Během nedávných bojů o prodloužení podpor v nezaměstnanosti američtí konzervativci vyrukovali s otřepanou argumentací, podle níž prý program podporuje lenost.
Například republikánský senátor Judd Gregg řekl, že navýšení dávek v nezaměstnanosti lidé chápou jako „povzbuzení, aby si nehledali práci". Publicista Pat Buchanan prohlásil, že rozšiřování těchto výhod bude znamenat, že „o to více lidí nezačne práci hledat". A komentátor televize Fox News Charles Payne tleskal snahám o zrušení budoucích šeků pro nezaměstnané s tím, že by bránily „lenochům svalit se z pohovky".
Tezi, která se pod tím vším skrývá, shrnul konzervativní komentátor Ben Stein, když prohlásil, že „lidé, kteří byli propuštěni a nemohou najít práci, jsou obvykle lidé se špatnými pracovními návyky a špatnými povahovými vlastnostmi".
Snahou je tedy vytvořit zdání, že nezaměstnanost nemá nic společného se strukturálními ekonomickými silami nebo zmanipulovanou veřejnou politikou, a že odvisí jedině od individuální motivace. Ano, máme věřit, že 15 milionů Američanů bez práce jsou všechno typy George Costanzase (postava z komediálního televizního seriálu Seinfeld, pozn.red.) -parazité, kteří občas předstírají, že si hledají práci prodejce latexu, ale ve skutečnosti jen chtějí plnou lednici a pohodlné křeslo.
Taková teze je samozřejmě nesmyslná. Počínaje liberálem Paulem Krugmanem a arcikonzervativcem Alanem Greenspanem konče se ekonomové shodují, že nezaměstnanost není vyvolána podporou v nezaměstnanosti. Na každé nově otevírané místo je v průměru pět uchazečů, a tak je problémem ve skutečnosti nedostatek volných míst a nikoli nedostatek osobní iniciativy nezaměstnaných.
Proč je ale tento mýtus tak vlivný, že více než třetina Američanů prodloužení podpory v nezaměstnanosti odmítá? Z části je na vině ignorance, která v zemi lidí závislých na televizi přirozeně bují. Působí tu ale i tři jemnější síly.
Té první psychologové říkají blud spravedlivého světa -- mnozí lidé už prostě věří, že svět je ze své podstaty spravedlivý. Tento klam je zakotven v našem myšlenkovém katechismu, podle něhož se milionářem může stát doslova každý. Mýtus o líných nezaměstnaných tak díky tomu může na první pohled dávat smysl, protože spojuje starověké bajky s aktuálními televizními zprávami, které přesvědčivě tvrdí, že dnešní nezaměstnaní si svou neutěšenou situaci zaslouží.
Svou roli hraje i narcismus. V národě, který běžně odlidšťuje neúspěšné „Jiné" nálepkami typu „sociální královna" nebo „bílý odpad", sebestředná kultura připisuje úspěchy jen naší nadlidské schopnosti. Mýtus o líných nezaměstnaných na tuto domýšlivost sází, pomáhá těm, kdo práci ještě mají, bát se případné nezaměstnanosti a vnímat ten strach jako posilovací dávku sebezdokonalování. Máš stále práci, říká mýtus, protože jsi lepší než nezaměstnaní.
A konečně je tu surový strach, zřejmě mocnější než všechna ta arogance. Zprávy z pracovního trhu jsou stále děsivější, a tak lidé, kteří stále ještě práci mají, pochopitelně touží po obranném mechanismu, který by jim pomohl vyrovnat se s přetrvávající úzkostí z propuštění. A mýtus o líných nezaměstnaných jim nabízí přesně ten uklidňující pocit, že mají situaci pod kontrolou. Pokud, jak mýtus naznačuje, mají lidé bez práce opravdu „obvykle špatné pracovní návyky a špatné povahové vlastnosti", bude těm stále ještě zaměstnaným prostě stačit chovat se lépe, než ti nezaměstnaní.
Všechny tyto diskuse ale přitom odvádějí pozornost od toho, jak obchod zabíjí pracovní místa, a jak se na devastaci ekonomiky ve skutečnosti podílejí daňové a rozpočtové škrty. Konzervativní pohádka o líných nezaměstnaných přitom ale není jen takovým dočasným rozptýlením. Mýtus o líných nezaměstnaných je tím samým, čím v minulosti byly například protiatomové kryty na dvorku - také vytváří pocit falešného pohodlí tváří v tvář nepředstavitelné katastrofě. Ovšem s tím rozdílem, že dnes nám už náš osud nediktují vzdálení Sověti -- budoucí apokalypse můžeme zabránit sami, pokud přijmeme realitu a začneme požadovat skutečnou změnu.
Publikováno v In These Times
-
|2010-12-29 06:03:07 Nerevar - Z vlastní zkušenostimohu potvrdit, co s člověkem dokáže pár týdnů nezaměstnanosti udělat. Když je patřičně okořeníte nezbytnou dávkou oznámení typu "ozveme se vám", veškerá vaše činorodost, pracovitost, odhodlání, kreativita, motivace (a další "žádané" vlastnosti) jdou velmi rychle do pekel. Ano, nezaměstnaní jsou opravdu odporně líní a jejich motivace je skutečně ubohá. Mají, co jim patří.
