Volby do německého Spolkového sněmu, které se odehrály v neděli 27. 9., byly plné rekordů. Rekordně nízká volební účast, která spadla až na 70,8 %, zatímco v roce 2005 byla 77,7%, přičemž se dlouhodobě pohybovala kolem 80 %. Drtivý neúspěch SPD, druhý nejhorší výsledek v dějinách pro CDU, rekordní posílení tzv. malých stran, kam patří FDP, levice a zelení.
Volby vyhrála CDU vystupující již tradičně v koalici s bavorskou CSU. Jejich výsledek by byl ještě před několika lety pokládán za poměrně tristní, vždyť patřilo k „folklóru", že velké strany jako CDU a SPD získávaly až 40 % voličů. Dlouhodobý oslabující trend zdánlivé polarity SPD - CDU/CSU je dostatečně zřejmý. Zajímavé je, že CSU neuspěla v Bavorsku tak drtivě jak byla zvyklá - nedosáhla hranice přes 50 %, což naznačuje, že i v tradičně konzervativní zemi se „cosi děje." K úspěchu CDU nejvíce přispěla sama kancléřka Merkelová, která je osobně velice oblíbená a Němci jsou pyšní, že právě v čele jejich země stojí „nejmocnější žena světa." Stejně tak k vítězství Angely Merkelové a jí preferované varianty černo-žluté koalice (tedy CDU/CSU a FDP) přispělo, že SPD ve velké koalici s CDU/CSU spíše statovala.
Porážka SPD se víceméně očekávala, ale určitě ne v takovém rozsahu. SPD zažila svůj nejhorší historický výsledek - pouhých 23 % - a připsala si ještě jeden nezáviděníhodný rekord. „Podařilo" se jí ztratit nejvíce hlasů od roku 1949. Rozdíl výsledku z roku 2005 a současného je více než 11 procentních bodů! Jak ukazují analýzy vysílané např. na Tagesschau, více než 1,6 milionů voličů SPD prostě k urnám nepřišlo. Další ztráty utrpěla SPD tím, že 780 000 voličů přešlo k levici, přes 700 000 pak také k zeleným. Zajímavé je rovněž srovnání pozice SPD v „Západním" a „Východním" Německu. Zatímco na Západě si SPD zachovává roli dominanta levice, protože pozice levice (die Linke) je poměrně slabá, na Východě tomu ale tak není. Ve Východním Německu získala německá sociální demokracie pouze 18,3 % hlasů, zatímco levice 26,4 %!
Velice zajímavé bylo sledovat přímou reakci hlavních představitelů SPD: Franze Münteferinga a především volebního lídra Franka-Waltera Steinmeiera. Pokud by projev sledoval někdo, kdo neumí německy, musel by podle jásání a skandování dospět k závěru, že SPD volby jednoznačně vyhrála, a nikoliv naopak. Zdá se, že SPD si bude muset nechat nějaký čas na reflexi a uvědomit si, jaký dopad na voliče měla nejen jejich účast ve velké koalici, která je pro Německo vzhledem k jeho volebnímu systému skutečně spíše řešením z nouze, ale především již Schröderem započaté reformy a la Hartz IV či Agenda 2010. Jak kousavě podotkl představitel levice Georg Gysi, „SPD se stala druhou Unií a ta jaksi není třeba." K pozici SPD jistě nepřispělo ani to, jak hledala své téma i svou tvář. V minulém volebním období vystřídala hned tři předsedy strany, než se znovu vrátila k Franzi Münteferingovi, který již naznačil, že se o funkci nebude znovu ucházet. Volební slogan „Německo dokáže víc" možná ukázal, že Německo opravdu více dokáže, ale SPD k tomu potřeba nebude.
Rekordního výsledku, který ji opravňuje ke vstupu do vlády, dosáhla FDP. Dvouciferný výsledek 14,6 % překvapil nejspíše i předsedu strany Guida Westerwelle. Tato liberální strana s tématy občanských práv a razantního snížení daní, která vedla ostrou kampaň proti bavorské CSU, se po 11 letech dostává opět k moci. FDP určitě pomohl jasný postoj, deklarovala, že preferuje koalici s CDU/CSU a přestala hrát roli jazýčku na vahách, který se přikláněl jednou k Unii, jednou k sociální demokracii. S překvapivě výborným výsledkem FDP jistě souvisí tzv. splitting, ke kterému německý volební systém vybízí, ale který doposud nebyl příliš používán. Protože Němci volí jakoby dvakrát - jeden hlas dávají osobnosti (přímý mandát) a jeden hlas kandidátce politické strany, je možné, aby tímto způsobem ukázali, jakou koalici preferují. A přesně to se stalo v případě FDP, kdy voliči rozdělili své hlasy mezi CDU a liberály. Vzhledem k jejímu rekordnímu výsledku se dá očekávat, že to bude spíše CSU, kdo bude hrát v koalici s CDU druhé housle. To by vedlo k posílení spíše liberální politiky na úkor konzervativnějšího směřování.
