Velké překvapení. Takové jsou první ohlasy na udělení Nobelovy ceny za literaturu 2009 německé autorce Hertě Müllerové, pocházející z rumunského Banátu.
Herta Müllerová, jejíž temné prózy a básnický kódovaný jazyk, protestující proti diktatuře, je třetí ženou během šesti let, která získala tuto prestižní cenu. V České republice byla před 10 lety na pozvání Festivalu spisovatelů Praha, a podle jeho prezidenta Michaela Marche má čerstvá nositelka Nobelovy ceny pozvání i na příští rok, na jubilejní 20. ročník festivalu.
„Její romány podávají ve velmi přesných detailech obraz každodenního života v tuhé diktatuře," podtrhla švédská akademie. Nobelova cena za literaturu roku 2009 jí byla udělena za její schopnost „koncentrované poezie a otevřenost prózy, zobrazující pocity vyděděných".
Určující východiska prožitku
Prozaička, esejistka a překladatelka Herta Müllerová se narodila 17. srpna 1953 v rumunském Nitzkydorfu u Temešváru, v oblasti, kde se dlouho mluvilo německy. Role, kterou sehráli její rodiče a prarodiče za vlády národních socialistů na rumunské vesnici, se stala pro vývoj spisovatelky určující. Otec autorky působil v jednotkách SS, její matka byla po válce deportována do pracovního tábora v Sovětském svazu, kde strávila pět let.
Po maturitě studovala Müllerová v letech 1973-1976 germanistiku a romanistiku v Temešváru, byla členkou umělecké skupiny Aktionsgruppe Banat, svou profesionální dráhu začala roku 1976 jako překladatelka v továrně na traktory, později pracovala jako učitelka němčiny; v roce 1963 však byla propuštěna, protože odmítla spolupracovat s tajnou službou. Od roku 1985 zákaz publikování, o dva roky později se odstěhovala se svým manželem Richardem Wagnerem do Německa, aby unikla dalšímu pronásledování.
K tématu života v Rumunsku se ale stále vrací. „Co se mne týče, podstatnou zkušenost mého života jsem učinila v Rumunsku za diktatury. To, že žiji nyní několik stovek kilometrů od Rumunska, mi ale nedává zapomenout na to, co jsem tam prožila," opakuje často.
První články a eseje se objevily v knižní formě pod názvem Niederungen (1982, Doliny), o dva roky později vyšly, po velmi složité anabázi, i v němčině. Jazyková a poetická kvalita 15 prozaických miniatur ze života německy mluvících Švábů v rumunském Banátu, jakási hrozivá anti-idyla z pohledu trpícího dítěte, plná lyrických obrazů a surrealistických scén, si vysloužila chválu kritiky, u autorčiných krajanů vyvolala spíše pohoršení.
Další próza s názvem BarfuBiger Februar (Bosý únor, 1987) vznikla již v době, kdy manželský pár čekal na vystěhovalecká víza. Svazek Reisende auf einem Bain (Cestující na jedné noze, 1989) vznikl jako první dílo po přesídlení do Německa. Der Teufel sitzt im Spiegel (Ďábel sedí v zrcadle, 1991) se vrací ve vzpomínkách do doby, kdy nebylo možné nalézt v podmínkách společnosti prostoupené strachem své vlastní já. Každodenní úděl v totalitním režimu popisuje román Der Fuchs war damals schon der Jager (Liška byla již tenkrát lovcem, 1992), svazek esejů, uveřejňovaných ve švýcarském časopise DU, vyšel pod názvem Eine warme Kartoffel ist ein warmes Bett (Horká brambora je teplá postel, 1992). Silně autobiografický román Herztier (Srnéčko, 1994) je příběhem skupiny přátel, jež zlomila rumunská diktatura.
Kódovaná sdělení
Müllerová, která nyní žije v Berlíně, je autorkou lyrické prózy, píše střídmým stylem, někdy připomínajícím výslech či protokol, omezující se jen na to podstatné, jako by šlo o zakódovanou zprávu. Jejím zatím posledním dílem je román Atemschaukel (Popadání dechu), který vyšel letos v létě v Mnichově.
Vztah se svou rodnou vlastí udržuje velmi intenzivní. Ještě loni napsala otevřený dopis prezidentu Rumunského kulturního institutu Horiovi-Romanu Patapievicimu, v němž reaguje na podporu dvou bývalých spolupracovníků rumunských Securitate na rumunsko-německé letní škole.
Spisovatelka byla vyznamenána řadou literárních cen, mimo jiné Cenou německé kritiky (1992
a 1993), Kleistovou cenou (1994), Evropskou literární cenou Aristeion (1995) nebo Mezinárodní cenou za literaturu IMPAC v Dublinu (1998). Na protest proti praktikám v západoněmeckém PEN-klubu vystoupila Herta Müllerová roku 1996 spolu s dalšími významnými spisovateli (Schadlich, Jentzsch) z řad jeho členů. Žije v Berlíně, v roce 1998 vyučovala na Vysoké škole v Kasselu.
Udělení Nobelovy ceny za literaturu je spojeno s 10 miliony švédských korun. Cena bude udělena 10. prosince ve švédském Stockholmu.