WP: Dohoda s Íránem je dávno hotová, vše ostatní je jen domluvená hra

Email Tisk PDF

A navíc: Autentická syrská opozice prosí Západem podporované džihádisty: „Vraťte nám naši revoluci!“, Bahrajn nevpouští fotografy a kameramany, aby během závodů F1 nenatáčeli a nefotili to, co nemají, NATO chce, aby Rusko a Čína platily za okupaci Afghánistánu… a tak.

Bez ohledu na boje, které u Kusajru u libanonských hranic podle západních novinářů zcela prokazatelně rozpoutali bojovníci saláfistické Svobodné syrské armády (povstalci tvrdí, že to není porušením příměří, protože samotný armádní konvoj v oblasti je porušením příměří), zastavení palby v Sýrii oficiálně jakžtakž drží i po týdnu. A to je asi špatně. Jinak by přece ministr obrany USA Leon Panetta neříkal, že administrativa studuje loňskou agresi do Libye coby model pro intervenci do Sýrie, nicméně vzápětí připustil, že to vše bude realizovatelné jen v okamžiku, kdy se pro vojenský útok podaří získat mezinárodní podporu. A shánění podpory bude v tomto případě asi těžší, právě kvůli Libyi, protože tehdy si Rusko a Čína v Radě bezpečnosti OSN „neuvědomily“, že souhlasem s vyhlášením bezletové zóny nad Libyí souhlasí i s válkou a následnou „změnou režimu“ v zemi. Nyní už jsou i toho obě mocnosti vědomy a pečlivě odmítají jakékoli mlhavé formulace v přijímaných rezolucích, které by umožňovaly výklad vedoucí k agresi.

OSN mezitím se Sýrií podepsala dohodu o dramatickém navýšení počtu pozorovatelů, kteří budou dohlížet na dodržování příměří. Smlouva na scénu vpustí stovky dalších pozorovatelů. Těch je zatím v Sýrii jen šest a do konce týdne by jich mělo být asi třicet. Západní představitelé se snaží protlačit do Sýrie svá letadla a vrtulníky, které by primárně měly sloužit k přepravě pozorovatelů (a v některých případech by mohly posloužit i pro průzkumné mise), nicméně se zdá, že tento nápad Radou bezpečnosti OSN – v sobě, kdy USA a Francie hrozí vojenskou agresí – neprojde.

Zopakování „libyjského modelu“ brání ovšem i zmar, do něhož se Libye aktuálně propadá. Povstalecké ozbrojené frakce, které agrese Západu vynesla k moci, porušují lidská práva, bojují mezi sebou a země se podle všeho ocitá na pokraji občanské války, pokud v ní tedy už nyní.

Obamova administrativa nicméně nečeká, až se příměří v Sýrii stane minulostí. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová požaduje další salvu sankcí proti Asadovu režimu a vyhlášení plného zbrojního embarga coby trest za to, že se „nepodřizuje“ podmínkám příměří. (Mimochodem, sankce proti Damašku podle všeho fungují dobře, neboť Sýrie začala na zahraničních trzích rozprodávat zásoby zlata). Stalo se tak na už třetí konferenci „Přátel Sýrie“. Její účastníci označili Annanovu mírovou misi v Sýrii za „poslední naději“. První konference se zúčastnilo na 70 zemí, té minulé, na níž se de facto rozpadla gloriola syrské exilové opozice, už jich bylo méně a nyní 14 účastníků včetně USA, Británie, Francie, Saúdské Arábie, Turecka a Kataru, už jen vyzvalo režim v Damašku, aby okamžitě „ukončil násilí“. Clintonová připustila, že americká a francouzská rezoluce v tomto duchu bude v radě bezpečnosti vetována, ale jako obvykle připustila, že vůbec nechápe proč. Rusko mezitím, podle očekávání, označilo konferenci „Přátel Sýrie“ za destruktivní

Protesty v Sýrii loni na jaře propukly v rámci prodemokratických ideálů arabského jara, dnes už je boj proti režimu plně v rukou džihádistů. Tuto důležitou okolnost, kterou západní mainstream i západní politici jaksi „přehlížejí“, připomíná jeden z prvních aktivistů, který v rozhovoru pro Christian Science Monitor říká: „Nejsme násilníci. Chceme, aby se vše vrátilo k důležitým věcem. Když to všechno začínalo, bylo to čisté, ale mezitím se z toho stalo cosi jiného. Jsem proti režimu, ale jsem i proti ozbrojeným rebelům.“  Titulek článku je všeříkající: „Vraťte nám naši revoluci!“

 

 

Mávnutí kouzelným proutkem a je tu Bahrajn, kde Západ pro změnu vraždící diktaturu podporuje. V aktuálních Literárkách jsem k tomu měla textík nazvaný Naleštěná bída:

„Vždyť tam dneska nikoho nezabili. O čem to mluvíte? Myslíte, že když zrušíme závod, tak všechny problémy zmizí?“ Pak pár nadávek a kvapný odchod.

Tak agentura AFP 13. dubna popsala reakci Bernieho Ecclestona, jednaosmdesátiletého šéfa Formule 1, na otázku, zda se závody pojedou i příští neděli v Bahrajnu. Týž den přitom bahrajnská policie při rozhánění účastníků pohřbu další oběti režimu z řad prodemokratických aktivistů ranou z brokovnice do hrudi těžce zranila patnáctiletého chlapce.  

Loni Mezinárodní automobilová federace (FIA) závody v Bahrajnu kvůli brutálním armádním akcím proti demonstrantům zrušila, letos je, zdá se, z pohledu činovníků vše v pořádku. Nabízí se ovšem i jiný pohled: lékaři a zdravotníci, kteří loni ošetřovali zraněné demonstranty, byli odsouzeni k dlouholetým trestům, komise OSN potvrdila, že se v bahrajnských věznicích běžně mučí a v posledních týdnech dál rostou počty lidí zabitých při policejních zásazích proti demonstracím, přičemž většina z nich se udusila v oblacích slzného plynu. Celkové počty obětí arabského jara v Bahrajnu ale nejsou nijak vysoké. Počítají se ve stovkách, nejspíš proto, že Bahrajn není Sýrie, a tak bahrajnské opozici nikdo ze zahraničí nedodává zbraně. Není sice zřejmé, zda by o takovou „pomoc“ stála, faktem ale je, že „budování demokracie“ v Bahrajnu běží podle zcela jiného scénáře. Spojené státy, jejichž pátá flotila kotví právě v Bahrajnu, v březnu oznámily nové zbrojní dodávky, Británie nahlásila zdvojnásobení vojenské pomoci a Saúdská Arábie, další tmářský spojenec Západu na Blízkém východě, prý hodlá v květnu přijmout Bahrajn pod svá ochranná křídla, údajně v rámci „federace“. Totalitní a v mnoha směrech středověká sunnitská monarchie se tak nejenže těší podpoře všech myslitelných sil, které se proti autenticky prodemokratickému hnutí arabského jara pozvedly už loni, může zároveň i prohlašovat, že v „Bahrajnu žádná opozice není“ a celý „národ je šťastný“. Ze západních států „zlobí“ jen Dánové, kterým se nelíbí, že jejich občan Abdulhadi Khawaja, který loni jako jeden ze stovek tisíc obyvatel Bahrajnu pokojně požadoval svobodu a demokracii, byl zatčen, mučen a odsouzen na doživotí. Jak podotýká dánský deník Politiken, Khawaja drží hladovku a jeho život je v ohrožení. Bahrajn však dánskou žádost o jeho vydání odmítl. 

Podle údajů televize Al Džazíra Bahrajn Ecclestoneovi nabídl 40 milionů dolarů za to, že závody nezruší – a zajistí tak brutálnímu režimu reklamu maně připomínající Hitlerovu olympiádu. Některé zahraniční televize už kvůli pokračujícím represím přenosy odřekly, nicméně tovární týmy světových značek a ještě světovějších sponzorů jsou podle všeho připraveny posloužit represivní monarchii coby fíkový list.

Mládežnické Hnutí 14. února během závodů chystá „tři dny hněvu“ a je jen otázkou, kolik lidí při nich policie zabije. Šéf stáje Mercedes Ross Brawn se k tomu ovšem vyjádřil příznačně: „Je to pro nás velmi těžké. Máme ale od FIA ujištění, že náš závod bude v bezpečí.“

Potud text psaný v úterý, závody formule 1 se mezitím o něco zase přiblížily, atmosféru vcelku příhodně vykreslují karikatury Carlose Latuffa, a bahrajnské úřady začaly odmítat vstupní víza pro fotografy a televizní štáby, očividně v obavách, aby náhodou nevyfotili nebo nenatočili něco, co není v plánu. První „obětí“ se stal fotograf AFP akreditovaný u FIA, zákaz vstupu do země dostali i reportéři AP z Dubaje. Kameramani, kteří už v Bahrajnu jsou, musejí mít na kamerách oranžové fluorescenční nálepky, aby byli snadno rozpoznatelní, kdyby se náhodou pokusili natočit cokoli mimo závodní dráhu, třeba masové protesty.    

Vstupní víza Bahrajn zahraničním novinářům odmítl už v únoru, v době prvního výročí propuknutí bahrajnského jara…

 

 

Fakt, že se Západ utopený v mantrách o lidských právech opírá o represivní diktatury a poskytuje jim ochranu, není ničím překvapivým, ale další informace překvapivá opravdu je. Washington Post totiž tvrdí, že dohoda mezi USA, Izraelem a Íránem o íránském jaderném programu je už několik týdnu dojednaná a že nynější diplomatické přestřelky a pokračující pohrůžky jsou jen výsledkem dokonale nacvičené „choreografie“.

Obvykle dobře informovaný David Ignatius, který před pár dny informoval o Obamově ujištění Íránu, že USA íránský jaderný program akceptují, nyní tvrdí, že „Írán souhlasil, že zastaví obohacování uranu na úroveň 20 procent, zastaví provoz podzemního jaderného zařízení Furdú u Kómu a svůj obohacený uran určený pro lékařské izotopy předá ke konečnému zpracování do zahraničí.“ Podle Ignatiuse Írán „scénář dodržuje“, přičemž ho nevnímá jako ústupek Západu, ale jako krok k „posílení důvěry“, zatímco Západ uvolnění sankcí nebude označovat za „selhání“, ale za „reciproční krok“. Výhrůžky, které mezitím létají vzduchem, jsou pak jen „cvičením“.

Podle této teorie tak izraelský premiér Benjamin Netanjahu označil výsledky posledního kola rozhovorů s Íránem ve formátu 5+1 za „dárek Teheránu“, načež Barack Obama dopředu smluveně reagoval. „Izraelský premiér Benjamin Netanjahu hrál svou očekávanou roli v této choreografii,“ píše nyní Ignatius a dodává, že je to „dokonalý bluf“ – s cílem držet Íránce v nejistotě, jestli Izrael letos v létě, při neúspěchu diplomatických jednání, opravdu zaútočí. Na první pohled se může zdát, že teorie o předem domluvených prohlášeních a rolích je přitažená za uši, nicméně Anschel Pfeffer v Haarecu připomíná, že to tak nějak zapadá do schématu, podle něhož byl Netanjahu o výsledcích jednání s Íránem „plně informován“.

Podle Ignatiuse vše dobře dopadne, pokud se „všechny strany budou důsledně držet svých rolí a nezapomenou text“. Benjamin Netanjahu zná svou roli dokonale – čtvrteční Den památky obětí holocaustu plně věnoval Íránu, který je „existenciální hrozbou“ židovskému národu a svět je proto povinen „Írán zastavit“. Premiér přitom ostře odmítl kritiku, podle níž zneužívá smrt milionů nevinných civilistů v minulém století k obhájení války v současnosti, a prohlásil, že zaměřit projev výhradně na Írán je „nejlepší způsob, jak uctít“ ty, kdo zahynuli během holocaustu. Nicméně, pokud je toto vše součástí dohodnuté role, chtělo by to možná lepšího scénáristu, protože už to začíná být přestřelené. Jak totiž napsal The Jerusalem Report, „i kdyby Íránci bombu (proti Izraeli) nepoužili, (Netanjahu) se obává že už jen samotný strach z toho, že ji mají, povede k masovému exodu Židů z Izraele, oslabí židovský stát a zkompromituje sionistický sen“.

Podivné. Až rovnou divné.

 

 

Po delší odmlce Afghánistán. V reakci na nově zveřejněné fotografie, na nichž američtí vojáci nadšeně pózují s ostatky zabitých Afghánců, kábulský loutkový prezident Hamíd Karzáí vyzval Západ, aby urychlil stažení svých jednotek a zabránil tak dalším „nelidským a provokativním“ činům. Snímky zveřejnil LA Times, a to v době, kdy Obamova administrativa ztrácí nad okupací Afghánistánu kontrolu. Posledních pár měsíců Pentagon utrpěl několik zásadních porážek a ostud, včetně videa, na němž američtí vojáci močí na těla mrtvých Afghánců, spalování koránů na základně Bagrám nebo masakru 16 afghánských civilistů. A do toho Taliban, jen co trochu roztál sníh, o víkendu zahájil svou jarní ofenzívu a dva dny bojoval přímo v centru Kábulu a podnikl spektakulární útoky po celé zemi. Veřejná podpora pro afghánskou okupaci dosáhla v USA rekordního minima a Francie či Austrálie už oznámily urychlení odsunu svých jednotek. Skutečnost, že je válka, o níž už si nikdo ani nepamatuje, proč že vlastně začala a trvá, prohraná, je už veřejným tajemstvím a bernou mincí. A spolu s tím, je pak třeba připustit i skutečnost, že slabá a zkorumpovaná loutková vláda v Kábulu bude muset přijmout nadvládu Talibanu. „Bude záležet na Talibanu a dalších nepřátelích nového řádu v Afghánistánu,“ popsal situaci americký velvyslanec v Kábulu Ryan Crocker, „zda se s vládou dohodnou, stanou se její součástí nebo zda budou pokračovat v boji.“ 

Oficiálně se zatím mluví o tom, že se vojáci USA a NATO z Afghánistánu stáhnou ke konci roku 2014, načež tam vojáci USA a NATO zůstanou, ale nikoli už jako okupační síly, nýbrž budou účetně převedeni do kolonky „trenéři“ afghánské armády nebo tak něco. A tady nastává potíž, protože NATO netuší, z čeho platit afghánskou armádu po roce 2014 – v ceně plus minus čtyř miliard dolarů ročně – platit. „Uvítali bychom finanční příspěvek od Ruska a Číny,“ nechal se slyšet šéf NATO Anders Fogh Rasmussen. Do toho Hamíd Karzáí prohlásil, že pokud chtějí USA ponechat v Afghánistánu okupační jednotky i po roce 2014 (předpokladem je až do roku 2024), měly by za to Kábulu platit nejméně dvě miliardy dolarů ročně, a okupaci si tak koupit. Británie zatím přislíbila 110 milionů, o to, jak se zaplatí vše ostatní, se členové NATO ještě nejspíš pohádají.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prosbu NATO o peníze odmítl s tím, že samo datum roku 2014 je „uměle stanovené“, a pokud je Afghánistán opravdu v takovém chaosu, tak ať odtud NATO prostě neodchází, ani fakticky, ani účetně. Přitom ale Rusko aktuálně s NATO jedná o rozšíření leteckých tras přes ruské území pro zásobování jednotek v Afghánistánu, údajně to ale podmiňuje tím, že Západ z Afghánistánu fakticky odejde v roce 2014.

 

 

Egypt. Pravděpodobný vítěz prezidentských voleb Amr Músa, jemuž vládnoucí junta odklidila z cesty všechny hlavní rivaly, prohlásil, že volby v porevolučním Egyptě jsou „skutečně demokratické“, a slíbil, že opakovaně pozvedne celou zemi během jediného funkčního období. Zatímco na podobná hesla pohotově uslyší převážně negramotná egyptská ulice, zajímavější bude nejspíš Músův politický program, který čítá rovných 80 stran. Poslední kapitola je věnována „národní bezpečnosti a zahraniční politice“. V ní Músa píše, že se Egypt „vrátí k historickým, úctyhodným principům v přístupu k palestinské otázce, která se stane prioritou egyptské národní bezpečnosti“. Káhira podle něj (a ironií osudu i za jeho někdejšího spoluvedení) zažila „roky laxnosti“ v přístupu k Izraeli, a tak nyní musejí být „veškeré formy politické, ekonomické i právní podpory poskytnuty Palestincům v jejich boji za svá práva“. Základním vodítkem má být arabská iniciativa k míru s Izraelem z roku 2007, konstatuje Músa a s tím, že jeho cílem bude „konflikt řešit, a nikoli ho dál udržovat“. A k egyptským vztahům s Izraelem dodává, že jejich úroveň bude záležet na „míře izraelské ochoty ukončit konflikt (s Palestinci), krok za krokem, příslib za příslibem.“

A dneska na závěr mí oblíbení Cairokee minulý týden na koncertě v Alexandrijské knihovně:

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz