Americká administrativa prakticky odmítla dopis bývalých politiků z někdejšího východního bloku prezidentu Baracku Obamovi, který byl zveřejněn ve čtvrtek 16. července. Dochází tak k naplnění slov francouzského politologa Dominique Moisiho: „Vyhlášení Lecha Wałęsy nebo Václava Havla nezmění politiku USA. Může nanejvýš vyvolat několik ujištění, která budou mít za cíl uklidnění partnerů."
O dopis a jeho teze neprojevili zájem nejen Američané, ale ani západní Evropa. Ta prakticky nereagovala vůbec a média dopis podepsaný v minulosti velmi využívanými osobami jako je Havel nebo Wałęsa v podstatě přijala jako informaci druhého řádu. Jako by si „nová" Evropa uvědomila, že jde o závan starých dob a schémat, ve kterých jsou signatáři zakořeněni, a že tento hlas několika jednotlivců „staré" Evropy škodí nejen Evropanům, ale i jejich spojenectví s USA. Zcela nejotevřeněji to vyjádřila AFP, když v souvislosti s dopisem napsala, že se jedná o útok na administrativu Baracka Obamy.
Na téma dopisu se v Americe diskutovalo hned 16. července v German Marshall Fund of the US. „Otec" dopisu Alexandr Vondra obhajoval jeho teze a vyjádřil obavu, že „někteří jsou méně odolní pokušení uzavřít dohodu s Ruskem". Za dopis se ale nepostavila ani přítomná bývalá ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová, podle níž je střední a východní Evropa obětí vlastního úspěchu, protože integrací se Západem přestala dělat těžkosti USA. „Musíte být potěšení, že nejste pro tuto administrativu větším problémem. Má mnoho jiných. Musíte pociťovat satisfakci, že nejste centrem zájmu," prohlásila Albrightová.
Jednoznačné odmítnutí tezí v dopisu Baracku Obamovi potom na dotaz polské agentury PAP vyslovil Philip J. Crowley z ministerstva zahraničních věcí USA: „S veškerou vážností, ale nesouhlasíme s tezí, že ignorujeme výzvy v tomto regionu. Administrativa usilovně pracuje na nápravě a rozšíření vztahů s Evropou, včetně států střední a východní Evropy."
Reakce z Bílého domu potom přišla prostřednictvím mluvčího Rady národní bezpečnosti Bena Changa, který zejména podtrhl myšlenku, že „prezident usiluje o nápravu vztahů s Ruskem a podle našeho soudu by to bylo také výhodné také pro Evropu."
A jaké jsou důvody amerického odmítnutí dopisu bývalých politiků ze „staré" Evropy? Cornelius Ochmann, expert německé Bertelsmannovy nadace, připomíná: „Dnes je v zájmu USA oslabení nukleárních choutek Iránu a KLDR, držet v šachu Čínu, zajistit transport pro vojsko v Afghánistánu. Jsou Polsko nebo Čechy schopné podpořit Washington v těchto otázkách? Ne. Může to udělat jedině Rusko. A tak chce Obama ‚reset vztahů'." Ochmann také dodává, že se diví iluzím o Americe, která se nikdy neřídila zájmem spojenců, bez ohledu na to, zda se jednalo o Brity, Němce či Poláky, ale pouze vlastními zájmy. Východní Evropa prý přestává mít pro Washington prioritní význam. A co dělat, jestliže východní Evropa nemůže počítat se zájmem USA? Potom se podle Ochmanna musí věnovat hře na vlastním bojišti. Posilovat EU, rozvíjet společnou zahraniční politiku, posouvat kupředu integraci.
Dopisem, reakcemi amerických představitelů i názory expertů se jako červená nit vine vztah k Rusku. Ani v Moskvě však dopis nevzbudil nějaký podstatný zájem. Za uvedení snad stojí jen hodnocení listu Nězavisimaja gazeta, který si všímá tónu dopisu, v němž je podle něj více „servility než pocitu národní hrdosti", za kterou v minulosti signatáři bojovali. Ruský deník potom připomíná, že došlo k rozkolu v prostředí elit států východní Evropy a dělící linií má být vztah k Rusku. Idealisté - signatáři dopisu, koncentrují svou pozornost do minulosti, realisté tvrdí, že stálé otevírání historie může poškodit rozvoj regionu.
Vraťme se ovšem ještě k hodnocení francouzského politologa Dominique Moisiho. Soudí, že nářky na nezájem Spojených států o Evropu jsou i v západní Evropě. Důležité je prý v takové situaci nereagovat instinktivně a neplakat „už nás nemáte rádi". Moisi soudí, že odpověď na některé teze dopisu neleží ve Washingtonu, ale v Evropě. „Přednášel jsem v tomto roce šest měsíců na Harvardu," dodává. „Tam se o Evropě nemluví, ona neexistuje."
Převzato ze serveru Res Publica, redakčně kráceno