František Dostál: Staré časy

Email Tisk PDF

 Pivar foto Frantisek DostalS fotografem Františkem Dostálem se naše redakce zná již pět let. Přichází občas na kávu s knížkami svých fotografií. Sedíme, listujeme v nich a on vypráví o starých časech. Jsme rádi, že posílá do svého fotoblogu fotky, neboť je na nich zachycen život v Čechách před mnoha a mnoha lety, což pan Dostál doprovází svérázným komentářem. Tak aspoň i vám přenáší to, co nám v redakci vypráví u kávy…

 

 

 

 

 

Něco málo o kopečku v Libni

V místě, kde se Francouzská ulice začíná sklánět do Vršovic, na jednom domě po levé straně lze objevit nápis U Hulatů. Bývalo zde totiž jedno z pražských řeznictví pana Hulaty.

 Před 2. světovou válkou na scéně svého divadla herec Vlasta Burian zpíval písničku, ze které připomenu jen několik úvodních slov –


Na kopečku v Libni stával plynojem
z blízka i z dálky dělal úžasnej´ dojem.
Na kopečku v Libni vypíná se koule kulatá,
naproti má filiálku firma Hulata...


Do dozpívání písničky jednou na scénu V. Burianovi byla doručena celá uzená kýta. Pan Hulata byl totiž jedním z diváků. Libeňský plynojem býval námětem mnoha fotografů. Mně se ho podařilo kdysi zachytit v měsíci lednu ve spojení s Měsícem...

vycházejcí Měsíc v Libni foto Fr Dostál

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V zimě dokonce padal i sníh...

Nějak jsme sněhovým přídělům odvykli a letos jsme byli poněkud zaskočeni. Kupodivu ale nejčastěji skloňované slovo v průběhu zimní nadílky a mrazů byl název dlouhatánských aut – kamionů.

Ty totiž uzavřely silnice i na několik hodin a jednu dálnici dokonce na celou noc. Kupodivu stály i ve všech třech pruzích, i když pravidla jsou proti. Snad děti cestující s rodiči v osobních autech měly k mání horký čaj. Takže kamiony to jsou, co hýbají světem a povrchem silnic. To tající sníh alespoň dodá zemi tolik potřebnou vláhu...

 

viadukt foto Fr Dostál

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nádraží, které v Praze už neuvidíte...

V nedávném fotoblogu bylo možné spatřit jednu ze soch z barbarsky odstřelené hlavní budovy nádraží Těšnov v roce 1985, které původně neslo název Denisovo.

Tahle budova ale vůbec nebránila výstavbě magistrály. Nyní přicházím s fotografií téměř o 15 let mladší. Překrásná novorenesanční budova z let 1872 až 1875 bývala označována za nejkrásnější nádraží v Evropě vůbec!!! V roce 1985 ji nechal odstřelit městský tajemník vládnoucí partaje A. Kapek. Po listopadu 1989 se odpráskl sám...

 

 

 Denisovo nádraží foto Fr Dostál

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dům, který už rovněž neexistuje

Hodně řečí se vedlo o domě na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí, než rozhodly peníze a ještě větší touha po dalších.

Takže možná již příští rok na jeho místě vyroste skleněná nablýskaná krabice s kancelářemi k pronájmu. Takový další příspěvek ke ztrátě koloritu Václavského náměstí. Jen fotografie dokáže dokladovat předešlé bourání sousedního domu, který měl docela slušnou kulturní úroveň, ale i pověst. Prostě už také neexistuje a o jeho vzhledu leccos prozradí právě už jen fotografie...

 

zmizelý dům 1 foto Fr Dostálzmizelý dům 2 foto Fr Dostál

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V každé době mosty a lávky bývají odlišné...

Všemocný člověk stejně nedokáže zastavit čas. To umí jen fotografie.
V roce 1970 ještě nebývala lávka v Troji a najednou už neexistuje ani dnes. Tenkrát jsem zoologickou zahradu navštěvoval ještě díky přívozu a někdy i po pontonovém mostě. Škoda, že lávku v Troji už ve 14. století nenechal postavit Karel IV., neboť by mohla zřejmě sloužit ještě dnes. Pravda, v závěru 19. století velká voda a klády z vorů Karlův most poškodily, ale jeho oprava na sebe nedala dlouho čekat...

převozník foto Fr Dostál

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jen obyčejná nostalgie, ale...

Převozníka Ciráta z Císařské louky jsem poznal už jako kluk, i když jsem ještě neznal jeho skutečné jméno. Až později jsem se dozvěděl, že se jedná o Karla Vostrovského. I když na Vltavě se dnes pohybují i moderní převoznické lodě, těžko se dnes uvěří tomu, že v Praze bývalo na čtyřicet přívozů.

Na špičce Císařské louky jsem někdy nakoukl do Cirátovy boudy s petrolejkou, abych spatřil uvnitř nalepené nahotiny. Ne, ty jsem tehdy ještě sám nefotografoval. Uvědomuji si však, jak je dobré znát a prožít atmosféru zachyceného. Pak se totiž člověk nedokáže vtělit do namyšlené postavy, která touží být ve fotografii jedině tím správným rozhodčím. Každý z nás taky nedokázal dát dohromady dvoudílnou knihu "Sílu nám dává strana" (Ml. fronta 1982)...

Ovšem podzim roku 1982 byl rovněž posledním pro převozníka Ciráta, který si do pramičky naložil kolečko s lopatou a vyjel si říčním ramenem řeky pro písek určený k posypu. Vyjel si už opravdu naposled. Když později z vody vylovili jeho tělo zjistilo se, že se neutopil. Selhalo mu srdce.

Po Cirátově odchodu se na čas přívozu na Císařskou louku ujala jeho "kocábka". Tak totiž nazval svoji ženu, když v čase protektorátu se mu podařilo uprchnout z vězení. Skrýval se pak v rozbité lodi v Modřanech, kam mu žena přinášela jídlo. Němci si ji předvolávali často na Pankrác, ale ona samozřejmě nikdy nic o svém muži nevěděla...

Cirát ke své přezdívce přišel už jako kluk. Prostě s ničím nedělal žádné ciráty. Byl jedním z milovníků Vltavy, který na Císařské louce plné topolů kdysi dávno ještě naslouchal hlasu světoznámé pěvkyně Emy Destinové, když na Vyšehradě zpívala Libuši...

 

 

prevoznik Cirat foto F Dostal

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 František Dostál (* 21. července 1938, Praha) je současný český reportážní a dokumentární fotograf žijící v Praze. Jeho nejslavnějším souborem jsou Letní lidé, který vytvořil mezi roky 1968–1990 ve Zlenicích na řece Sázavě. Námětem jeho tvorby v posledních 30 letech jsou především lidé pražských ulic. Pro jeho dílo je typický jemný humor těžící z často absurdních setkání více nesourodých prvků na jednom obrazu.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 26 Prosinec 2017 12:20 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB