Dvacet milionů lidí možná umře hladem…

Email Tisk PDF

Budeme opakovat 19. století, kdy západní velmoci dokázaly liberální instituce, svobodu médií a občanská práva s určitými privilegii spojovat s rasismem a kolonialismem?

 

 

 

 

 

 

Na severovýchodě Nigérie, kde vláda bojuje s teroristy z blouznivého islamistického hnutí Boko Haram, hladomor ohrožuje bezmála dva miliony lidí, z toho půl milionu dětí. OSN nemá peníze na jejich záchranu, a tak alespoň varuje, že zemře přinejmenším každé páté dítě… Nejnovější konstatování faktů navazuje na březnovou zprávu OSN, podle níž svět čelí „největší humanitární krizi od vzniku světové organizace“. „Ocitli jsme se v kritickém bodu dějin. Více než 20 milionů lidí ve čtyřech zemích čelí smrti hladem a suchem. Mnozí další budou trpět různými chorobami a zemřou na ně.“ Zpráva konkrétně hovořila o afrických zemích -- Nigérii, Somálsku a Jižním Súdánu – a Jemenu, který je po více než dvou letech saúdského bombardování (s americkou účastí) sužován mnoha stejnými faktory jako východní Afrika. V Somálsku podle odhadů OSN zoufale potřebuje potravinovou pomoc přinejmenším šest milionů lidí. „Jak se Somálsko neustále přibližuje kalamitnímu hladomoru, stává se vyhlídka na obrovské ztráty lidských životů znovu neodvratnou realitou,“ konstatuje Huffington Post. V Jižním Súdánu, který Západ pod vedením USA „osvobodil“ z pod knuty severosúdánských Arabů, dospěla situace do stavu, kdy by miliony lidí „jedly trávu, pokud by ji našly“. A zpráva OSN z neznámého důvodu nezmiňuje například Keňu nebo Eritreu, kde je přibližně polovina dětí tělesně nevyvinutých a hlad a choroby jejich osud jen zpečetí.

Jemen sice není v Africe, ale více než dva roky pokračující a Západem podporované saúdské bombardování – podle Rijádu je dnes řeč už o více než 90 tisících náletech – srazily beztak už nebohatý Jemen do kolen. Pomoc podle OSN potřebuje přibližně 18 milionů Jemenců, přičemž více než sedm milionů lidí hladoví. Zoufalá situace nutí lidi ke krádežím potravin, aby nakrmili své rodiny, načež se plní jemenské věznice a krize se jen prohlubuje… Mimochodem, na pokraji hladu po letech válčení přežívá i polovina rodin ve „zdemokratizovaném“ Iráku.

Zmíněné krize, či lépe řečeno totální ekonomický a společenský kolaps určitých částí světa, jsou kromě „hmatatelných“ změn klimatu například na Blízkém východě a v Africe vesměs zapříčiněny lidmi: globálně rostoucí chudobu a s ní spojené katastrofy vyvolávají nefunkční státy a jejich vlády, stejně jako konflikty, ale především nezájem bohatší části světa. Příkladem budiž nejen souběžný rekordní růst globálního – a hluboce nehumanitárního -- zbrojního obchodu, ale například i nečinnost Evropy, která raději bezradně čelí (logickému) migračnímu přívalu, nebo i obvykle do humanitárních sloganů zahalené Spojené státy: Trumpova administrativa už oznámila konec financování Populačního fondu OSN a v plánu má i citelné krácení americké zahraniční pomoci.

V praxi jako by se tak začal naplňovat scénář „neliberálního světa“, o němž nedávno pojednávaly Literární noviny ve své tištěné verzi. Bohatý Sever se prostě postupně oddělí od migrace, pokud bude vysoká úmrtnost u konkrétních národů vnímána jako cosi přirozeného, nebude vpouštět „nadbytečné“ migranty a neposkytne konkrétním zemím potraviny a léky. A pokud se vzbouří, mohou velmoci reagovat jak vojensky, tak i technologií genocidy. Sever může Jihu předložit dilema: Buď se sami zkuste postavit na nohy vlastními silami, nebo vymírejte v konkurenčním boji. Postavit se na nohy Jihu zabrání mezinárodní finanční instituce nebo války, ale počet obyvatel může poklesnout. „Prodat“ to západní veřejnosti lze třeba líbivými hesly Karla Poppera nebo s argumenty o záchraně civilizace před zkrachovalými státy a terorismem.

Takový svět se automaticky zbaví „globálních hrozeb“. Jako první odpadne problém globálních pandemií, protože vysoká úmrtnost ve třetím světě už nikoho ve vyspělém světě nebude zajímat, třebas i jako tichý souhlas s řešením „přelidněnosti“ planety. A k tomu všemu stačí několik let či dekád a třebas i to, že se děti ve školách začnou učit na svět dívat očima Rudyada Kiplinga a nikoli Mahátmy Gándího. „Neliberální řád“ může efektivně vyřešit i problém terorismu – současný nadnárodní sítový terorismus je dítětem globalizace, neboť tyje z jejích výdobytků: svobody migrace, volného pohybu kapitálu a multikulturnosti velkých západních měst. Omezením těchto svobod provázeným například zpřísněním pravidel pro etnické či náboženské menšiny se prudce zmenší i pole působnosti mezinárodního terorismu. A „zmizet“ může o problém ekologie, neboť „neliberální svět“ může zpochybnit práva všech národů na stejné ekologické standardy.

Takový svět přitom nutně nemusí vypadat jako totalitní antiutopie v duchu George Orwella. Na povrchu může připomínat naši civilizaci a halit se do liberálního hávu. V 19. století spojovaly západní velmoci liberální instituce, svobodu médií, občanská práva s určitými privilegii s rasismem a kolonialismem. Právě liberální a nikoli konzervativní mocnosti prováděly politiku kolonialismu a genocidy, přičemž je jaksi dokázaly propojit s rozvojem občanských práv.

S ohledem na miliony lidí umírajících ve světě – bez pomoci -- hlady se zdá, že Západ, nebo lépe, bohatý Sever, už tento „neliberální“ scénář vzal v tichosti za svůj. I když výjimky stále ještě existují. Jen za uplynulý víkend bylo „pro Evropu“ u libyjských břehů zachráněno bezmála devět tisíc migrantů, přičemž dalších asi tisíc lidí se utopilo…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 20 Duben 2017 07:32 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz