Pěstuju tento titulek od roku 1982, přes změnu režimu. Není důvod, abych ho opustil pro změnu v jedněch novinách.
K té změně se nechci vyjadřovat, už. S odchodným gestem předešlých redaktorů souhlasím. Ale vznikla nová situace, a člověk musí jednat v situacích, jaké jsou. Jsou tu pořád ty noviny. Můžeme o ně hrdě nedbat, nebo se o ně hrdě zajímat: starým právem. O rázu novin rozhoduje jejich obsah: do něhož můžeme vstoupit, a ať se pak ukáže!
Redakce projevila prvotní toleranci, když otiskla Patočkův i můj dopis. Šéfredaktorova odpověď na moje psaní nemá vadu: co se týče budoucnosti. Píšu tedy proto, že jsem na řadě. Zdá se, že máme kam psát. Jsou ovšem i jiné literární časopisy, ale - pokusím se to vyjádřit - jsou to instituce pro styk autorů s jejich zainteresovanými čtenáři. Literární noviny bývaly hlasem ven z toho literárního salonu: i tím spojováním kultury a politiky. Mohly dráždit, a někdy se jim to i povedlo. Tato povaha těchto novin se teď potvrzuje i rozdílem mezi nimi a časopisem A 2, který čtu či aspoň sleduju; podle toho. Totiž jsou to výlučné noviny pro ctižádostivé vědět víc nebo všecko. Přirovnám je k učitelským novinám pro učitele, sportovním pro sportovce... Naše noviny by měly být pro lidi, kteří si spíše chtějí hovět: v tom, co vědí, znají, co je právě aktuálně zajímá, co čtou, o čem přemýšlejí.
Tyto noviny nemají nouzi o autory, zejména o takové, o nichž jsme nikdy nevěděli. Bohatá konkurence! Na chování redakce, když tam budeme psát, poznáme, co je ona zač, čí je, i když víte, kdo ji platí. Otázka je jiná: chce se nám psát, máme o čem? Spisovatel má právo psát do nich o čemkoliv, co nás, čtoucí, může také zajímat. A tu nemusí brát v úvahu nějakou politickou příslušnost novin, neboť tolerancí a smyslem pro diskusi se chtějí zdobit.
A jsou to noviny jaksi spisovatelského stavu: jenž se dnes jako sám necítí, nevnímá se. A přece tu nikdy tolik lidí nepsalo jako dnes. Míním teď onen neviditelný, neexistující sbor lidí, kteří mají myšlenky, názory a návrhy, jež se prakticky nehodí k ničemu než k úvaze, a všední noviny nemají důvod je tisknout. Já si ale myslím, že to je forma, jíž se vyvíjí celkové společenské vědomí: mění se nálada, sklony, společnost se nevědomky chová jako organismus.
Toto souvisí s jedním mým nápadem, který jsem v minulé redakci ani nevyslovil - byl by to luxus, neměl ho kdo provádět: zavést diskusi čtenářů o tom, co čtou a co si o tom myslí. Lidé by sem vypouštěli své názory: lidé, kteří kupují knihy, čtou a mluví o nich mezi sebou. Dostávám věru dosti dopisů od lidí, kteří vlastně nemají kam psát. Já bych dokonce zavedl jednu stranu pro příspěvky čtenářů. To by se ty noviny hned víc prodávaly! Žádají mne o posudek, kdo vlastně dnes přečte autorovi rukopis? A jako jsou v novinách rádcové na všecko, od malování se po vaření, pověřil bych nějakého „doktora" (estetik, gramatik, psycholog...), aby autorovi udělal diagnózu jeho psaní. To by se četlo! Jako se v Reflexu čte dr. Höschl...
Nebo školní slohové práce - to je látka! Měl jsem nedávno možnost nahlédnout do toho: obrázek žáků, školy, učitelů! Na každé lepší střední škole sestavují sborník nejlepších prací: několik jsem jich četl a navrhoval jsem, aby jednou měsíčně noviny z toho něco udělaly. To by se noviny kupovaly! Pro nouzi hospodářskou i osobní neměl to kdo dělat.
Že ty noviny dneska vydávají a platí sociální demokraté? A co? Ať ukáží, že dovedou něco, co nikdo ne. Byla jedna instituce, která mohla z těchto novin udělat něco dle svého nadání, a promeškala to: město Brno. Může to být i politická strana: když má vyšší myslitele, než jsou ti, co jí dávají její dnešní, neurotickou tvář.
co jsem se Vas s chuti a s obdivem za ta drahna leta nacetl! Nemate cas a zajem podivat se na mou studii Dangerous Dreamers: The Australian Anti-Democratic Left and Czechoslovak Agents (Bloomington, IN: iUniverse: 2010). V originalnim anglickem textu je dvakrat obsaznejsi nez jeji velmi zkraceny cesky preklad, ktery vysel v roce 2007 jako Nebezpecni snilci. Nejen u nas lide snili o blazenstvi stalinismu, i v Australii. A tam 'nasinci' je v tom vselijak povzbuzovali, aby taky
vyvolali protidemokratickou revoluci jako kdysi davno u nas. Mohl byste dostat 'review copy' of iUniverse.com
Budte zdrav,
Petr Hruby