Podle českých médií to byla „velká plynová revoluce". Projekt Nabucco, který má snížit energetickou závislost Evropy na Rusku, skutečně pokročil. Jen mu dál chybí plyn.
Premiéři čtyř zemí EU -- Maďarska, Rakouska, Bulharska a Rumunska - a Turecka v Ankaře podepsali mezivládní dohodu o výstavbě plynovodu Nabucco, jímž by měl do Evropy proudit zemní plyn z oblasti Kaspického moře. Projektu byla dána zelená, byť se zatím nenašel jediný stát, který by do Nabucca dodával plyn. V Turecku se přesto mluví o „historické události", protože Ankara nyní bude moci značně posílit svůj vliv na Evropskou unii. A Rusku přibyly vrásky na čele.
Plynovod Nabucco má měřit 3300 kilometrů a měl by začít fungovat v roce 2014, přičemž jeho výstavba by ročně měla stát bezmála osm miliard eur. Všechna tato čísla jsou ale jen orientační, protože, jak připomíná prestižní hongkongský deník Asia Times, Nabucco dnes zatím nemá nakreslenou ani konkrétní trasu, kudy by mělo vést. V každém případě ale bude navazovat na už existující plynovod vedoucí z ázerbajdžánského Baku přes gruzínské Tbilisi do tureckého Erzerumu a přes Balkán by měl vyústit v Rakousku. Potud teorie, k jejíž realizaci se EU nynějším podpisem smlouvy přece jen přiblížila, byť zatím jen po formálně právní stránce. To, co vyřešeno ještě nebylo, je ale mnohem zajímavější. Podivná je například skutečnost, že Nabucco je projektováno tak, aby do Evropy doneslo 31 miliard kubíků zemního plynu ročně, což je ovšem jen necelých pět procent evropské spotřeby plynu, a ono kýžené „snížení závislosti" na Rusku, které dodává hned čtvrtinu evropské spotřeby, bude spíše symbolické.
I k tomu je ale zapotřebí onen plyn, a ten Nabucco nemá. Obecně se předpokládá, že hlavním dodavatelem má být Ázerbajdžán a svými zásobami by teoreticky mohly přispívat také Turkmenistán, Irák, Egypt a podle agentury Bloomberg by se dalo čerpat i ze Sýrie. Středoasijské země jsou ale smluvně vázané s Ruskem a hlavně Čínou, rozsáhlé zásoby v Íránu jsou zablokovány mezinárodními sankcemi a neslavnou pověstí Teheránu jako nespolehlivého dodavatele a ázerbajdžánský plyn sám o sobě k naplnění Nabucca nestačí. Turecký premiér Recep Erdogan účastníky jednání v Ankaře ujišťoval, že s podpisem smlouvy o výstavbě plynovodu o něj zájem exportérských zemí logicky poroste, čímž ovšem na druhou stranu jen přiznal, že plynovod Nabucco se začne stavět bez jakýchkoli záruk, tak nějak nazdařbůh.
Začíná licitace
A s dodavateli to zatím nevypadá nijak nadějně. Irácký premiér Núrí Málikí při návštěvě Ankary prohlásil, že by EU mohla kupovat až 15 miliard kubíků plynu z Iráku, nicméně případný optimismus zchladil mluvčí irácké vlády, podle něhož Nabucco ve hře rozhodně není. Ázerbajdžán zase tvrdí, že je s to pokrýt potřeby Nabucca, ale za podmínky, že se mu bude celý projekt zdát finančně výhodný. Ázerbajdžánský prezident Ilcham Alijev prozatím označuje Nabucco za „syrový" projekt a jeho státní plynárenská společnost nedávno uzavřela dohodu o dodávkách s ruským Gazpromem. Rusko si v jeho rámci zaplatilo čestné místo na seznamu přednostních odběratelů plynu z naleziště Šach-Deniz, které by mělo být podle představ strůjců projektu zároveň hlavním zdrojem suroviny i pro Nabucco.
Pro nový plynovod se zatím vyslovil jen prezident Turkménie, který je nyní s Moskvou na kordy. Měl totiž s Gazpromem smlouvu na odběr 50 miliard krychlových metrů plynu ročně, ale ruský monopol loni své odběry prudce snížil, čímž zavinil výbuch na jednom z turkmenských plynovodů. Naděje pro Nabucco ale i tak není příliš vysoká, protože má být v dohledné době uveden do provozu plynovod vedoucí z Turkmenie do Číny, kam by mělo plynout 40 miliard kubíků ročně. Pokud ho Turkmeni skutečně naplní, na Nabucco už jim prakticky nic nezbude.
Tuto situaci si jasně uvědomuje i Bílý dům, pro který je Nabucco příležitostí, jak významně posílit svazky Gruzie a dalších zemí regionu se Západem. K podpisu smlouvy o Nabuccu proto do Ankary přiletěl zvláštní vyslanec prezidenta Obamy pro energetické otázky ve Střední Asii Richard Morningstar, který zdůraznil, že účast Turkmenie je pro celý projekt kritická. Jak své postavení vnímají v Turkmenii není zatím jasné, protože její prezident do Ankary nedorazil, čímž jakoby vzkázal, že pro licitaci o turkmenské účasti se bude třeba se namáhat až do Ašchabádu. Ostatně, v nadcházejících měsících se s podbízejícími se delegacemi z EU a Spojených států dveře netrhnou ani v metropolích ostatních středoasijských republik.
Turecký triumf
Všechna tato fakta na první pohled hrají do karet Gazpromu, který by si tak mohl dál uchovat svou významnou roli hlavního dodavatele Evropy. Opak je ale pravdou. Smlouvu v Ankaře totiž podepsalo i Bulharsko, jehož nový premiér Bojko Borisov požaduje přinejmenším dočasné moratorium na všechny energetické projekty, tudíž i na společný rusko-bulharský projekt plynovodu South Stream, který je považován za konkurenta Nabucca.
South Stream je přitom rovněž plynovodem spíše ve snech politiků, než v realitě. Má vést po dnu Černého moře přes Balkán do střední a jižní Evropy, ale i jeho termíny výstavby se změnily už několikrát a nyní se zdá, že první trouby by se mohly začít pokládat teprve v roce 2015. Gazprom tvrdí, že plyn ze South Streamu bude mnohem levnější než z Nabucca a ruský ministr energetiky ještě v květnu navíc tvrdil, že South Stream bude postaven dřív než Nabucco. Pod South Streamem ovšem zatím chybí ještě podpis Rakouska a pokud ho nyní zpochybní i Bulharsko, začne Gazprom za Nabuccem zaostávat.
V těchto dostizích plynovodů například ruský zpravodajský server lenta.ru za vítěze překvapivě tipuje spíše Nabucco, zatímco Asia Times by si vsadil na South Stream, nicméně připouští, že do Evropy nakonec zamíří plynovody hned dva a možná že také ani jeden. Jasným vítězem souboje o ovládnutí evropského trhu s energiemi je už ale Turecko, jehož pozice vůči EU nesmírně posílila. Nejenže se stalo hybným motorem Nabucca, ale jeho ministr zahraničí Ahmet Davutoglu navíc počátkem července navštívil Moskvu, kde prohlásil, že „turecko-ruská spolupráce nezná hranic". „Chci vyjádřit naši připravenost spolupracovat s Ruskem na South Streamu a jiných projektech," dodal, čímž jinými slovy dal na vědomí, že ať už do Evropy bude mířit plyn odkudkoli, u jeho kohoutků bude vždy stát Ankara.