Příběh o levici /8/: Nové osvícenství. Přitažlivost a meze populismu

Email Tisk PDF

 

marx leviceVýsledky nedávných voleb, a nejen těch posledních, ukázaly, že veřejnost je dezorientována, a ve snaze dát najevo svůj celkový záporný vztah k tradičním stranám (pokud se vůbec dostaví k hlasovacím urnám), volí spíš intuitivně a dává přednost novým stranám, které se nejhlasitěji a s použitím jednoduchých hesel ucházejí o přízeň voličů.

 

 

 

Předchozí části (Mojmír Grygar, autor úvah o levici, je literární teoretik a historik.):

 
Příběh o levici – expozice

Příběh o levici – peripetie /1/: Třídní společnost

Příběh o levici /2/: Zbožní hodnota času

Příběh o levici /3/: Soukromý majetek

Příběh o levici /4/: O příčinách krize

Příběh o levici /5/:Krize jako rozbuška změn

Příběh o levici /6/:  Katarze. Revoluce jako očista, nebo prokletí?

Příběh o levici /7/: O osvětě a špatném svědomí

 

 

Obránci dosavadního stavu sterilní, spíš fiktivní než účinné opozice pravicových a levicových strategií, hovoří o populismu jako o bezprostředním ohrožení demokracie. Ve skutečnosti hesla o přímé demokracii, o zákazu přistěhovalců, o protikorupční transparentnosti nebo o podpoře internetové komunikace nejsou jen výsledkem davových předsudků, ale obsahují kus pravdy. Jenže jde právě o to, že jde jen o ten nebo onen jeden kus. Kdo by měl zřejmé nebo spíš podvědomé impulzy veřejného mínění zařadit do celkové strategie politické a kulturní orientace? Kdo by měl ukázat, že celkový politický program a projekt nelze postavit na jednotlivých a proměnlivých požadavcích? Na které straně by se měli najít lidé, kteří by byli s to dát proměnlivým aktuálním otázkám, které znepokojují většinu lidí, širší perspektivu, dlouhodobý program?


Pan Andrej Babiš má úspěch, protože úspěšně napadl korupční praktiky pravicových i levicových stran, které se kyvadlově střídaly u moci (jednou se dokonce dohodli na neútočení, na „dělení kořisti"). Podařil se mu i husarský kousek – dík lepšímu výběru daní dosáhl vyrovnaného rozpočtu. Kam se na něho pánové Kalouskové a Sobotkové hrabou? Ale vítěz voleb, který třímá v rukou nezpochybnitelné trumfy, sotva bude usilovat o změnu systému. Proč taky? Vždyť jen dík mechanismům kapitalistického hospodářství a demokratické politiky, která odsunula kontrolní funkce státu na vedlejší kolej, mohl on a řada našich dalších velkopodnikatelů dosáhnout mnohamiliardových majetků. Těmto pánům se nedivím, že jim globální kapitalismus vyhovuje a že – v nejlepším případě – budou ulamovat jeho nejnebezpečnější hroty. Ale i to je žádoucí, a z hlediska pozitivního výsledku, byť částečného, je jedno, kdo prosadí pozitivní změnu. Dřív mocní tohoto světa říkali – na chudý lid musí být přísnost. Dnes se kdekdo z těch nejbohatších sklání k lidem na nejnižších příčkách společenského řebříku, aby jim přilepšil, aby zabránil příliš křiklavému rozevírání majetkových nůžek. Že takový křiklavý nepoměr není dobrý, říká dnes kdekdo, pěkné výroky najdete právě tak u Baracka Obamy, jako u předsedkyně Mezinárodního měnového fondu paní Christiny Lagardové, u premiéra Jaroslava Kaczyńského, jako u paní Marine Le Penové.

 

 

Podnikatelé dvojí tváře
Nedávno jsem četl článek o Herbertu Hooverovi, americkém prezidentovi (1929–1933), který měl jakoby dvojí tvář – jako Hyde ztělesňoval nejhorší vlastnosti dravého podnikatele, který se neštítí žádné špinavosti, aby dosáhl svého cíle. Proslulé jsou jeho výroky: – Žijete-li v pekle, musíte jednat jako ďábel. – Nestane-li se člověk ve čtyřiceti milionářem, nestojí za nic.
Později, kdy již nahromadil obrovský majetek, proměnil se, jakoby v Jekylla – za první světové války i po ní organizoval masivní potravinovou pomoc Belgii i jiným evropským zemím zdevastovaným válkou. Charakter našeho miliardáře pana Karla Janečka není tak rozpolcený, ale přece jen to není jen štědrý organizátor charitativní pomoci. Za to, že pomocí burzovních machinací získal velké peníze, nikdo ho nemůže hnát k soudu, ale každý člověk, ať již dnešní kapitalismus přijímá, nebo zavrhuje, nemůže popřít, že pánové, jako Janeček, Babiš, Keller, Tykač, Bakala, Chrenek, Dědek, Sekyra, Valenta a mnoho dalších, o kterých informuje časopis Forbes, by nemohli dosáhnout miliardových majetků, kdyby jim to neumožnil daný hospodářský a politický systém.


Nevím, který právník by dovedl narýsovat dělicí čáru mezi oligarchy, kteří neporušovali zákon, a těmi, kteří dovedli paragrafy obratně obcházet. Buď jak buď, jisto je, že zmínění pánové a tisíce dalších, kteří, jak říká Herbert Hoover, se chtějí ukázat opravdovými muži, kapitalismus budou hájit. Mezi nimi se najdou i dobrodinci, kteří neodmítnou hodit pár drobků ze svých přebytků dolů do hlubiny bídy. Samozřejmě ji nevyrovnají, ale budou mít aspoň dobré svědomí a v encyklopediích pochválí jejich sociální cit a smysl pro charitu. Je otázka, najdou-li se mezi nimi i lidé se svědomím, kteří mohou účinně pomoci postupným odbouráváním křiklavých i skrytých výstřelků globálního kapitalismu přivodit postupný přechod k spravedlivějšímu, vyváženějšímu systému.

 

 

Na počátku bylo slovo
Velké změny v materiální sféře musí být připraveny změnami v duchovní oblasti, ve vědomí velkého počtu lidí. Karel Havlíček měl pravdu, že komunismus by bylo možné uskutečnit jen za předpokladu, kdyby všichni lidé jednali v duchu jeho ideálů. Dějiny potvrdily, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Ale představa ideální společnosti je iluzorní (něco jiného jsou trvalé etické principy) – nic takového ani není možné, protože to odporuje elementárním zákonům přírody, která zná stav rovnováhy mezi protikladnými silami, ale ne dokonalou harmonii. Budiž. Z toho nevyplývá, že lidé mají složit ruce do klína a pasivně čekat, co se bude dít. Zejména nemohou zavírat oči před katastrofami, jejichž příznaky a obrysy nám současnost denně připomíná. Dojde k atomové válce? Dají se do pohybu milionové masy ze zemí postižených suchem a válkami? Jsou hurikány, povodně, tání miliony let starých ledovců, zahřívání moří, tyto stále silnější a častější přírodní pohromy něčím, co nemůžeme ovlivnit? Odkud máme brát sílu čelit těmto hrozbám? Odkud máme brát sílu bojovat proti nim?


Historické děje mají svou vnitřní pružinu a setrvačnost, ale člověk nestojí vůči nim jen jako nevědomá oběť. Na rozdíl od zvířat je s to ovlivňovat a měnit své prostředí. Rozum je jeho ostrou, byť dvousečnou zbraní – na jedné straně pomáhá člověku v boji o život a zlepšuje jeho úroveň, na druhé straně, manipulují-li s ním Hydeové, stává se prokletím. Připomeňme nebetyčný rozdíl mezi atomovou elektrárnou a výrobou atomových zbraní.

