Oldřich Mikulášek
V měsíci září, v tom září,
ve kterém se jeřábům daří,
přišel jste, čistý, na ten svět
z hloubky své duše pohledět.
Ptávám se někdy, co je hloubka,
když se tak dívám na holoubka,
jak s peřím zakrváceným
padá, a já pak padám s ním
až na dno tajné slzy Vaší,
jež září vším, co v hoři zháší.
Ze sbírky První obrázky