Život v moci zhoubné triády nezaměstnanosti, zadluženosti a exekucí se stává realitou pro stále více lidí.
Česká společnost si proti své vůli zvyká na zadluženost. Domácnosti si půjčují čím dál tím více, částka se blíží jednomu bilionu korun. (V loňském roce to bylo 877,5 miliard korun, což je čtrnáctkrát více než v roce 1997). Celkový podíl úvěrů na HDP tak činí 20% (v roce 1997 činil 2,7%). Počet nezaměstnaných dosáhl 333,9 tisíc a v porovnání s 2. čtvrtletím roku 2008 se zvýšil o 113,8 tis. Jedná se o nárůst více než poloviční (51,7%). Počet soudem nařízených exekucí se ročně zvyšuje přibližně o 120 000 a očekává se ještě vyšší nárůst. Loni soudy nařídily 554 000 exekucí, předloni 428 000.
V roce 2001 inicioval tehdejší ředitel pražské kanceláře Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Jean-Claude Concolato projekt bezúročných půjček - Nouzový sociální fond. Nápad vzešel z debat, jak předejít romské azylové migraci, jejímiž „spouštěči" byly kromě jiného i lichva a útěk před dluhy. Ve vyhodnocení evaluátoři uvedli: „V České republice chybí příznivé společenské klima. Chudoba není dosud pociťována jako významný problém. Uvádí se, že dávky sociální péče jsou vysoké, zneužívané a výslovně nebo mezi řádky dochází k nebezpečné situaci, totiž ke ztotožnění hranice, která vymezuje chudé až extrémně chudé lidi, s hranicí vymezující etnické odlišení části romské populace, která se nachází z významné části ve velmi obtížné sociální situaci. Konat něco ve prospěch chudých je obecně chápáno jako jednání ve prospěch romské komunity, která má jen nepatrnou solidární podporu většiny. Dochází tak k blokaci solidarity a problém chudoby získává krajně nepříznivou sociálně-etnickou dimenzi."
Triáda zadlužení, ztráty zaměstnání a exekucí se tak stává realitou pro stále větší počet lidí. A již se netýká jenom „ sociálně vyloučených", jak se označují zhusta etnizovaní chudí (rozuměj Romové). A ačkoliv je veřejnost finančními experty uklidňována, že v porovnání se západními zeměmi je míra naší zadluženosti a nezaměstnanosti jednou z nejnižších (a že ke znovuoživení ekonomiky je třeba nesnižovat konzum), těm, kdo se ocitnou v nouzi, nezbývá než zvolit strategii přežití. Jak bude taková adaptace vypadat a jak se projeví v každodenní kultuře života bezmála půl milionu lidí, vyhozených z kola ven? Umožní dávky v hmotné nouzi žít bez zadlužení a hrozby exekucí?Velká část českých Romů se na život v nezaměstnanosti a zadluženosti adaptovala již v devadesátých letech. A to prací na černo a hotovostní rodinnou ekonomikou, ve které se peníze točí od příjmu k příjmu a vytváří cosi na způsob kontokorentního čerpání. A exekutor spláče nad výdělkem. Čeká něco podobného i statisíce nových, neromských nezaměstnaných? Dostanou i oni nálepku „neplatič", nebo se pro ně novotvar nebude užívat a zůstanou pouze dlužníky?