Propaganda v USA: Hlavně nebýt jako SSSR!

Email Tisk PDF

altDetroit vyhlašuje bankrot, v Chicagu drží stovky rodičů hladovku proti rušení státních škol, skandál kolem NSA a jejího špiclování drtí prestiž vlády doma i ve světě, válka v Afghánistánu je i po více než dekádě stále „nevítězná“… Na záchranu obrazu svého i celé administrativy Barack Obama povolává osvědčenou sílu. Propagandu.

Americký zákon schvalující národní obranu (NDAA) z roku 2011 je sám o sobě šokující: legalizuje totiž uvěznění či případně i trest smrti pro kohokoli, koho stát i bez soudního řízení uzná svým nepřítelem zastávajícím „protivládní“ postoje. Letos v květnu byla platnost zákona opět prodloužena o další rok – a obohacena o nenápadný dodatek, který ruší Smithův-Mundtův zákon z roku 1948 a zákon o zahraničních vztazích z roku 1987. Obě tyto normy vládě zakazovaly vést propagandu na americkém území. Od 2. července to už neplatí.

„Až dosud bylo takřka nedozírné množství programů, které Rada pro vysílání (BBG) připravovala pro Hlas Ameriky, Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda a Blízkovýchodní vysílací sítě možné poslouchat ve vysoké kvalitě pouze v cizích zemích,“ konstatoval publicista John Hudson na portálu Foreign Policy. „Programy se liší tónem i kvalitou, ale jejich záběr je široký: jsou sledovány ve více než 100 zemích a 61 jazycích. Tématicky ovšem pokrývají věci mezi porušováním lidských práv v Íránu, sebevraždami upálením v Tibetu, obchodem s lidmi v Asii nebo aktuálním zpravodajstvím z Egypta a Iráku.“

Vysílání se přitom mimo jiné řídilo právě zákonem Smithe-Mundta, který na počátku studené války rozhodl, že bude do zahraničí šířena „veřejná diplomacie“. To je podle Střediska pro veřejnou diplomacii při Univerzitě Jižní Kalifornie koncept stvořený „částečně proto, aby se vládní informace vysílané do zahraničí odlišily od termínu propaganda, který získal hanlivý přídech“.

BBG, vládní agentura dohlížející na veškerá média podporovaná americkou vládou, má ve svém vedení zástupce ministerstva zahraničí USA, je plně financována z peněz daňových poplatníků a jejím smyslem je naplňovat „veřejnou diplomacii“. Ve svém programovém prohlášení konstatuje, že cílem je „oslovovat a spojovat lidi po celém světě v podpoře svobody a demokracie“, přičemž dosud platné zákony lidem z BBG výslovně zakazovaly produkovat materiály k „ovlivnění veřejného mínění v USA“. To byl důsledek mnoha novelizací původního zákona z roku 1948. Snad nejzásadněji do něj v 70. letech, v době vietnamské války, vstoupil arkansaský senátor J.William Fulbright, který prosadil, že se propaganda smí vysílat pouze v zahraničí. Zákaz domácího vysílání pak ve své knize „The Pentagon Propaganda Machine“ obhajoval nutností poslat veškerá vládou financovaná média na „jejich oprávněné místo na pohřebišti přežitků studené války“. Fulbrightův zásah následně ještě zvýraznil nebraský senátor Edward Zorinsky, který v roce 1985 vysvětlil, že „taková propaganda“ musí být držena mimo Ameriku, aby se zvýraznil „rozdíl mezi USA a Sovětským svazem, kde domácí propaganda patří k prvořadým činnostem vlády“.

Dnes již obava z ponižujícího srovnání očividně nehrozí.

 

To ošklivé slovo

Podle nových pravidel je BBG nyní s to „kladně reagovat“ na žádosti o převzetí materiálů od „amerických médií, univerzit, nevládních organizací i jednotlivců“, konstatovala na počátku července mluvčí BBG Lynne Weilová, podle níž to v praxi znamená, že poskytovatelé zpravodajství v USA se už budou moci „plně opřít o informace“ BBG, jinými slovy o informace připravené podle představ Obamovy administrativy. „Jestli tím budou chtít přesvědčit občany, aby podporovali americkou politiku, nebo aby glorifikovali americkou vládu, narazí už na těžkou konkurenci v podobě CNN, MSNC, Foxnews, New York Times a dalších,“ podotkl k vpuštění propagandy na domácí půdu jeden ironický komentář na diskusním fóru amerického portálu Antiwar.com.

Takový pohled na svou činnost BBG ovšem odmítá s tím, že pro vysílání Hlasu Ameriky a dalších stanic připravuje „férové a přesné informace“. „Nebráníme se ani zprávám, které na Spojené státy nevrhají zrovna to nejlepší světlo,“ řekla Lynne Weilová v rozhovoru pro magazín The Cable. „Naši novináři poskytují to, co mnozí lidé doma nemají: necenzurované zprávy a zodpovědnou a otevřenou diskusi.“ A pro agenturu IPS dodala: „Propaganda je pejorativní slovo a nemělo by být v souvislosti s našimi novináři používáno. Jejich prací je vysoce kvalitní žurnalistika, tak proč by ji Američané nemohli vidět a slyšet ve vysílací kvalitě?“

Weilová přitom „propagandu“ definuje jako poskytování informací, které jsou nepravdivé nebo nepřesné, nicméně organizace monitorující média s takovým černobílým výkladem nesouhlasí. „Existuje jemná propaganda, stejně jako ta méně jemná, která si záměrně hraje se skutečnými fakty,“ podotýká Lisa Gravesová z amerického neziskového Centra pro média a demokracii.

Vládní propaganda pro domácí publikum přitom v USA není až takovou novinkou. Prezident Woodrow Wilson za první světové války zřídil Výbor pro veřejné informace (CPI), svým způsobem ministerstvo propagandy, které mělo získat podporu Američanů pro vstup do války. CPI propagandu šířil ve zpravodajství, na plakátech, v reklamách či v hollywoodských filmech, stejně jako prostřednictvím proválečných veřejných přednášek, a to za situace, kdy veřejná kritika prezidenta nebo válečného úsilí byla naopak trestným činem. Americká historička Susan Brewerová k tomu ve své knize „Why America Fights: Patriotism and War Propaganda from the Philippines to Iraq“ připomíná, že „propagandisté za druhé světové války pokračovali ve stopách CPI, pokoušeli se ale vyvarovat chyb svých předchůdců“. Cílem Úřadu válečných informací (OWI) tak -- podle soukromých přiznání jeho nejvyšších činitelů – bylo „koordinovat, synchronizovat, přikrášlovat, zdůrazňovat, manipulovat a šířit fakta v podobě informací, které neměly vypadat jako přehnaná a překroucená prohlášení,“ konstatuje Susan Brewerová. A k mobilizaci veřejnosti OWI rovněž používal neustálé opakování, chytlavé slogany a celebrity. Prezident Roosevelt navíc v prosinci 1941 ustavil Cenzurní úřad, do jehož čela jmenoval hlavního editora agentury AP Byrona Price. Ten po amerických médiích požadoval, aby si redaktoři před zveřejněním jakékoli zprávy položili otázku: „Je to informace, kterou bych rád měl, kdybych byl nepřítel?“ Price tehdy společně s ředitelem OWI Elmerem Davisem popsali vztah svých úřadů k médiím: „My jim říkáme, co nesmějí tisknout,“ konstatoval Price, zatímco Davis dodal: „A my jim dáváme to, co by tisknout měli.“

 

Lži o triumfech

V době, kdy vychází najevo, jak intenzivně vláda sleduje své občany a monitoruje takřka každý jejich krok, chce nová „reforma“ podle všeho určovat, co a jak si mají navíc i myslet. Oficiální rétorika přitom slovo „propaganda“ v souvislosti s vládními kroky nepoužívá, a když už se mu vyhnout nelze, „snaží se veřejnost přesvědčovat, že propaganda sice opravdu patří k těm hrozným věcem, které dělají všechny vlády světa, ale ta naše je prý jiná, lepší,“ shrnuje vládní obranu nové legislativy portál Reason.com. „Nový zákon poskytne ministerstvu zahraničí a Pentagonu rozsáhlé pravomoci vnucovat svou vůli televizím, rozhlasovým stanicím, novinám a sociálním médiím.“ Nyní už nikdo nebude vědět, jestli je informace přesná, částečně přesná, nebo zcela smyšlená. „Pentagon se chtěl Smithova-Mundtova zákona zbavit už dlouho,“ cituje Reason.com nejmenovaného činitele ministerstva obrany, „protože mu bránil v informačních aktivitách, které by mohly pomoci nepopulárním vládním činům, jako jsou války v Iráku a Afghánistánu.“ A magazín Rolling Stone dodává, že vláda bude nyní s to „určovat základní narativ konfliktů“, tedy lhát o tom, jak dobře si ve válkách američtí vojáci vedou. „Dnes se armáda stále více soustředí na manipulaci s informacemi a na komentování zpráv na internetu, obzvláště na sociálních médiích, a to tím, že na internetu umísťuje texty a fotografie, k jejichž autorství se ale nehlásí,“ popisuje fungování propagandy deník Washington Post. Nezvyklejším příkladem pak může být například loňský případ dvou redaktorů listu USA Today, kteří odhalili milionové daňové úniky soukromé firmy najaté k šíření propagandy v Afghánistánu. Firma zareagovala tím, že – stále ještě za peníze amerických daňových poplatníků – zřídila na internetu falešné weby, na nichž zveřejňovala o obou novinářích (a také jejich jménem) lži a dezinformace ve snaze je zdiskreditovat…  

Je samozřejmě otázkou, do jaké míry vstup vládní propagandistické mašinérie změní americkou mediální sféru, která – až na čestné výjimky – svou propagandistickou roli poslušně plnila, namátkou třeba při Bushově vylhaném tvrzení o iráckých zbraních hromadného ničení nebo aktuálně v kauze Edwarda Snowdena, který se pro většinu amerických médií nestal obhájcem svobodného šíření informací, ale – ve shodě s postojem vlády -- „zrádcem“ napomáhajícím „nepříteli“. Zdá se, že i to je ale málo.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 08 Srpen 2013 09:30 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz