Digitalizaci a volné zpřístupnění obsahu na internetu vítají studenti a čtenáři. Je to udržitelné?
Jiří Donát
Léta stál knižní průmysl na jednoduché konstrukci: vydavatel vydal knihu, distribuoval ji do knihkupectví, udělal knize propagaci, a pak už jen čekal, až si knihu lidé koupí. Kopírování knížky nedávalo smysl, protože kniha by „pirátům" vyšla dráže, než originál koupený v knihkupectví. Kouzlo levné hromadné výroby tak po dlouhou dobu chránilo obchodní model prodeje duševní práce, ve kterém se kromě knížek „svezly" i další nehmotné předměty převedené na výrobky: noviny, časopisy, ale i gramofonové desky, CD a později DVD.
Pak si lidé mohli knihu najít na internetu a přečíst na počítači. To by mimochodem ještě tolik nevadilo, takových lidí není mnoho, ale jsou zde i další možnosti, třeba elektronická čtečka knih. To je větší problém - se čtečkou se pracuje téměř stejně pohodlně, jako s papírovou knížkou.
Teď se však na trhu objevily také elektronické knihy, které už nepotřebují počítač, protože si dokážou stáhnout obsah přímo z bezdrátové telefonní sítě. Jmenujme čtečku Kindl od Amazonu nebo Nook eBook Reader od konkurenčního knihkupectví Barnes & Noble. A tyto knížky už míří na většinového čtenáře. Na čtenáře, který nutně nemusí vědět, co je to vlastně ten USB kabel, kam se strká do počítače, co se musí nainstalovat a jak knihy na tom internetu hledat. U nových elektronických knih úplně postačí odklepnout „koupit" a nová kniha se automaticky během několika vteřin stáhne do přístroje, připravená ke čtení. To je dokonce ještě pohodlnější než cesta do knihkupectví nebo do knihovny. A právě tímto okamžikem - vznikem uživatelsky jednoduchých zařízení pro čtení knih - se otvírá cesta k zásadní změně knižního průmyslu. K jeho přerodu od papírové podoby do podoby elektronické.
Pravda, zatím je těmito přístroji zasažen pouze americký trh a některé okolní země, infekce se však šíří stále blíže našim hranicím. Co se s tím dá dělat? Jsou zde pouze dvě možnosti. Tou první je zalarmovat politiky a zavést karanténní opatření. Mokré hadry na hranicích v tomto případě zřejmě nepomůžou. Ale možnost zakázat prodej elektronických knih v České republice, to už by projít mohlo. Nebo aspoň zavést na tato zařízení specielní daň, která by byla spravedlivě rozdělena mezi všechny existující knihkupce.
Existuje ještě druhá možnost. Přijmout realitu technického vývoje a přizpůsobit se mu. Všimnout si toho, že většina čtenářů není počítačovými odborníky a že tito čtenáři budou knihy i nadále kupovat, nikoliv zdarma vyhledávat. A pak se cesta nabízí. Uzavřít partnerství s globálními internetovými knihkupectvími a technologickými firmami a pokusit se vydávat takové tituly, které budou atraktivní pro globální trh. Pokud vydavatel dokáže najít tu správnou skulinku na trhu, může na této změně knižního průmyslu dokonce vydělat.
Autor je konzultant IT
Vladimír Pistorius
Elektronické knihy jsou zde a na tom se nedá nic změnit. Jejich výroba i distribuce je ve srovnání s papírovými knihami levnější, což jim dává do budoucna velkou přednost. Jejich podíl na trhu bezpochyby poroste. Ve srovnání s papírovým médiem mají tři velké přednosti: snadnost přístupu čtenářů ke knihám, zmenšení kapitálové náročnosti vydavatelské činnosti (nakladatelé elektronických knih nemusejí zmrazit velké finanční obnosy ve skladu vydaných a dosud neprodaných knih) a také potenciálně nižší cenu (odhaduji, že jejich ceny mohou být ve srovnání s papírovými poloviční). Mají však také jeden velký nedostatek: nebezpečí snadného a nekontrolovaného kopírování, které by mohlo vážně ohrozit celý knižní trh (jak s knihami papírovými, tak i elektronickými), neboť by mohlo zásadně snížit jak autorské honoráře, tak i tržby nakladatelů, určené k pokrytí produkčních nákladů. Tyto příjmy autorů a nakladatelů jsou nutné, aby řada kvalitních knih vůbec vznikala a aby byla vydána v potřebné redakční i typografické kvalitě. Autory, redaktory, překladatele, editory a typografy je zkrátka třeba zaplatit. Je proto nezbytné, aby i na trhu s elektronickými knihami platil autorský zákon, aby každý autor měl právo rozhodnout, jak a kým bude jeho dílo vydáno a aby si mohl dohodnout s vydavatelem autorský honorář.
V poslední době vzrušila veřejnost kauza knižního programu společnosti Google. Google se dohodl s americkými nakladateli a autory na tzv. Vyrovnání, podle níž měl právo na internetu vystavovat a prodávat všechny komerčně nedostupné knihy, tedy knihy, které nelze koupit v knihkupectvích v USA. Byla to dohoda ušitá na americký trh, ale neakceptovatelná pro neamerické knihy. Prakticky všechny evropské knihy jsou v amerických obchodech nedostupné a Google by je tedy mohl podle zmíněného Vyrovnání vystavit a prodávat bez ohledu na to, že se v zemích, kde byly vydány, dobře prodávají. A to, aniž by potřeboval svolení majitele práv. Takové nebezpečí masivního porušování autorských práv pohnulo neamerické nakladatele k mohutnému protestu. V jeho důsledku a rovněž na popud ministerstva spravedlnosti USA a amerického úřadu pro registraci copyrightu americký soud navrženou dohodu v jejím původním znění odmítl a vyzval Google k její úpravě. Následně vzniklo upravené Vyrovnání, které respektuje odlišné postavení zahraničních knih na americkém trhu a jejich elektronické vydání Googlem bez uzavření autorizační smlouvy již neumožňuje (zprávu o něm vydal Google 14. 11. 2009).
Kauza knižního programu Googlu však otevřela některé nové otázky a ukázala, že mezinárodní autorské právo by mělo umožnit snadnější přístup k tzv. osiřelým knihám, tj. starším knihám, k nimž se žádný autor nehlásí (mohl zemřít bez dědiců, nebo je prakticky nemožné nalézt jeho adresu). Bylo by to v zájmu čtenářů, nakladatelů a nakonec i autorů.
Autor je předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů
(Psáno pro Lidové noviny)
