Ve dnech 16.-17. listopadu navštíví Slavoj Žižek, patrně nejproslulejší a nejinspirativnější levicový teoretik dneška, Prahu. Sedmnáctého listopadu 2011 Žižek osloví účastníky protestu na Václavském náměstí, jenž je organizován hnutím ProAlt, iniciativou pro kritiku reforem a na podporu alternativ. O den dříve, 16. listopadu 2011 v 18:00, zazní v bývalé budově Elektrických podniků, Bubenská 1, jeho velká veřejná přednáška nazvaná „Svoboda v oblacích: hrozby pro veřejné užívání rozumu“ (Freedom in the Clouds: Threats to the Public Use of Reason). Spoluorganizátorem akce jsou Literární noviny.
Následující text navazuje na projev, jímž Žižek oslovil účastníky protestu Occupy Wall Street, kteří již více než půl druhého měsíce okupují Zuccottiho Park, demonstranty spontánně přejmenovaný na Liberty Park, v těsné blízkosti newyorské Wall Street. Amatérský záznam Žižekova projevu opatřený českými titulky lze shlédnout v přiloženém videu.
--
Co dělat poté, až okupace Wall Street a další obdobné protesty skončí -- ony protesty, které začaly kdesi daleko, rozšířily se do centra a nyní se, posílené, šíří do celého světa? Mezi velkými hrozbami, kterým demonstranti čelí, je mimo jiné i to, že by mohli propadnout sebelásce. V tomto týdnu během obdoby okupace Wall Street v San Franciscu oslovil jistý muž dav s výzvou, aby se na protestu chovali tak, jako kdyby se jednalo o ozvěnu hnutí hippies ze 60. let: „Ptají se nás po našem programu. Nemáme žádný program. Jsme tu proto, abychom si užívali.“
Karnevaly jsou laciné -- skutečným testem jejich hodnoty je to, co po nich zůstane den poté, jak se náš každodenní život změní pak. Protestující by si měli osvojit lásku k tvrdé a trpělivé práci -- jsou počátkem, nikoliv koncem. Jejich základní poselství zní: tabu bylo zlomeno; nežijeme v nejlepším možném světě; smíme -- ba jsme dokonce povinni -- promýšlet alternativy.
Po vzoru jakési hegelovské triády se západní levice vrátila do bodu nula: poté, co se rozešla s takzvaným „esencialismem třídního boje“ ve jménu plurality protirasistických, feministických a dalších zápasů, se kapitalismus opětovně vynořuje jako náš klíčový problém. Naše první ponaučení tedy zní: neobviňujme lidi a jejich problémy. Naším problémem není korupce nebo chamtivost; to systém nás nutí ke zkorumpovanosti. Naším řešením není „Main Street namísto Wall Street“, ale změnit systém, ve kterém se Main Street nemůže obejít bez Wall Street.
Zbývá nám ještě ujít dlouhou cestu, přičemž co nevidět budeme čelit skutečně vážným otázkám – nikoliv otázkám po tom, co nechceme, nýbrž po tom, co chceme. Jaké společenské uspořádání může nahradit stávající podobu kapitalismu? Jaký druh nových vůdců potřebujeme? Jaké nové orgány, a to včetně orgánů kontroly a represe? Je nesporné, že alternativy 20. století nefungovaly.
Jakkoliv je vzrušující oddávat se slastem „horizontální organizace“ protestujících mas s jejich egalitářskou solidaritou a se svobodnými debatami bez pevně stanovených mantinelů, neměli bychom ztrácet ze zřetele tuto radu G. K. Chestertona: „Mít jen otevřenou mysl neznamená nic; smyslem otevření mysli je -- stejně jako je tomu s ústy – její opětovné uzavření o něco pevného.“ To platí také pro politiku v dobách nejistoty: debaty bez pevně stanovených mantinelů budou muset získat konkrétní obrysy nikoliv jen v podobě nějakých nových Pánů-Signifikantů, ale také v podobně konkrétních odpovědí na starou leninskou otázku: „Co dělat?“
Na přímé konzervativní útoky není těžké odpovědět. Jsou protesty neamerické? Když konzervativní fundamentalisté hlásají, že Amerika je křesťanský národ, neměli bychom zapomínat, co je to křesťanství: Duch Svatý, svobodné egalitářské společenství věřících spjatých vzájemnou láskou. To protestující ztělesňují Duch Svatý, zatímco pohané na Wall Street se klaní falešným modlám.
Jsou protesty násilné? Přiznejme si, jejich jazyk může někomu násilně znít (okupace atd.), jsou však násilné jen v tom smyslu, v němž byl násilný Mahátma Gándhí. Jsou násilné, protože chtějí učinit přítrž tomu, jak se dnes věci mají – čím je ale toto násilí ve srovnání s násilím nezbytným k hladkému chodu globálního kapitalistického systému?
Nadávají jim do zkrachovanců – nejsou ale skutečnými zkrachovanci lidé z Wall Street, kteří obdrželi štědrou vládní pomoc? Nazývají je socialisty – v USA už ale socialismus existuje: socialismus pro bohaté. Jsou obviňováni z toho, že nemají respekt k soukromému vlastnictví - avšak spekulace na Wall Street, které vedly k finanční krizi v roce 2008, zničily více těžce vydobytého soukromého vlastnictví, než kolik by ho dokázali zničit protestující, a to dokonce i kdyby tak činili dnem i nocí – jen pomyslete na tisíce zabavených domů.
Nejsou to komunisté, pokud si pod komunismem představujeme systém, jenž se zaslouženě zhroutil v roce 1990 -- a pamatujte, že komunisté, kteří jsou dnes stále ještě u moci, spravují ten nejbezohlednější druh kapitalismu. Úspěch čínské varianty kapitalismu je zlověstným symptomem dokládajícím, že sňatek mezi kapitalismem a demokracií čeká brzký rozchod. Protestující jsou komunisty pouze v jednom jediném smyslu -- totiž že jim na srdci leží osud takzvaných „commons“, společně sdílených statků přírody a vědění, jejichž bytí a nebytí je ohrožováno dnešním systémem.
Jsou osočováni jako snílci, skutečnými snílky jsou však ti, kteří si myslí, že věci mohou pokračovat donekonečna tak jako doposud, nanejvýš jen s drobnými kosmetickými změnami. Nejsou to snílci; jen se probouzí ze snu, který se mění v noční můru. Neničí nic, jen reagují na to, jak systém postupně ničí sám sebe. Všichni známe klasický výjev z kreslených filmů: kočka dospěje na okraj propasti, ale dál pokračuje v chůzi; začne padat, teprve když pohlédne dolů a všimne si propasti pod sebou. Protestující jen připomínají těm u moci, aby pohlédli pod sebe.
To je ta snadnější část jejich údělu. Protestující by se neměli obávat pouze svých nepřátel, ale také falešných přátel, kteří předstírají, že je podporují, ve skutečnosti ale usilovně pracují na tom, aby jejich protest rozmělnili. Stejně jako nám prodávají kávu bez kofeinu, pivo bez alkoholu, zmrzlinu bez tuku, tak se ti u moci budou pokoušet protesty vydávat za neškodné moralistické gesto.
„Klinčovat“ v boxu znamená držet tělo protivníka jednou nebo oběma rukama tak, abychom předešli nebo se vyhnuli jeho úderům. Reakce Billa Clintona na protesty na Wall Street je ukázkovým příkladem politického „klinčování“. Bill Clinton se domnívá, že protesty jsou „při zvážení všech pro a proti… pozitivní věc“, obává se však mlhavosti celé věci: „Musí se dožadovat něčeho konkrétního, a ne jen být proti něčemu, protože když jste jen proti něčemu, někdo jiný zaplní vakuum, které tak vytváříte,“ nechal se slyšet. Clinton naznačil, že by demonstranti měli podpořit plán prezidenta Obamy na tvorbu nových pracovních míst, čímž by podle něj vznikl „v příštím půl druhém roce milion pracovních míst“.
V tomto stádiu bychom se rozhodně měli vyvarovat takto rychlého převodu energie protestů na soubor konkrétních pragmatických požadavků. Ovšem, protesty vytvořily vakuum – vakuum ve sféře hegemonické ideologie a my teď potřebujeme čas k tomu, abychom toto vakuum zaplnili náležitým způsobem, jedná se totiž o těhotné vakuum, průlom pro invazi skutečně nového.
Demonstranti vyšli do ulic, protože už měli dost světa, v němž recyklace plechovek od Coca-Coly, pár dolarů věnovaných na charitu nebo zakoupení capuccina, z něhož jde jedno procento na nápravu problémů rozvojového světa, stačí k tomu, aby se cítili dobře. Poté, co jsme připustili outsourcing práce a mučení, a poté, co jsme se smířili s tím, že seznamovací agentury fakticky provádějí outsourcing našeho randění, jim došlo, že po dlouhou dobu dovolovali, aby se předmětem outsourcingu stala dokonce i jejich politická angažovanost -- a tak to všechno chtějí zpět.
Umění politiky mimo jiné spočívá i v tom, trvat na dílčím požadavku, jenž navzdory tomu, že je dokonale „realistický“, rozrušuje samotné jádro hegemonické ideologie: tj. požadavku, jenž je dokonale uskutečnitelný a legitimní, a přesto je de facto nemožný (takovým případem bylo všeobecné zdravotní pojištění v USA). Až protesty na Wall Street skončí, měli bychom na lidi apelovat, aby takové požadavky vznášeli – zároveň je však důležité zachovávat si od nich odstup, neboli slovy Alaina Badioua, zůstávat „odečteni“ od pragmatického pole praktického vyjednávání a „realistických“ návrhů.
Nikdy bychom neměli ztrácet ze zřetele, že jakákoliv debata tady a zde nezbytně zůstává debatou na nepřátelské půdě: k tomu, abychom jí vtiskli nový obsah, potřebujeme čas. Vše, co nyní řekneme, může být uzurpováno našimi nepřáteli – snad jen s výjimkou našeho mlčení. Toto naše mlčení, toto odmítnutí dialogu, odmítnutí všech podob „klinčování“ je naším „terorem“, zlověstným a hrozivým, takovým, jakým by každý správný teror měl být.
Slavoj Žižek v Zuccotti Parku na Manhattanu:
Přeložil a českými titulky opatřil Radovan Baroš.
-
|2011-11-03 21:09:27 Barák - polopravdyŽižek svůj projev doplnil 27.10.2011 do souvislého textu zde http://www.inthesetimes.com/main/article/12188/, v němž mj. odpovídá na útoky pravice, že protestující jsou
- neameričtí
- násilní
- hnutím ztracenců
- socialisty
a nerespektují soukromé vlastnictví.
S tím vším se Žižek brilantně vyrovnává.
A na obvinění z komunismu mj. odpovídá i pozitivně:
The only sense in which the protesters are communists is that they care for the commons--the commons of nature, of knowledge--that are threatened by the system.
Ejhle komunismus!
Rehabilitaci pojmu vítám.
-
|2011-11-03 21:16:59 Jitka BartošováOpakování je matka moudrosti...A někteří evropští politici očividně stále nepochopili. Myslím, jsme v situaci, kdy každý postkapitalistický postpolitik prochází "sofiinou volbou"....... Buď stát nebo banky.... Přičemž banky si výtečně zajistili, jak postpolitiky svést jedině svým velmi lukrativním a pohodlným směrem....vlastně netřeba zvolit....stačí pouze platit a platit a platit směrem od státu k bankám....a banky NÁM NAŠE peníze blahosklonně opět zapůjčí..... A "nečekaně" banky bohatnou a státy chudnou :) Dramaticky... Že rekapitalizace....Krádež se dá nazvat různě....My Češi víme, že ten systém jsme vypilovali v hektickém porevolučním zápalu svobody....zápalu asi že mozkových blan...a ještě nejsme vyléčeni..... Pochybuji, že globálně by banky měly tajný ušlechtilý strategický záměr, jak propojit svět směrem k rozjásané demokratické solidární a prosperující budoucnosti všech.... bez politiků i voličů....I když...."bez politiků" zní lákavě.....ALE.....hodláme skutečně risknout, zda bankéř se ukáže být Matkou Terezou a ne Mussolinim??? Historická zkušenost prokazuje velký nedostatek svatých :) A možná....Příliš časté Opakování je matka...spíše... blbosti...než moudrosti. Proč děláme furt ty samé chyby? Krásný den.
-
|2011-11-03 22:46:35 BarákSofiina volba? Kdo bude za pár let vědět o Styronovi a jeho bestselleru (dobře prodejném dílku)? Je to jen remake...
A co takhle ke kořenům: Sofoklés, Antigona. Viz k tomu geniální rozbor Hegelův ve Fenomenologii ducha.
Rozpor poslušnosti vůči zákonům obce a poslušnosti vůči zákonům rodiny - zákonům dne a zákonům noci... Ejhle volba!
proc to vsechno opakujou?