Blížící se parlamentní volby v Německu charakterizuje absence velkých politických témat, což ale sociálním demokratům ubližuje víc, než jiným stranám.
„Merkelová by si pomalu měla začít připravovat krabice na stěhování," prohlásil v nedávném rozhovoru pro týdeník Der Spiegel sebevědomý šéf německých sociálních demokratů (SPD) Franz Müntefering a vychválil přednosti svého kandidáta na kancléře a nynějšího německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera. Potíž je, že se svým názorem zůstává prakticky osamocen. Nedávný průzkum veřejného mínění prokázal, že 85 procent Němců totiž tak nějak počítá s tím, že v zářijových parlamentních volbách zvítězí právě kancléřka Angela Merkelová a její CDU. Podle médií by se musel stát zázrak, aby SPD, která utrpěla neočekávaně silný debakl v červnových volbách do evropského parlamentu, neprohrála na celé čáře v krátkém čase podruhé.
Média se shodují, že SPD má stále značný problém s tím, jak přilákat voliče. Strana dál platí za hluboce nepopulární „Agendu 2010", v jejímž rámci před pěti lety přistoupila k radikálním sociálním škrtům. Reforma tehdy sice pomohla oživit ekonomiku a posílila i ochranu sociálního systému vůči finanční krizi, nicméně „cenou za to bylo, že strana ztratila silné jádro svých stoupenců z řad dělníků", podotýká The Financial Times Deutschland.
Když chybí Schröder
Určitá bezradnost sociálních demokratů byla znát už na jejich předvolebním sjezdu, který se konal v půli června. Zaznívala na něm okřídlená marketingová hesla typu „Sociálně a demokraticky pro Německo" či „Skončila tržně radikální doba", nicméně sám volební lídr Steinmeier na sjezdu zároveň obhajoval „Agendu 2010", čímž jako by jedním dechem razil dvě protichůdné vize - politiku akumulace kapitálu v kombinaci se sociálně tržním hospodářstvím. Aniž by dal jasnou odpověď na to, jak se strana chce popasovat s ekonomickou krizí, Steinmeier vyzval k „vykasání rukávů" a otevřeně prohlásil, že SPD se má stát „stranou nového středu", aby upoutala co nejvíce voličů. Podle médií si přitom ale nevšiml, že značná část tzv. dělnického středu už k voličům SPD dávno nepatří, a podle významného mlčení k této otázce se zdá, že nynější SPD podobná bolavá témata není s to ani uchopit.
Der Spiegel k tomu ale poznamenává, že od voličů není tak zcela fér, že se k SPD obracejí zády, protože její podíl na reformách i na chodu koaliční vlády kancléřky Merkelové byl spíše pozitivní. Sám Steinmeier odvedl coby ministr zahraničí velký kus práce a ministr financí Peer Steinbrück pro změnu pevnou rukou prokormidloval Německo finanční krizí. „Veřejná podpora sociálním demokratům klesá už od roku 1998, ale Gerhard Schröder tento úbytek dokázal razantními kampaněmi, které byly zaměřeny více méně jen na jeho osobu, vždy vyrovnat," cituje týdeník Manfreda Güllnera ze střediska pro výzkum veřejného mínění Forsa, čímž připomíná další slabou stránku SPD - nevýrazného volebního lídra. „Vypadá trochu staře a unaveně a použitě, spíš jako Merkelové strýček než soupeř," napsal na Steinmeierovu adresu Der Spiegel, zatímco bulvární Bild ho rovnou označil za „spící želvu". „Steinmeier je tím nejlepším kandidátem, kterého SPD v tuto chvíli může postavit do boje," míní The Financial Times Deutschland. „Je to ale spíš kritika absence vhodných lidí ve straně, než pochvala pro Steinmeiera."
Ve snaze pozvednout topící se rating tak nyní SPD nečekaně sáhla po Katharině Saalfrankové, profesionální učitelce a psycholožce, která už pět let vede televizní reality show Superchůva. Žena, která s kamerou v patách navštěvuje problémové rodiny, kde otci pijí, matky jsou zoufalé a děti bez dozoru, se má nyní stát tváří volební kampaně. Média si na této volbě smlsla a jízlivě připomínala, že v minulosti sociální demokracii pomáhaly takové veličiny jako Heinrich Böll či Günther Grass, zatímco nyní už Steinmeierovi ke spokojenosti určitě chybí jen legendární zpěvák diskotékových Modern Talking Dieter Bohlen. Ani v nižších patrech samotné SPD nepanuje nad volbou Superchůvy žádné velké nadšení, tím spíš, že německý Svaz na ochranu dětí už čtvrtým rokem všemožně bojuje za zákaz jejího pořadu. Sama Katharina Saalfranková navíc tvrdí, že s volební kampaní nebude mít nic společného a že se rozhodně nechystá agitovat pro SPD třeba na školách, čímž celá kauza získává ještě přízračnější - a z pohledu sociální demokracie i tragičtější - nádech.
Obamův vstup
Zvláštní přitom je, že žádná zvláštní chvála nepadá ani na hlavu nynější kancléřky Angely Merkelové, která je přesto podle Der Spiegel „odsouzena k vítězství". Platí pro ni přitom více méně vše, co pro Steinmeiera. Nedostatek schopností pro vedení volební kampaně ji v roce 2005 málem připravil o vítězství, neboť voliče svými sáhodlouhými projevy dokázala spolehlivě unudit. Podle expertů je také spíš úřednice než politička, chybí jí vášeň, nedokáže přijít s vizí, natožpak nadchnout davy. „Přesto během čtyř let v úřadu kancléřky vytvořila zdání jakýchsi až mystických kvalit," míní Richard Schütze, ředitel jedné z berlínských poradenských a PR agentur. „Je stejně málo věcná a bez emocí jako Steinmeier, ale naučila se, jak ukazovat svou moc, a ví také, kdy se usmát a kdy mlčet."
Do voleb navíc bude vstupovat s aurou moci, kterou si získala za poslední čtyři roky, a se štítem, na kterém není žádná větší chyba, což ale není ani tak důsledek její geniality, jako spíš snahy vyhýbat se problémům s takřka až prezidentskou nezúčastněností, poukazují experti.
Nečekaně jí znovu do křesla kancléřky nedávno pomohl i americký prezident Barack Obama. Na jejich společné tiskové konferenci po summitu G8 v italské L´Aquille Merkelová Obamovi řekla, že se ještě musí připravit na předvolební kampaň, na což šéf Bílého domu zareagoval: „Ale jděte, vy už jste přece vyhrála. Nevím, proč si ještě děláte starosti."
Podle zdrojů z SPD Obamova slova Franka-Waltera Steinmeiera „udivila a zklamala". Všichni kandidáti na post německého kancléře totiž už tradičně před volbami jezdili na návštěvu USA, nicméně lidé ze Steinmeierova okolí už nyní hovoří o tom, že plánovaná schůzka s Obamou vlastně nemá ani smysl. „SPD by po letech účastí v koaličních vládách možná měla skončit v opozici," nabízí řešení politolog Berlínské svobodné univerzity Bernhard Wessels. „Konečně by tak získala možnost se zkonsolidovat a znovu najít sebe sama."