Výborný výsledek utržili i zelení, kteří se zachovali přesně opačně než FDP. Jejich postoj před volbami byl deklarován jako „neutrální", tj. nevyjádřili se jasně, s kým by případně spolupracovali, přesto se ve volební kampani stavěli proti černo-žluté koalici. Zelení tak prodlužují své opoziční působení na spolkové úrovni a bude zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet jejich postoj ke straně Levice.
Levice (die Linke) také získala svůj nejlepší volební výsledek s 11,9 %. U levice platí podobně jako u SPD, že dosahuje velice rozdílných preferencí na Západě a Východě Německa. Na Východě byla dřívější PDS vždy relativně silná, její pozice je po těchto volbách ještě silnější. Ale zatímco PDS (Strana demokratického socialismu) měla určitý nádech strany pro „Ossis", tedy pro východní nostalgické Němce, levice dokázala, že může být úspěšná i na Západě. Výsledky PDS v západních zemích bývaly tristní, často se nejednalo ani o jedno procento. Nyní se situace dramaticky změnila - preference levice i na Západě překročily 5 % a dosáhly dokonce 8,3 %. Změněnou pozici levice koneckonců již naznačovaly volby v Sársku s rekordním úspěchem dosahujícím 21 %. Úspěch levice zcela mění „stranickou krajinu" Německa. Poprvé od roku 1949 se prosazuje strana nalevo od SPD. To ukazuje nejen na palčivost sociálních problémů, ale také indikuje, že se SPD v minulých letech (především za Schrödera) posunula příliš doprava a nechala levicové pole neobsazené. Levice navíc těží z toho, že má v čele vynikajícího řečníka Oskara Lafontaina a pro Východ neméně populárního Georga Gysiho. Osobnosti tohoto kalibru SPD scházejí. A volební slogan: „Sozial auch nach der Wahl" (Sociálně i po volbách) ironicky míří na SPD, která v minulosti vedla kampaně plné sociální rétoriky, která se pak značně odlišovala od jejich činů.
Jak je možno výsledky voleb shrnout?
Přestože na první pohled vyhrály pravicově orientované strany, vzhledem ke krizové situaci žádná z nich (alespoň prozatím) nehovoří o jasném ataku na sociální stát, jako např. u nás. Naopak, kancléřka Merkelová se na sociální stát odvolává stále častěji, byť to může být z ryzího pragmatismu, aby se pokusila uchovat statut CDU jakožto masové strany. Dokonce i Guido Westerwelle tvrdí, že „ekonomický rozum a sociální spravedlnost se k sobě dobře hodí." Spory se dají očekávat ohledně programu snižování daní. FDP totiž požaduje jízdní řád procesu snižování, což vzhledem k německému zadlužení nepůsobí příliš proveditelně. A tak zatímco FDP a CSU plédují za co nejrychlejší postup, staronová kancléřka si už nechala otevřená vrátka, když prohlásila, že průběh daňové reformy bude závislý na vývoji ekonomiky a na překonání současné krize. Spory lze očekávat i u občanských práv, FDP patřila k nejsilnějším kritikům ministra vnitra Wolfganga Schäubleho ohledně omezování občanských práv z bezpečnostních důvodů.
CSU bude muset spolknout i to, že FDP získá v kabinetu kancléřky silnější pozici - vždyť FDP získala dvakrát více mandátů ve Spolkovém sněmu než CSU.
Na opoziční straně je míček u SPD, která bude muset zvážit nejen své směřování ale i postoj k sílící levici. Odmítání této strany jako strany bývalých komunistů, či kvůli antipatiím k bývalému prominentnímu sociálnímu demokratovi Oskara Lafontainovi, by mohlo časem vést k tomu, že se SPD definitivně propadne mezi malé strany a přenechá roli dominanta levice právě die Linke.
Výsledky voleb do Spolkového sněmu a jejich porovnání s rokem 2005
|
SPD |
23 % |
2005: 34,2 % |
|
CDU |
27,3 % |
2005: 27,8 % |
|
FDP |
14,6 % |
2005: 9,8 % |
|
Levice (die Linke) |
11,9 % |
2005: 8,7 % |
|
Zelení (Grüne) |
10,7 % |
2005: 8,1 % |
|
CSU |
6,5 % |
2005: 7,4 % |
|
ostatní |
6,0 % |
2005: 3,9 % |
Zdroj: oficiální výsledky dle bundeswahlleiter.de