Evropská integrace se ratifikací Lisabonské smlouvy výrazně zrychlila. Krajní nacionalismus je však jevem, který ji může zásadně ohrozit.
Problémy na trhu práce, s imigrací a zprofanováním středové politiky výrazně přispěly k tomu, že dnešní Evropou obchází strašidlo xenofobního nacionalismu.
Nacionalismus, který jako moderní fenomén vznikl v devatenáctém století, přitom nemusí být vždy nutně špatný. Jeho pozitivním projevem je hrdost na místo a společnost, v níž žijeme, a následná snaha o zlepšení podmínek. Odvrácenou stranou mince je však nacionální šovinismus, který oživuje problémy minulosti i přítomnosti a jejichž řešení do budoucna vidí v potlačení jakéhokoli odlišeného chování a diskriminaci lidí podle toho, odkud pocházejí. Je už pak jedno, zda se jeho oběťmi následně stanou menšiny nebo třeba jen lidé, kteří nosí brýle.
Pokus o invazi do EP
Není jistě náhoda, že se krajně pravicové strany znovu pokusily založit evropskou platformu. Extrémně nacionalistická maďarská strana Jobbik ve spolupráci se stejně politicky smýšlející britskou stranou BNP oznámila vznik Aliance evropských národnostních hnutí, které mají propojit nacionalisty v celé Evropské unii a zvýšit jejich význam v Evropě. Naštěstí mají tyto strany prozatím příliš málo evropských poslanců na to, aby mohly vytvořit samostatnou parlamentní frakci.
Pravicoví extremisté se pokoušeli o podobnou invazi už předtím, tyto snahy však vždy měly jepičí život. Poslední pokus o vytvoření frakce v Evropském parlamentu skončil po několika měsících, když se pohádali italští a rumunští poslanci.
Základním problémem těchto stran je totiž právě jejich národovecká posedlost. Z tohoto důvodu například zakládající členové nové nacionalistické frakce předem vyloučili Slováky, Rumuny a Bulhary.
Přestože tyto snahy krajní pravice prozatím nemají v Evropě šanci na vyšší zastoupení, přílišné zdůrazňování rozdílů mezi národy může v prostředí ekonomické krize oslovit i širší skupiny občanů, což se již do značné míry děje. Zájem o účast v alianci sdružující krajní nacionalisty projevila navíc i nechvalně proslulá rakouská strana FPO, která má vliv na značnou část voličů v zemi našeho jižního souseda.
Ve hře je i česká ODS
Teoreticky by tedy mohlo dojít k otevřené, či skryté spolupráci krajních nacionalistů s umírněnějšími „euroskeptickými" stranami, které se s nimi shodují ve své politické orientaci. V zakládajícím dokumentu Aliance evropských národnostních hnutí je totiž výslovně uvedeno odmítnutí „jakéhokoli pokusu o zformování evropského federálního státu". Velký důraz má být podle něj naopak kladen na tzv.„tradiční hodnoty". Podobné deklarace jsou velmi blízké prohlášením stran sdružených v Evropském parlamentu pod hlavičkou Evropské konzervativní a reformní skupiny. V té jsou sdruženy například polská strana Právo a spravedlnost nebo ODS. Avšak i tato skupina má zatím příliš málo hlasů na to, aby mohla výrazněji ovlivnit evropské dění.
Jedinečnost evropské integrace spočívá v tom, že překonává staré rozdíly a buduje na společných zájmech s pohledem do budoucnosti. Pokud mají evropské státy přežít v konkurenci ostatních světových center, nemají jinou možnost než být spojeny. Extrémní pravici, která se snaží o destrukci evropské spolupráce zevnitř zneužitím demokratických principů Evropské unie k vlastním politickým cílům, je třeba v tom rázně zabránit.