Co (ne)přejely v srpnu tanky…

Email Tisk PDF

 

Gardavský VítězslavFilosofická fakulta v druhé polovině šedesátých let byla nabitá k prasknutí, když zde přednášela řada filosofů od Karla Michňáka, přes Ivana Svitáka až po Karla Kosíka. Zprvu zde ještě nevystupoval profesor Jan Patočka. (vlevo filosof a spisovatel Vítězslav Gardavský).

 

 

 

 

Byla to první řada filosofů, kteří se odpoutali od své předchozí kritiky revizionismu. Připomeňme, že popud k otočce nepřišel zevnitř, ale zvenčí, a to v roce 1956 po XX. sjezdu KSSS. Sjezd otevíral mimo jiné i cestu pro odlišný přístup ve filosofii. Zdůrazněme, že to byla navíc proti dnešku doba, kdy hrála filosofie ve společnosti významné místo. Dochází k revizi marxisticko-leninského myšlení. Tehdy se objevují i první příklady ze zahraničí, a to také socialistických států zejména – Milovan Djilas s pojmem „Nová třída“ a Leszek Kolakowski  - kniha „Nebeklíč“. Českoslovenští filosofové jakoby náhle prozřeli a zahlédli „světlo na konci tunelu.“ Mezi nejaktivnější a nejproslulejší v té době patřil Karel Kosík (Dialektika konkrétního) nadchnul svým výkladem marxismu. Filosofii a marxismus bral Kosík jako ideu, která je podle něj teoretickým předpokladem bytí a nelze ji od bytí samotného oddělit. Mluvil o dualismu ideje a reality v marxismu.

Jsou to Literární noviny, které se v té době staly tribunou filosofů. Dochází k publikování myšlenek Karla Kosíka a jeho polemiky s dalšími filosofy. Filosof Kosík ve svých příspěvcích popisuje materiálně-ekonomický koncept chápání socialismu a v tomto se začíná rozcházet s tehdejší oficiální ideologií.

Dochází k tomu, že Kosíkovo hledání nachází podporu a odezvu v zahraničí, kde rovněž dochází k oživování marxistických myšlenek, a to v souvislosti s diskuzí, která v té době s velmi vysokým osobitým nábojem se na Západě rozvinula. Ať jsou to levicoví intelektuálové francouzští Henri Lefebvre, Jean Paul Sartre nebo americko- německý filosof Herbert Marcuse jako hlavní představitel Frankfurstké školy. Vzniká hnutí Nová levice, které se stává i u nás populární (na to později navazují Zelení). Co je společné našim filosofům a těmto západním je čerpání z Marxe a Hegela. Marcuse píše o rozporu zejména Hegelovy dialektiky s převládající sociální realitou („konstituce světa se odehrává za zády jednotlivců; přesto jde o jejich práci“). Co lákalo i Kosíka je Hegelova filosofie negace (Zákon přechodu kvantity v kvalitu, zákon vzájemného pronikání protikladů a zákon negace negace). Opět u Kosíka a Frankfurtské školy je společné hledání ve spisech mladého Marxe a objevování pojmu „odcizení“. Co Karel Kosík na mladém Marxovi podtrhuje je ještě myšlenka smyslu dějin - proces utváření člověka a lidskosti. Nově Kosík zavádí pojem „každodennosti“ a „autentičnosti člověka“ , kdy z tohoto pohledu kritizuje současnou ideologii, která „nebrala na vědomí a podle které oficiální „marxistický“ člověk nejenom neumíral, protože ideologie smrt nepřiznávala, ale vlastně ani neměl tělo. (…) Ba víc, tento oficiální člověk neměl a nepotřeboval svědomí.“

Tato filosofie se jejím přístupem dá nazvat „otevřený marxismus“, i když nemá nic společného s pozdějším filosofickým směrem v sedmdesátých a LtN Gardavskýosmdesátých letech (Werner Bonefeld). Na československé půdě vzniká názorová pluralita a hledání autentičnosti člověka. Díky tomu u nás dochází nejen k uplatnění Patočkova odkrývání filosofie Husserla a Heidegera, ale také k dialogu s náboženstvím. Zde se dostávají ke slovu další filosofové J. L. Hromádka nebo Ladislav Hejdánek. K nejpopulárnějším patřil v té době Milan Machovec. Tehdy tito filosofové včele s Machovcem vyzvali komunistickou stranu, aby vzala vážně humanistické kořeny marxismu.

Specifika československého marxismu se pak dále projevovala v Literárních novinách, které od roku 1966 do roku 1967 daly prostor filosofovi a spisovateli Vítězslavu Gardavskému, jeho dílu „Bůh není zcela mrtev.“ Studie vyšla v jedenácti pokračováních a měla takový ohlas, že do redakce přišlo pět set děkovných dopisů. Vyšla nakonec v knižní podobě (Praha, ČS 1967 a 1970) a stala se světovým bestsellerem, vyšla v Německu (sedmkrát!), v Anglii, ve Španělsku, v Nizozemsku, ve Švédsku a dokonce v Japonsku. Na vznik studie vzpomíná Gardavského kolega Jiří Sedlák:

"Bůh není," pravil mi zničehonic kolega z Katedry filosofie na Vojenské akademii v Brně Víťa Gardavský cestou na nějakou schůzi. A dodal: "Co bys tomu řekl, kdybych napsal Bůh není?" Já nato: "Jak to myslíš?" On: "To Bůh není bych napsal velkými písmeny a pod to úplně malými zcela mrtev." Považoval jsem to za jeho vtipnou hříčku, ale jen do okamžiku, kdy jsem po čase vzal do rukou Literárky a na první straně uviděl "Vítězslav Gardavský: Bůh není zcela mrtev".

 

Závěrem

Mnohokrát se analyzuje rok 1968 a co vše způsobil pád Pražského jara, co ztráta tehdejších idejí znamenala pro další vývoj a myšlení. V internetových diskuzích se dá také přečíst, že šlo o oddálení kapitalismu aspoň o dvacet let.

Když po roce 1989 přicestovali západní intelektuálové do Československa, ptali se, proč chceme opakovat jejich chyby a jít cestou kapitalismu. „Jděte jinou cestou,“ radili. Nikdo již ale nevěděl jakou. Filosofové se někam vytratili, byli pryč i se svými myšlenkami. Zůstaly jen vzpomínky na Patočkovy bytové semináře – to znamená jen určitá výseč tehdejšího filosofického uvažování. Socialismu se u nás, stejně jako na Západě, podařilo uhnízdit v lidech kult zboží. A my jej vítali!

(Vpravo je úryvek z  Gardavského studie v Literárních novinách v roce 1967

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 21 Srpen 2015 09:51 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz