi bychom podpořili odvahu i umění přemýšlet nahlas. Protože pak není těžké chyby přiznávat.
Myslíte si, že i-politika má skutečnou šanci stát se v naší zemi něčím víc než jen kuriozitou? Může být něčím reálným a relevantním?
Všechno se odvíjí od toho, kolik se přihlásí voličů a politiků. Jako investorky věnujeme projektu i-volby v každém případě pět let, a to i za zdánlivě nepříznivé situace. Ale o projekt se nebojím. Rozkvět i-voleb je jen otázkou trpělivosti a budování důvěry. Těší nás, že jsme nyní získaly záštitu paní Ivety Radičové, letošní kandidátky na slovenskou prezidentku. V okamžiku, kdy se přihlásí tak deset tisíc lidí, spustí domino efekt.
Miluš Kotišová (1973) je ředitelka a spolumajitelka i-volby, v.o.s., překladatelka, lektorka cizích jazyků, publicistka. Je autorkou knihy rozhovorů s političkami Čekání na ženský samet (2006), její eseje byly zařazeny do sborníku Viditelná žena (2007).
Navrhla a provozuje první interaktivní a výukový výkladový online slovník češtiny pro cizince a je garantkou Otevřené univerzity Fórum 50 %. Hovoří plynně anglicky, španělsky, dobře německy, rusky. Čte francouzsky, částečně maďarsky, učí se arabsky. Zabývá se polyglotismem. Studuje dálkově obor předškolní výchova na kostarické Universidad Estatal a Distancia. Rozvíjí teorii vzdělávací architektoniky.