Básník, dramatik, prozaik, esejista, editor, překladatel a vykladač literatury se stal laureátem ceny udělované Nadací Charty 77 za své celoživotní dílo.
Manifestace širokého, stále se měnícího, diferencovaného proudu moderního ducha. Tak pojmenoval dílo Ludvíka Kundery (rozvržené do sedmnácti svazků, postupně vydávaných brněnským Atlantisem) v laudatiu literární kritik Jiří Brabec. Ceremoniál předávání ceny se odehrál 12. října v reprezentačních prostorách Rezidence primátora na Mariánském náměstí. Před nabitým sálem, kde počet přihlížejících výrazně převýšil počet míst k sezení, se tak kromobyčejně pracovitému literátovi dostalo důstojného uznání.
Ludvík Kundera se ve své řeči věnoval podrobněji těm osobnostem, jež ho na životní cestě literaturou výrazně oslovily či ovlivnily. Vzpomenul nejen na své školní učitele a profesory, ale v první řadě pak na Karla Teigeho. „Jeho knihy patří v mé knihovně k těm asi nejvíc opotřebovaným. Fascinoval mě od prvního setkání fenomenální pamětí. Citoval zpaměti básně francouzských prokletých básníků, ale navíc k nim přidával i české překlady, a to ne jeden, ale víc různých. Všecko z hlavy. Řekl mi nejdůležitější věci o mé tehdejší poezii a dal mi do ruky sešitek se čtrnácti básněmi autora, z něhož se záhy stal můj idol. Byl to Hans Arp."
První setkání s Arpem vzbudilo prý v Ludvíku Kunderovi naprostou euforii a stalo se základním kamenem pozdějších překladů. „Za dva a půl roku jsem zažil surrealistický zázrak. Za pobytu v Paříži jsem Arpa v milionovém městě potkal a podle malé fotky z jedné antologie i poznal." Zrodilo se přátelství, v jehož rámci spolu plánovali mnohé akce v Brně, jimž však zabránil převrat v únoru 1948.
Osudové bylo rovněž setkání s Františkem Halasem. „V květnu 1945 mě pozval do Kunštátu Jan Marius Tomeš, dnes nejstarší český básník. Na lavičce na trojúhelníkovém náměstí seděl pokuřující František Halas, jehož verše jsem už od studentských let rádoby vědecky zkoumal. Vždy mě u něj přemohla novost přístupu, novost emocí a odvaha nedbat o konzervativně zděděné techniky a nalézat dosud utajené hodnoty češtiny." Halasovi se Kundera věnoval i ve své doktorské práci, její psaní však přerušila básníkova smrt a následná stalinistická štvanice na jeho odkaz. Ten Kundera dále prohluboval s Františkem Hrubínem.
„S Hrubínem jsem vedl nejedny dlouhé rozhovory o českém verši a o jeho možnostech i nemožnostech. Shodli jsme se v názoru, že čeština je rýmová velmoc. Dokáže najít dokonalý nový tvar pro rýmové, ale i jiné souzvuky nejrozličnějších jazyků. Zvládne anebo svérázně nahradí všemožné básnické formy."
Ludvík Kundera však není jen básník. Pro jeho antiiluzivní dramata bylo důležité setkání s Bertoltem Brechtem. „Vděčím mu za popud k jinému, nikoli standardnímu chápání divadla."
Kunderovo nesmírně obsáhlé dílo obsahuje více než dvě desítky vlastních básnických sbírek,
zpočátku zapadajících do kontextu postsurrealistické skupiny Ra, několik prozaických textů (např. Odjezd), divadelní, rozhlasové a televizní hry (nejznámější je Totální kuropění, inspirované jeho osobní zkušeností z totálního nasazení v Německu za druhé světové války). K tomu připočtěme sedm odborných prací (např. monografii Františka Halase).
Z monumentálního díla překladatelského stojí za vyzdvihnutí překlady německých autorů Georga Trakla, Gottfrieda Benna, Georga Heyma, Christiana Morgensterna, Hanse Arpa, Bertolta Brechta, Georga Büchnera a mnoha dalších.
Ludvík Kundera se sice už dočkal sebraných spisů, jeho dílo rozhodně uzavřeno není - přestože bude básníkovi napřesrok v březnu 90 let, stále každý den pracuje a zatím poslední básnickou sbírku Onde vydal v Atlantisu v loňském roce.
Cenu Jaroslava Seiferta založila Nadace Charty 77 v roce 1986 ve Stockholmu, jejím cílem tehdy bylo podpořit české a slovenské autory, kteří byli v emigraci nebo v normalizačním Československu stáli mimo oficiální literaturu. Prvním laureátem se stal slovenský spisovatel Dominik Tatarka, mezi dalšími na seznamu držitelů jsou i oba Kunderovi nejbližší básničtí přátelé František Listopad a Emil Juliš. Letos se porota sešla pod vedením Jiřího Brabce v sestavě Michal Bauer, Václav Jamek, Marie Jirásková, Jiří Peňás, Miloslava Slavíčková, Michael Špirit a František Janouch, jenž je předsedou Správní rady Nadace Charty 77. Generálním partnerem, či chcete-li sponzorem Ceny Jaroslava Seiferta, je - už šestý ročník - finanční společnost Pioneer Investments.