Dominance dolaru pomalu končí a lze si jen přát, aby jeho nahrazování proběhlo koordinovaně a nestalo se další zatěžkávací zkouškou.
Dolar byl a do jisté míry stále zůstává hlavní internacionální měnou, ať už vzhledem ke svému postavení v devizových rezervách, nebo jako měny, v níž se uvádějí ceny primárních komodit, především ropy. Přibývají však události, které dávají tušit, že éra dolarové dominance, která byla nastavena Bretton-Woodským systémem, končí.
Přestože dolar zažívá depreciační tendence již řadu let, příliv špatných zpráv pro tuto měnu se víceméně shoduje s finanční krizí. Už před krizí se sice objevovaly pokusy nahradit dolar eurem, např. v rámci OPEC to zkoušel Irák za Saddáma Hussajna, ale to byly výjimky. Postavení dolaru nebylo zpochybňováno do té míry jako dnes.
Teď se stalo jedním z prvních kritiků Rusko. Ještě před londýnským summitem G20 se začalo přiklánět k reformě světového měnového systému a navrhlo návrat ke zlatému standardu. Nezůstalo osamoceno, země skupiny BRIČ přišly s dalšími návrhy, které by dominanci dolaru buď oslabily, nebo přímo odstranily. Nejvýznamnější signál dala Čína ústy guvernéra své centrální banky Čou. V často citovaném a významném článku Reform the international monetary system dokládá, jak současný systém založený na dolaru přispěl k finanční krizi. Přestože v celém článku není dolar explicitně zmíněn, je jasné, jakou „hlavní internacionální měnu" má Čou na mysli.
Ruská verze
Rusko se postavilo vůči pokračování dolaru ostře, dolar je pro ně měna, „jež selhala" a je potřeba ji nahradit „něčím jiným." Přes poněkud nejistý postoj Číny, bylo to na summitech Šanghajské organizace a skupiny BRIČ, které se konaly v těsné návaznosti v Jekatěrinburgu, kde se potvrdila jasná tendence: za dolar se intenzivně hledá náhrada. Čína si pochopitelně musí počínat obzvláště opatrně vzhledem ke svým obrovským dolarovým rezervám.
U toho ovšem nezůstalo. Za prohlášeními ruské strany můžeme hledat nejen ekonomické, ale i politické motivy. Velký poprask způsobila oficiální zpráva UNCTAD, jež je přidruženou organizací k OSN. Ve své pravidelné Trade and Development report nemilosrdně kritizuje nejen financializaci ekonomiky a přístup Mezinárodního měnového fondu, ale také dominanci dolaru ve finanční sféře. K úvahám o možnostech, jak učinit odchod od dolaru koordinovaný a s co nejmenšími negativními dopady (soft landing), používá závěry tzv. Stiglitzovy komise
Hledá se koš
Ani ne za týden „si přisadil" šéf Světové banky Robert Zoellick, který přiznal, že současná krize dramaticky mění mezinárodní ekonomické vztahy a dolar je odsouzen k postupnému odchodu spolu s tím, jak Spojené státy ztrácejí ekonomickou sílu. „Spojené státy se mýlí, když považují dominantní pozici dolaru ve světových devizových rezervách za samozřejmou. Díváme-li se do budoucna, bude k dolaru existovat stále více jiných alternativ." A nedlouho poté vzbudil velký zájem článek Roberta Fiska z The Independent o „tajných" vyjednáváních mezi Ruskem, Čínou, Japonskem, Francií a zeměmi Perského zálivu o přechodu kótování cen ropy v dolarech na jinou, pravděpodobně umělou košovou měnu.
Američané nevědí
Pozice dolaru se tak otřásá v základech a je zajímavé, že podobně jako Čína, která nevydává úplně jasné signály (alespoň ne oficielně), ani Američané nemají v této otázce jasno. Zatímco americký ministr financí Timothy Geithner připustil možnost slabého dolaru a jeho pozvolný odchod z pozice dominantní měny, z nejvyšších míst přišla reakce, že Američané si přejí silnou měnu a dolar je stále „bezpečným přístavem."
Obzvláštní pozornost věnují Američané Číně. Hlavní účel cesty Hillary Clintonové do Číny spočíval v tom, aby se ujistila, že Čína bude nadále kupovat americké dluhopisy. To je pro Američany naprosto zásadní, vždyť tento rok deficit jejich rozpočtu zřejmě dosáhne téměř 1,5 bilionu dolarů a podíl dluhu se tak zvýší až na 90 % k HDP. Američané sami si však nejsou jisti prohlášeními Číny - už proto, že oficiální prohlášení se dosti liší od článku guvernéra Čou. Je možné, že Číňané tak provádějí malý test a zkoušejí, jaká bude americká reakce. Council on Foreign relations (CFR) proto provedl důkladný výzkum čínských devizových rezerv a možností, které má Čína k dispozici.
Především je třeba konstatovat, že čínské statistiky nejsou zcela průhledné. Zpráva CFR nazvaná China´s 1,5 trillion bet konstatuje, že aktiva denominovaná v dolarech jsou rozmístěna hned v několika institucích, nejen v Čínské centrální bance. Významnou roli hraje i čínský suverénní fond - China Investment Corporation. Pokud jsou informace CFR správné, pak jsou zahraniční aktiva v držení Číny vyšší než 2,3 bilionu dolarů, což představuje přes 50 % čínského HDP. Z této celkové částky je nejméně 65 %, ale pravděpodobně ještě více denominováno v dolarech. Američany znepokojuje především to, že nikdy v historii se nemuseli tolik spoléhat na jednu zemi. Jen za rok 2008 Čína půjčila Spojeným státům 400 miliard dolarů. Zatímco celkový objem zahraničních aktiv v Číně se dá vystopovat, nejsou k dispozici data o složení těchto rezerv, Čína je nezveřejňuje. Američané se obávají, že Čína ve skutečnosti drží ještě větší část jejich dluhu, než přiznává, protože nejsou evidovány nákupy státních dluhopisů přes třetí země, např. přes Velkou Británii či Hong Kong.
Do deseti let?
Závěr zprávy varuje před mocí, kterou Čína získává nad Spojenými státy a kterou by také mohla chtít využít při ovlivňování politických rozhodnutí USA. Na druhou stranu se autoři domnívají, že Čína bude nadále ochotna financovat americké schodky obchodní bilance, aby udržela tento pro ni důležitý trh koupěschopný.
Přesto se ale objevují určité náznaky, že tomu tak nemusí být napořád. Pokud má Robert Fisk dobré informace a Čína spolu s ostatními zeměmi navrhla termín 2018 jako rok přechodu z dolaru na jinou měnu (alespoň co se ropy týká), může to znamenat, že má už vypracovanou svou „exit strategy." Tedy strategii, jak se efektivně zbavit svých dolarových rezerv, nepadnout do dolarové pasti, kdy by si aktiva denominovaná v dolarech prodejem určité části sama sobě devalvovala.
Čína využívá nižších cen primárních komodit, ale i celých firem a vydává se stále častěji „nakupovat." A jak upozorňuje China Daily, mění se struktura amerických dluhopisů, které Čína nakupuje, z dlouhodobějších přechází na ty s kratší splatností.
Čína poskytuje úvěry zemím ASEAN, Rusku či řadě afrických zemí. Ještě v roce 2008 stihla podepsat bilaterální smlouvy s Indonésií, Hong Kongem či Argentinou, kdy obchody mezi těmito zeměmi budou probíhat v juanech, což může zvýšit mezinárodní prestiž této měny. I UNCTAD v této souvislosti podotýká, že takový krok může podpořit vznik nového multipolárního měnového systému.
To, že svět vstupuje do nové éry, kde bude zřejmě existovat mnoho různých měn, které budou používány v určitých obchodních blocích, ukazuje i alternativní jihoamerické seskupení ALBA, které se shodlo na nové, prozatím bezhotovostní měně, SUCRE.
Dominance dolaru tak pomalu končí a lze si jen přát, aby jeho nahrazování, ať již při kótování cen, v měnových koších či v devizových rezervách proběhlo koordinovaně a nestalo se další zatěžkávací zkouškou pro světovou ekonomiku.
Autorka je ekonomka a vysokoškolská pedagožka