Velký strach (La grande peur)

Email Tisk PDF

 

úzkost ilustrace foto apa orgHistorik Simon Shama ve svých dějinách Velké francouzské revoluce nazvaných Občané věnuje několik stran vzniku a průběhu tzv. Velkého strachu, všeobecně sdílené paranoie, která zachvátila francouzskou společnost v revolučním létě 1789 a v různých ozvěnách pokračovala, ba dokonce se stupňovala i dále během revoluce.

 

 


Velký strach dokládá, že ani rostoucí suma vědomostí, ani osvícenství nedokázaly lidstvo zbavit masových vln strachu, které se přeženou společností a hledají své obětní beránky.
„La grand peur" vznikl z katastrofální hospodářské situace a dlouhé roky se prohlubující finanční krize, jejíž příčiny byly složité, pro běžného člověka nesrozumitelné, a které nedokázalo odstranit ani úsilí Národního shromáždění. Čím dál větší popularitě se tehdy těšily jednoduché odpovědi a teorie, které jasně označovaly viníky. Shama o tom píše: „Když se rolníkům a řemeslníkům z předměstí Saint-Antoine a Saint-Marcel vštěpovala víra ve vinu aristokratů a dalších zrádců vlasti, přetrvávající problémy pro ně znamenaly, že zrádci jsou stále u moci. Zkrátka, že jde o spiknutí. Z logiky tohoto názoru také vyplývalo, že když se podaří spiknutí odhalit a a odstranit jeho původce, hladoví se opět nasytí."
Podobné projevy paranoidního chování nebyly ve Francii novinkou, za časů revoluce však nabraly do té doby nevídanou sílu: „Představa, že vlny hladomoru nezpůsobuje počasí, ale spiknutí, měla ve Francii úctyhodný původ a lidé ji nikdy nesdíleli tak vřele a nevyjadřovali tak zlostně jako v roce 1789. Nejzjevnějšími viníky byli pekaři a mlynáři, kteří shromažďovali neprodané obilí, aby zvýšili jeho cenu, a jistojistě za nimi stála ještě zlověstnější aristokratická lóže, jejímž hlavním cílem bylo zdiskreditovat tehdejšího ministra financí. Tehdy se také objevil syndrom „vlasti v ohrožení", v jehož důsledku se k moci dostávali čím dál represivnější a radikálnější vlády. Osobní a vládní paranoiu, která tehdy představovala nejzjevnější rys francouzské politiky, nepřinesl teror, ale rok 1789. Stejně zřejmé je, že teorie o centrálně organizovaném spiknutí jsou jen výplodem fantazie. Jak ukázal historik Georges Lefebvre, velký strach nese všechny příznaky spontánní paniky.
K něčemu podobnému přitom došlo už dřív. Když se roku 1703 zdálo, že armády Ludvíka XIII. nedokážou zabránit vstupu cizích vojsk do Francie, a když velkou část země zachvátil hladomor, rozšířila se zpráva, že král Vilém III. přikázal protestantskému vojsku, aby se pomstilo bez rozdílu. Hysterii nezklidnilo ani upozornění, že Vilém III. je už víc jak rok mrtvý.


Text je úryvkem z bulletinu ke hře Strach. 

Autor je dramaturg hry Strach ve Slovenském národním divadle.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 Červenec 2016 15:45 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB