Jeden z nejúspěšnějších českých manažerů, dnes Sir Frank Lampl, vysvětluje, proč podnikání potřebuje morálku.
Na pražské konferenci Fórum 2000 mělo velký ohlas vaše vystoupení o proměně světové ekonomiky. Co se tu stalo?
Dvě okolnosti, globalizace a privatizace, které zapojily nová ohromná území a desítky milionů lidí do světových trhů, měly pozitivní vliv na ekonomii, ale současně negativní vliv na kulturu a morálku kapitalismu. Jednou z příčin snad je, že se začalo rozhodovat na vzdálenost tisíců mil bez dostatečných znalostí místních podmínek, a proto vzniklo tolik špatných rozhodnutí. Ne vše, co způsobilo současnou krizi, bylo uděláno kvůli chamtivosti, kvůli nadměrnému zisku jednotlivců. Řada špatných rozhodnutí vznikla z nedostatku znalostí, když podniky začaly podnikat na trzích, které neznaly, na trzích, které byly předtím uzavřené a nebyly součástí známého prostředí.
Značným morálním výpadkem a hlavním problémem ovšem je, že manažeři a lidé z vrcholového vedení zlomili pouto důvěry s majiteli a akcionáři, kteří je pověřili, aby jejich majetek spravovali a hospodařili s ním. To z minulosti neznáme, že by manažeři za desítky milionů odměn riskovali majetek jiných, svých zaměstnavatelů, a nakonec sami zbohatli, zatímco majitelé, kteří je do těchto funkcí jmenovali, zchudli nebo všechno ztratili. V tom je tato krize zvláštní. Jinak i ty předchozí krize vycházely z nadhodnocení majetků. Banky začaly půjčovat na nadhodnocený majetek, a tím to všechno vzniklo.
Řídil jste třetí největší stavební firmu na světě. Proč jste si nezaložil svou vlastní?
Ne, z rodinných důvodů to nešlo. Vždycky jsem byl loajální manažer, proto pořád mluvím o tom, jak je od generálních ředitelů bank a dalších manažerů nečestné, když proriskovali a promarnili peníze, které jim vlastníci svěřili.
Nebylo to i tím, že dříve si majitelé majetek víc hlídali, často byli sami manažery, ale teď je vlastnická struktura neprůhledná?
Ano, to je zajímavý jev. Krize vznikla také částečně proto, že je taková obrovská monopolizace a koncentrace podnikání. Karla Marxe by to potěšilo, on to předpovídal, ale tím také jeho předpověď končí. Měl pravdu v tom, že koncentrace dosáhla takového stupně, že banky ovládly svět. Banky měly a mají větší kapitál než je kapitál většiny suverénních států.
Mě však zaráží především, za prvé, absolutní nedostatek určité morální statečnosti, za druhé, morální zodpovědnosti vůči těm, kdo jmenují a platí manažery, a za třetí, absolutní nedostatek morální odpovědnosti sociální.
Můžete upřesnit ten první důvod?
Nedostatek statečnosti: Špičkoví politici samozřejmě viděli, co se děje. Když se zvyšovaly ceny domů o dvacet procent ročně při inflaci, která byla jedno nebo dvě procenta, tak víc už nepotřebujeme vědět. To je každému jasné, že takhle to nemůže jít pořád. Bylo nabíledni, jak to může skončit. Když potom banky ještě začaly půjčovat na sto procent nebo dokonce nad sto procent těchto nadmutých hodnot domů, každému to muselo být jasné. Reakce politiků je zajímavá. Když s nimi mluvíte a když jsou upřímní, tak vám řeknou - no jo, my jsme to tušili, ale chtělo by to ohromně odvážného politika, který by to zastavil. Ztratil by všechny hlasy. Když je takový boom, tak jsou všichni spokojeni. Tady je vidět morální zrada politiků. Odstoupili od svých povinností řídit stát a pomáhat národu a dívali se pouze na to, co jim to dá ve volbách.
Prostě chybí státníci. U nás se stále připomíná Margaret Thatcherová, pro neoliberály je to ikona. Vy jste zažil éru Železné lady jako britský občan. Myslíte, že by to zvládla?
Za Margaret Thatcherové to měla hlídat Bank of England, a ta to také dělala. Tato národní banka měla stoletou historii dohledu nad finančními trhy. V sedmdesátých letech minulého století, kdy byla také bankovní krize, tak to naše národní banka vyřešila. Potom však vznikl problém tím, že kontrolu v Británii rozdělili mezi tři instituce - Ministerstvo financí, Komisi pro cenné papíry a Bank of England. Pro každou z nich pak bylo jednodušší nezasahovat, mohla si to dovolit - nebyla jediná. Toto rozdělení tedy bylo podle mého názoru nesprávné, protože nebyla jednoznačná zodpovědnost jednoho místa, ale jsou na to samozřejmě různé názory. Jenže není to otázka jedné země. Když se na to díváte celosvětově, tak v žádné zemi politici nevystoupili. Prostě nikde neměli dostatek statečnosti, nikde neměli dostatek morální setrvačnosti.
Jaký je ten druhý důvod?
Ten druhý důvod, proč morálka tak upadla, byla globalizace a privatizace. Já to říkám proto, že když kapitalismus začal, industrializací po feudalismu, tak samozřejmě také neměl žádné morální zásady. Kapitalismus je ekonomický systém, který je založený na zásadě co největšího zisku a návratnosti investovaného kapitálu. Tečka. Nikde nic o nějaké morálce není. Když v 19. století vznikl v Manchesteru obrovský textilní průmysl, tak v něm pracovaly děti. Za ta desetiletí si ovšem kapitalismus vypracoval morální zásady. Ve Velké Britanii se vybere ročně dvacet miliard liber na dobročinné účely! Pokud se britská firma nechová dobře, nemá úctu, zákazníci se od ní odvrátí nebo ji dokonce bojkotují. Pokud se třeba dozvědí, že prodává výrobky, které byly vyráběny dětmi někde v Indii nebo v Africe, tak se od ní odvrátí. Kapitalismus v Evropě nebo Severní Americe už dosáhl určité morální úrovně, ne dostatečné, ale přece jenom nějaké.
Zdálo se, že s každou nastupující generací bude kapitalismus zodpovědnější. Do manažerských pozic přicházeli mladí lidé s ideály. S ideály o demokracii, o tom, jak by se podniky měly chovat, o trvale udržitelném rozvoji, o ekologii. Měli sociální zodpovědnost. Avšak v zemích, kde se komunismus změnil v kapitalismus, začínal kapitalismus jako před sto lety. Vždycky jsem byl překvapený, jak málo se u vás dělá pro dobročinné účely. Na druhou stranu jsem to chápal, lidé říkali, že napřed musejí něco vydělat. Pak tu ovšem byl taky ten ohromný spěch s privatizací, která umožnila ohromný přesun kapitálu. V Rusku jsou miliardáři, a také tady jsou velmi bohatí lidé. Kapitalismus je tu díky uspěchané privatizaci v takovém stádiu, že má k současnému modelu ze západních zemí ještě daleko. Pamatuji na volání po socialismu s lidskou tváří. Jenže ono se dá mluvit také o kapitalismu s lidskou tváří. Kapitalismus sám o sobě nemá lidské prvky, které by měl mít člověk, když žije v lidském společenství. Ukázalo se, že na Západě se k tomu vyvíjí. Teď je otázka, kdy se k tomu vyvine také v zemích, kde je ještě mladý. Myslím, že je to také generační otázka. Důležitou roli tu hrají univerzity a vysoké školy. Je důležité, aby vychovaly lidi, kteří mají morální zásady, rovnou páteř, a také odvahu. Musejí mít statečnost, aby mohli říkat pravdu, i když to lidé neradi slyší.
Považujete za skandál, když manažeři přivedou podnik k úpadku a odejdou s vysokým odstupným?
Samozřejmě, že je to nemorální. Jenže není tak jednoduché, jak to zarazit. Jsem předsedou dozorčí rady jedné velké firmy ve Washingtonu, která má hodnotu 12 miliard dolarů. Krátce poté, co jsem byl do své funkce jmenován, jsem zjistil, že generální ředitel promarnil desítky milionů. Myslel jsem, že by měl sám odstoupit. To rázně odmítl. Tak jsem ho chtěl vyhodit. Jenže on měl smlouvu, kde bylo pamatováno na každou maličkost. Při každém kroku měl svého právníka vedle sebe. Nakonec jsme mu byli nuceni vyplatit pět milionů dolarů, aby šel. Dokud se nezmění manažerské smlouvy, tak se nic nezmění. Měl jsem za to, že každý bude jednat jako slušný člověk, jenže s tím se nedá počítat.
