Sada otázek, o kterých zastánci nové maturity nechtějí diskutovat
Petice žádající dvouletý odklad nové státní maturity se opírá o argument, že projekt je nedostatečně připraven a že učitelé ani budoucí maturanti dost dobře nevědí, co je vlastně čeká. Aktivita studentů je chvályhodná, jejich kritika projektu je však poněkud povrchní. Nelze jim to vytýkat, stejně povrchní byly a jsou i oficiálně uváděné důvody pro přijatou podobu samotných maturit. Tvůrci a zastánci uzákoněné verze se omezují na tvrzení, že úroveň našeho středního školství klesá (příčinou je zejména zvýšení počtu škol), výkony žáků u maturit nejsou co do kvality srovnatelné a hodnocení výsledků studia není objektivní. Totéž tvrdí o posuzování kvality práce škol a jednotlivých učitelů.
Vše zní logicky, jenže při trochu hlubším zamyšlení narazíme na řadu závažných problémů. Chceme-li např. kvalitu vzdělání objektivně porovnávat na základě přesného měření, musíme nejdříve vědět, co měříme a co výsledky měření o této kvalitě vypovídají. Tím už se však reformátoři našeho školství nezabývali a žádnou diskuzi na toto téma nepřipustili. Nikdy přímo nesdělili, čím se kvalitní vzdělání vyznačuje. Např. podle katalogu pro český jazyk a literaturu mají maturanti umělecký text pouze analyzovat, jeho interpretace už požadována není. Tím ztrácí smysl ústní část zkoušky i předchozí výuka, kterou tato zkouška završuje.
Je zřejmé, že ztrácí-li smysl výuka předmětu, klesá i autorita učitele. Ten je reformou maturity i rámcovými vzdělávacími programy do značné míry zbaven možnosti podílet se na tvorbě obsahu a smyslu vzdělání. Jeho pozornost se má zaměřit především na formální stránku výuky. Pokud by se učitel vzepřel a nerespektoval předepsané požadavky, riskoval by neúspěch žáků, svou profesionální pověst i pověst školy.
Nová maturita zavádí také velice problematický způsob hodnocení výkonu zkoušeného žáka: známku z ústní části má totiž na základě standardizovaných kritérií navrhnout hodnotitel, který předmět v dané třídě neučil. Přitom pouze „kmenový" učitel může v dostatečné šíři i hloubce posoudit souvislost mezi tím, co žák u zkoušky předvedl, a vzdělávacími záměry předchozí výuky. Klasifikace, která tuto souvislost nezohledňuje, je objektivní pouze zdánlivě. Ve skutečnosti je jen výsledkem subjektivní představy tvůrců standardizovaných a nadiktovaných norem.
Nejvýznamnější částí nové maturity budou testy, protože jen jejich výsledky je možno srovnávat exaktně. Je proto zcela logické, že právě jim budou učitelé nuceni věnovat největší pozornost. Testové úlohy, vyžadující vždy jednoduchou a jednoznačnou odpověď, jsou však pro velkou část vzdělávacího obsahu zcela nevhodné, neboť je lze použít jen tam, kde je taková odpověď možná. Na výuku mají velmi negativní zpětný vliv, protože všechno učivo, které se vymyká jejich možnostem, jednoduše diskvalifikují. Rozvolňuje to vztah mezi kvalitou vzdělávání a studijními výsledky. Učitele demotivují a nutí k alibistickému přístupu k výuce, protože v případě neúspěchu bude v první řadě zkoumáno to, zda dbal požadavků příslušného maturitního katalogu.
Jak už bylo řečeno, drtivá většina reformátorů českého školství byla a je ochotna diskutovat jen o nepodstatných variantách vlastních představ. Námitky zásadní povahy jednoduše ignorují. Téměř vůbec se nedebatuje o smyslu vzdělání, mechanicky byla převzata teze, že cílem školy je dostatečně vybavená pracovní síla. Novinkou je jen to, že místo o pracovních silách se hovoří o lidských zdrojích a že vědomosti a dovednosti byly vystřídány kompetencemi. Takovou školu nazval Milan Machovec ve své knize Filosofie tváří v tvář zániku velmi výstižně dílnou odlidštění a není divu, že nadvláda ideologie práce zredukované na pouhý ekonomický faktor je hlavní příčinou poklesu úcty ke vzdělání, a následně i jeho kvality. Škola už nemá vzdělávat v komeniánském či osvícenském smyslu, má se stát zařízením na produkci „instantních kompetencí".
Konečně se naplňují cíle stanovené v tereziánské studii Příspěvky k podpoře lidového vzdělání (1778): „Nechť se učí dítě jen to, kolik potřebuje pro svůj budoucí stav. Všechno, co jde nad to, je od zlého a slouží pouze tomu, aby dítěti zamotalo hlavu a aby se z něj udělal, ne-li velký, tedy malý blázen, jenž pak už nikdy nevěnuje svoji pozornost záležitostem, které mu leží před očima, ale zabývá se naproti tomu spekulacemi, čímž je vymýcena pohoda a láska k povolání a k práci."
Nová státní maturita názorně ukazuje směr, kterým se naše školství chce ubírat, pokud se nestane něco nepředvídaného. Vzdělávání se podřídí byznysu, jeho obsah a cíle budou ovlivňovány zájmy podnikatelských subjektů a roli nejstarostlivějších strážců jeho kvality si přisvojí především velkoproducenti testů a tvůrci projektů. Učitel se vnějším tlakům přizpůsobí. Protagonisté reforem budou tvrdit, že pouze zohledňují požadavky praxe. Jenže, jak napsal Karel Kosík ve své Dialektice konkrétního: „Bez existenciálního momentu, tj. bez boje o uznání, který prostupuje celým bytím člověka, klesá praxe na rozměr techniky a manipulace."
Autor je učitel.