Výstava s názvem Prolomit prostor v nové budově Národní technické knihovny je věnována experimentálním divadelním dílům, které zaujaly mírou propojenosti scénografie a architektury, stejně jako pojetím reality a prostoru a idejí představení.
Nová budova Národní technické knihovny (NTK) je dokulata a má skleněné stěny, nachází se naproti Paláci Arcibiskupské konference a stojí na samém okraji pražského, tak trochu titánského městečka moderních věžáků Českého vysokého učení technického (ČVUT). Večer v podzimním počasí svítí budova do tmy jako hvězda. V tomto techno-kouzelnickém prostředí se zrodila nová galerie současného umění. Budova nosí navíc titul Stavba roku a je určená originálním novátorským kurátorským projektům. První výstava, kterou tu Galerie NTK uspořádala, prolamuje prostor expozice jedenácti inscenací, jedenácti názorů a způsobů práce.
Postoj ke světu a hodnota reality
Myšlenka výstavy je založena na tom, že scénografie není vázána pouze na divadlo a jeho principy, jak je chápeme v tradičním pojetí, ale jedná se o způsob práce s prostorem a skutečností, která je vázána na daný prostor a vyvíjí se v něm. Proto vytvářet divadlo vizuálně je stavbou reality a reálné situace. Vystavené rukopisy osobitých prací českých scénografů a režisérů, prozrazují postoj ke světu i hodnotu zobrazované reality.
Na výstavě se představuje například projekt Perzekuce.cz vedená autorem a režisérem Miroslavem Bambuškem, který má štěstí na obdivuhodnou uměleckou symbiózu se svým bratrem, scénografem Tomášem Bambuškem. Společně vytvářejí autentický poeticko-estetický postoj, na jehož popis bych ráda použila slovník hudební teorie: post punk a industriál. Je možné jeho tvorbu zařadit i mezi site specific projekty, protože na podporu atmosféry svých inscenací využívá alternativních divadelních prostor - Meetfactory nebo právě v případě Perzekuce.cz v roce 2006 nezrekonstruovaný squat dnešního čisťoučkého divadla La Fabrika.
Sclavi /Emigrantova píseň divadelního studia Farma v jeskyni má za leadera a režiséra Vila Dočolomanského, který se zcela otevřeně hlásí k odkazu Jerzy Grotowského nejen v názvech inscenací, ale i ve způsobu divadelní práce jako Teatra laboratoria. Ve sluchátkách, připojených k harddisku, si můžete poslechnout unikátní záznam opery Kráska a zvíře Philipa Glasse, která byla inscenována v Národním divadle v roce 2003 pod tehdejším vedením Daniela Dvořáka. Ředitel Dvořák po přesunu ze Státní opery do Národního divadla pokračoval v myšlence uvádět na velké scéně díla soudobé operní tvorby.
Inscenační tým bratří Formanů a výtvarníka Jana Pištěka, pro něhož návrhy kostýmů Krásky a zvířete, byly první divadelní prací, choreografky Veroniky Švábové, jedné z prvních absolventek Konzervatoře Duncan Centre a Petra Kofroně, který operu dirigoval, položil základy pro způsob týmové práce lidí, kteří mají jeden každý svůj osobitý styl, nepatří do žádné partičky, ani nejsou z jedné školy či generace.
Dále jsou na výstavě k vidění fragmenty z představení La Putyka Rosťi Nováka, který dnes asi nejprůraznějším způsobem rozvíjí formu „nového cirkusu", a to především proto, že si většinu věcí pro představení dělá sám. Jeho autorské dílo Polib prdel kosům, je zpovědí klauna, herce a artisty ze slavné rodiny, se zátěží očekávané zodpovědnosti, při níž Rosťa Novák běhá neustále kolem scény, přestavuje, šroubuje, táhne a všechny technické věci okolo používá jako součást performance. Přitom neustále mluví a vypravuje o sobě, mámě, manželce a dávném předkovi Matěji Kopeckém.
Staří Damáci Skútr (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) ukázali své intermediální představení Nickname, Jan A. Pitínský a Egon Tobiáš svou Sestru Úzkost. Vladimír Morávek a Martin Chocholoušek Akvabely, Divadlo Komedie vylosovalo mezi všemi nenapodobitelnými projekty Dušana D. Pařízkova Wernera Schwaba Nadváha nedůležité: Neforemnost. V rozích galerijního prostoru stojí Interaktivní spouštěcí sochy - figuríny
(v životní velikosti) výtvarnice Andrey Králové pro inscenaci Viktorie Čermákové Česká pornografie a alternativní počin Neúplný sen Jana Nebeského s Davidem Prachařem v hlavní roli má zde také svůj koutek. Divák prochází inscenacemi jako účastník projektu, dívá se a poslouchá, občas zaleze za plentu do tmy a užívá si.
Prolomit prostor. Mapování hraničních oblastí divadelního designu. Galerie NTK, Národní technická knihovna, Thákurova 20 (vstup NTK2), Praha 6. Pořádají ČOSDAT, Institut umění-Divadelní ústav a Národní technická knihovna Praha. Výstava trvá od 14. října do
14. listopadu 2009. Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin (v sobotu do 17 hodin).