Hodně se mluví o sociální odpovědnosti podniků. Co s tím udělá krize? Nepřinutí podniky starat se samy o sebe a sociální odpovědnost hodit za hlavu?
Je možné, že lidé tak budou reagovat. Pochopitelně, když se podnik dostane do situace, že musí propouštět lidi, nemá zakázky, nemá prostředky, jeho první starostí musí být získání zakázek. Na druhou stranu si myslím, že podnik, který si buduje dobrou image, může odpovědným chováním jen vydělat. V osmdesátých letech jsem se snažil vyvážet stavby na Střední východ a všude jsem narážel na německou konkurenci. Byla dražší než my, ale její výrobky měly pověst, že jsou kvalitnější, a německé firmy měly image, že jsou solidní, dodají přesně na čas a dodrží podepsané smlouvy. Tomu se velice těžko konkurovalo. Tvrdě jsme na tom pracovali a podařilo se nám získat také takovou pověst, Chvíli to trvá, ale pak je to dlouhodobé. Třeba podnik jako Marks & Spencer léta žije z pověsti, že výrobky, které prodává, mají skutečně takovou cenu. Že dostanete odpovídající hodnotu za své peníze. Nejsou ani nejlacinější, ani nejdražší, ale výrobek je kvalitní. Proto si myslím, že je krátkozraké, když se podniky nesnaží získat dobrou pověst sociální zodpovědností. Přitom sociální zodpovědnost nemusí stát mnoho peněz. Třeba v našem podniku třikrát do roka všichni zaměstnanci jdou a jeden den dělají nějakou dobročinnou práci. Celý podnik se zavře a všichni se zabývají charitou. Většinou se udělá nějaká stavební práce pro nějakou školu nebo nějaký domov. To je dobré nejen pro vnější, ale i vnitřní obraz podniku. Zaměstnanci si toho sami váží. Cítí, že dělají něco navíc, nejen že vydělávají peníze pro majitele.
Není to ovšem tak, že majitel nařídí, a tak všichni jdou budovat mateřskou školku?
Nemusejí tam jít. Ale když jdou, tak jim na to majitel dá volno. Mohou se v partě dohodnout, že budou dělat něco jiného, v podobném duchu, a to volno dostanou také.
Sociální odpovědnost podniku je i odpovědnost k životnímu prostředí. Zde by mohla jít příkladem třeba firma BP.
Ano, máme s nimi už 15 let joint venture, takže tu situaci dobře znám. Utrácejí obrovské peníze na hledání náhradních zdrojů energie. Myslím, že v každém podniku to skutečně záleží na manažerech. BP má manažery, kteří na to dbají a kteří se chovají zodpovědně, a tak se chová zodpovědně i celý podnik.
Trochu mně překvapuje, že stavební firma má joint venture s BP.
Ono to nemá se stavebnictvím moc společného. Před patnácti lety se BP chtělo zbavit řízení svých čerpacích stanic. Má jich po celém světě tisíce. Proto vypsalo konkurz, kdo by se toho chtěl ujmout. Přihlásilo se asi 200 firem z celého světa. My jsme to vyhráli především kvůli našemu postoji. Právě to, že jsme známi jako firma, která uplatňuje sociální odpovědnost podniku, nám pomohlo k vítězství v konkurzu. Samozřejmě i dobrá cena, kterou jsme nabídli.
Hodně se diskutuje o tom, zda by mělo být více nebo méně státu.
To je složitá otázka. Účelem vlády je vytvořit prostředí, ve kterém se zvyšuje životní úroveň a je to zároveň pro společnost zdravé a výhodné. Jakmile stát začne zasahovat do detailů, vzniká nebezpečí, že zásahy stále porostou. Co se stane, když regulace nepřinese kladný výsledek? Politici sice dojdou k názoru, že to musejí opravit, ale chybu nevidí v tom, že nařízení bylo špatné. Špatná byla reakce. Proto přicházejí s dalšími předpisy. Churchill říkal, že dobrá vláda je taková vláda, která moc nevládne. Samozřejmě, je to bonmot, ono se to tak úplně dělat nedá. Třeba nyní vlády zasáhly až v okamžiku, když už tu krize byla. Ve skutečnosti měly zasáhnout, než byla. K zásahu vlastně nepotřebovaly moc, stačilo, kdyby nařídily, že banky musejí mít dvojnásobek stabilního kapitálu. Pak by banky nemohly půjčovat takovým nezodpovědným způsobem a ke krizi nemuselo dojít. Bylo to možné, ale nebylo na to dost statečnosti.
Byl jste jedním z prvních podnikatelů-emigrantů, kteří se nebáli po sametové revoluci u nás podnikat. Co si myslíte o situaci v České republice?
Hodnotil bych to jako člověk, který to vidí z venku, z Velké Británie. Ekonomicky si ČR vede v porovnání s ostatními nově přijatými zeměmi poměrně dobře. Těžko říci, zda se to dalo očekávat. Bankovnictví, které tady prošlo velkými problémy, se chovalo před krizí podstatně lépe a vyhnulo se extrémům, které jsme viděli v Anglii nebo ve Spojených Státech.
V České republice jste znám mimo jiné tím, že jste tu založil první technologický park. Co vás k tomu přivedlo?
Pro mne nebyl první. Jeden technologický park jsme vytvořili v Atlantě v USA, druhý v Leedsu, v Anglii, takže jsem to dobře znal z vlastního podnikání. Těsně po sametové revoluci mě pozvali do Brna, kde chtěl magistrát spolu s VUT vybudovat bezcelní zónu. Jenže to by byla vlastně zóna velkomontoven. Naše dělnice by pouze soutěžily s dělnicemi v Asii. Říkal jsem jim, že tím národu nic nepřinesou, je třeba udělat něco technologického, vědeckého. Náš národ je přece vzdělaný, udělejme technologický park. Nový rektor VUT prof. Ondráček a primátor Mencl se pro to nadchli. Řekl jsem jim, že o bezcelní zónu zájem nemám, ale technologický park zafinancuju. Funguje dodnes a jsou v něm špičkové světové firmy, které využívají vědeckého potenciálu brněnských vysokých škol. Já už v něm nepůsobím, ale radost z toho mám pořád.
Sir Frank Lampl
Narozen 6. dubna 1926 v Brně. V roce 1940 byl odvlečen do Terezína, prošel koncentračními tábory v Osvětimi a Dachau. Jeho rodina byla vyvražděna. Po osvobození převzal rodinný majetek, ale ten mu byl v roce 1948 znárodněn a sám byl poslán na pět let do uranových dolů v Jáchymově. V roce 1953 byl podmínečně propuštěn. Živil se jako dělník a při práci vystudoval VUT v Brně. V roce 1968 emigroval s manželkou a synem do Velké Britanie.
O rok později nastoupil jako polír u firmy Bovis a do deseti let vystoupal až na post generálního ředitele. Firma Bovis pod jeho vedením vyrostla v jednu z největších světových stavebních firem s obratem okolo 4 miliard amerických dolarů. V roce 1990 byl pasován královnou Alžbětou II. na rytíře. V erbu má i cimbuří, připomínku let věznění v jáchymovském lágru.
Je rektorem univerzity v Kingstonu a mnohonásobným doktorem honoris causa. Princ Charles a Václav Havel ho pověřili předsednictvím Prague Heritage Fund, který opravil zahrady pod Pražským hradem, klášter sv. Anny a sochu na Karlově mostě.
Je předsedou řady charitativních nadací.
-
|2010-03-18 20:02:17 Jitka Bartošová:))))) Kapitalismus s lidskou tváří....představuji si manažera..... jak bere půl milionu měsíčně a nutně potřebuje si zaletět do vesmíru... a nemá na to...trapné....a hle, má možnost si čajznout miliardu... a teď má dilema. No co ty chudáci na podpoře, matky s dětičkama, děravý státní rozpočet, nemohu být tak hnusný, abych zpronevěřil, tak já tam teda nepojedu... nečajznu... jsem morálně zodpovědný. Juchúúúú. A dostavuje se mravní extáze z vykonaného dobrého skutku....A zazvonil zvonec a pohádky je konec. :))))))) Ponaučení: Kdykoliv má manažer příležitost k poctivosti.... nevyužije ji.... :)