- AntiRatzinger. Protipapežský pamflet. Grimmus 2009, 1. vydání, 308 str, doporučená cena 269 Kč. Překlad Anonymus.
- P. Michael Collins: Vatikán. Tajemství a poklady svatého města. Knižní klub, 1. vydání, 320 str., 699 Kč
- Stanislav V. Morozov: Polsko a Československo v evropských vztazích 1933-1939. Ottovo nakladatelství, Praha 2009, 248 str., 299 Kč. Přeložila Olga Babiaková.
AntiRatzinger. Protipapežský pamflet.
Grimmus 2009, 1. vydání, 308 str, doporučená cena 269 Kč. Překlad Anonymus.
Návštěva Josefa Ratzingera nebo-li Benedikta XVI. v České republice se blíží. Ještě dřív než z Vatikánu dovezli pověstné papamobily, dorazila k nám i kniha věnovaná názorům a politice současného papeže, jeho a morálním a filozofickým zásadám. Autor, skrytý v anonymitě, pro ni zvolil formu pamfletu, která má v dějinách písemnictví své čestné místo - připomeňme věhlasné texty Daniela Defoa, Jonathana Swifta či Voltaira. Pamflet autorovi umožňuje být břitký a výsměšný, umožňuje interpretaci faktů volnou literární cestou. A italský anonym těchto možností bohatě využívá. Například nechá představitele všech monoteistických náboženství mezi sebou vést pomyslnou e-mailovou korespondenci.
První část knihy zkoumá instrukce, přednášky a výroky, které někdejší mnichovský rcibiskup, vydal a proslovil od příchodu do Říma (kde se roku 1981 stal prefektem Kongregace pro nauku víry, historicky navazující na inkvizici) až po jeho první papežskou encykliku z ledna 2006. Sleduje i kořeny myšlenkového světa současného papeže. Druhá část se (v ještě rozpustilejším tónu) zabývá zejména proslulou přednáškou čerstvého papeže v Řeznu.
Rostoucí vliv Benedikta XVI. je anonymnímu autorovi symptomem závažného kulturního zchudnutí, epidemického smutku a rostoucí nedůvěry v to, co člověk je a dokáže. V tomto smyslu je poselství pamfletu AntiRatzinger (v originálním vydání nazvaném ještě důrazněji - Contra Ratzinger/Proti Ratzingerovi) víc než naléhavé.
P. Michael Collins: Vatikán. Tajemství a poklady svatého města.
Knižní klub, 1. vydání, 320 str., 699 Kč
Benediktu XVI. je věnována pozornost i v knize o Vatikánu. Vlídná, loajální pozornost, dodejme. Odlišnost pohledu (od výše zmíněného pamfletu) je dána nejen tím, že autor sám je katolický kněz, ale i charakterem publikace. Collins, který Vatikán důvěrně poznával víc než třicet let, současným papežem končí přehled dějin papežství, jímž svoji knihu otevírá. To je ovšem jen nezbytné uvedení do dalších stran, které nabízejí důvěrný a detailní pohled na hlavní architektonické památky i každodenní život Vatikánu.
Nahlížíme od baziliky sv. Petra, do vatikánských zahrad, do sálů a kaplí Apoštolského paláce, do sbírek Vatikánského muzea. Poznáváme lidi, kteří zajišťují chod papežského úřadu - jsou mezi nimi prefekt kongregace pro východní církve Leonardo Sandri, jeden ze správců papežské sakristie Leonardo Marra, Paolo Sagretti, vedoucí oddělení, které se stará o vzácný nábytek Apoštolského paláce, hlavní restaurátor mozaik ve Svatopetrském chrámu Paolo di Bruno i člen Švýcarské gardy Tiziano Guaneri. Konkrétní tváře, konkrétní jména, konkrétní osudy - to vše zlidšťuje pohled na „svaté" město.
Před čtenářem osobitého průvodce Vatikánem se zjeví i obyčejnému smrtelníkovi skryté poklady z papežské sakristie. Tiáry, mitry, klobouky, boty a rukavice, mešní roucha, papežské šperky, berle a hole, předměty potřebné pro liturgii - to vše vidíme ve velkém detailu a s doprovodem popisků, ozřejmujících smysl a poslání jednotlivých věcí, které jsou hodnotnou ukázkou lidské zručnosti.
Stanislav V. Morozov: Polsko a Československo v evropských vztazích 1933-1939
Ottovo nakladatelství, Praha 2009, 248 str., 299 Kč. Přeložila Olga Babiaková.
Po první světové válce vznikla v Evropě řada nových států, na základě obdobných osudů se dalo předpokládat, že budou mít k sobě blízko. Ale - bohužel, v případě československo-polských vztahů panovalo v celém meziválečném období napětí. Ve vstupních kapitolách autor objasňuje tzv. těšínský problém, který tyto vztahy kalil nejvíce. Koncem ledna 1919 z toho byla dokonce mezi polskými oddíly a českým vojskem sedmidenní válka. Na základě mezinárodních rozhodnutí pak sporné oblasti připadly ČSR, což položilo základ dvacetiletému distancování Varšavy od Prahy.
Polsko a Československo měly o své zahraniční politice značně rozdílné představy. Zatímco v ČSR tvořily základ ekonomické zájmy, v Polsku převažovala snaha o získání pozice velmoci. Československo se sblížilo s Francií a té podřizovalo svou zahraniční politiku, Polsko považovalo za základ své zahraniční orientace politiku rovnováhy mezi Moskvou a Berlínem a snažilo se o politiku tzv. stejné vzdálenosti mezi dvěma nepřáteli. To vedlo Polsko k podepsání smluv se Sovětským svazem i Německem. Proněmecký kurz Polska nevzbuzoval žádné pochybnosti. Změněný poměr evropských politických silokřivek vedl Francii 2. května 1935 k uzavření smlouvy se Sovětským svazem; o čtrnáct dnů později byla podepsána sovětsko-československá smlouva. Nebylo to žádné vržení do náruče Moskvy, jak bývá někdy předhazováno Benešovi, ale nutnost vyplývající z evropského mocenského klimatu.
Osud Československa, které se stalo jednou z prvních obětí hitlerovského nacismu, postihl o něco později i Polsko. Petrohradský profesor historie Stanislav Morozov má pravdu, když uvádí, že oba národy postihl stejný osud, protože je k tomu předurčila geografická poloha uprostřed Evropy na ose mezi východem a západem. A dodává: na geopolitickém postavení se nic nezměnilo, proto jsou obě země i nadále v zorném poli mocenských zájmů.