 

 

Hranice víry a možnosti rozumu
Náboženství lidem poskytují duchovní ochranu, učí je rozlišovat dobro od zla, odpovídají na základní otázky života a smrti. Na druhé straně, jakmile slouží mocenským zájmům panovníků a církví, stávají se, jak říká Zdeněk Mahler, zbraněmi hromadného ničení. V dnešní době pozorujeme vzrůstající napětí mezi křesťanstvím a islámem, bratrovražedné boje mezi šíity a sunnity, nenávist muslimů a křesťanů k lidem židovského vyznání. Masivní šíření náboženských věr a pověr ve světě zcela zastiňuje možnosti bezvěrců hájit a šířit své pojetí člověka a světa. V mnoha lidech vyvolává pohled na masová shromáždění klečících a klanějících se moslimů negativní pocity, ale ani pohled na lebku svatého Václava, kterou pan kardinál, v čele průvodu prelátů a kněží v bílých a barevných rouchách, předkládá veřícím jako modlu, není lidem kritického myšlení příjemný. Víra pomáhá jednotlivcům i relativně uzavřeným komunitám v každodenním zápase o chléb a důstojnost, ale není s to odstranit materiální příčiny, které ve velkém měřítku brání většině žít, třeba jen skromně, ale v bezpečí, bez útisku a vyřazování.
Na tomto poli se otevírají široké možnosti činnosti, která šíří znalosti, poznání, vědomosti neohraničované a nebrzděné iracionálními, a proto tím sebevědomějšími a agresivnějšími dogmaty, předsudky, rituály. Jde o nové osvícenství, které by bylo s to vstřebat protikladné zkušenosti posledních dvou století, výsledky moderních věd, fyziky, psychologie, sociologie, informatiky, hrůzy válek, odpálení atomové pumy, nebezpečí střetu civilizací. Volaire, Diderot, D'Alambert, Rousseau bojovali proti tmářství podporovanému monarchy a církví, ale nalézali pozitivní ohlas i mezi některými panovníky a aristokraty. Toleranční patent a zrušení roboty císařem Josefem II. je jedinečným důkazem pozitivního vlivu osvícenské filozofie. (Proč pan Halík, prezident České křesťanské akademie, přirovnal Josefa II. ke Stalinovi?) Najdou se mezi velkopodnikateli lidé, kteří právě proto, že dobře znají soukolí globálního kapitalismu (neplést, prosím, s principem tržního hospodářství), pochopí fatální důsledky systému založenému na honbě za ziskem a mocí?

 

 

Zrod sociálního vědomí
Má se za to, že svědomí člověka je výsledkem výsadního působení tisícileté mytické a náboženské zkušenosti. Ale není to celá pravda. Fyziologové docházejí k tomu, že psychické jevy, jako sociální cit, solidarita, altruismus, obětavost, závazný vztah k rodině, kmeni, národu, vznikly přirozenou cestou. (Odkazuji na knihu Františka Koukolíka Sociální mozek, 2006.) Jinými slovy: proti sobectví, nadvládě silnějšího nad slabším, agresivitě a krutosti, proti vlastnostem, které byly člověku na začátku jeho cesty vštípeny přírodní nutností, začaly se vyhraňovat opoziční vlastnosti, bez nichž by kultura, hodná přívlastku lidskosti, humanismu, vůbec nemohla vzniknout. Tento genetický proces kultivovali církevní a náboženští heretikové, filozofové, vědci, básníci a umělci, vymaňující člověka ze společenských a dějinných determinací.


Stále se vracím k jedinečnému dílu antické vzdělanosti, k zápiskům císaře Marca Aurelia, osvíceného vladaře, který ve svých Hovorech k sobě dokazuje, že vědomí dobra a zla, z něhož vyvěrají ctnosti, jako tolerance, láska k pravdě, zdrženlivost, skromnost, povinnosti jednoho vůči druhému a k obci, je dáno přírodním zákonem, závislostí člověka na člověku, na obci a v konečném důsledku na koloběhu kosmu. Nevím, kdo se ujme obtížného úkolu vytvářet a šířit myšlenky a cíle nového osvícenství, ani není důležité, pod jakým znamením se tato činnost bude rozvíjet. Činnost podporující pozitivní lidské vlastnosti, schopnost kritického myšlení a aktivní sepětí člověka se společností nebude potřebovat oporu ve víře v tajemství absolutna nepřístupném obyčejným smrtelníkům. Bude to záchranná práce zaměřená do budoucnosti, do času, který není časem politické praxe dvou tří generací, ale časem lidské tvořivosti, časem dějin.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 06 Prosinec 2017 14:02 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB